4.5 Boj světla
Ještě se chci zmínit o vidění, v němž mi byla ukázána cesta k nové práci při níž jsem mohl zužitkovat zkušenosti z mých putování k podpoře druhých.
Odpočíval jsem ve svém pokoji a právě procitl z dlouhého spánku. Pozoroval jsem, jako i předtím, krásné figury mých andělů strážných. Zatím jsem stále poznával a obdivoval jejich krásy a cítil jsem, že si můj vůdce, Ahrinziman, přeje se mnou navázat spojení. Choval jsem se tedy zcela pasivně a brzy jsem zpozoroval, že mne obklopuje zářivě bílý oblak, zdi pokoje zmizely, můj duch se oddělil od těla a zvedal se zanechávaje schránku na loži.
Stoupal jsem stále výše, jako bych byl přitahován mocnou vůlí svého vůdce. S pocitem lehkosti, jakou jsem dosud nepociťoval, jsem se vznášel dále.
Konečně jsem se vznesl na vrchol vysoké hory, odkud jsem viděl zemi pod sebou s jejími vyššími i nižšími úrovněmi. Také sféra mého nynějšího domova byla vidět hluboko pod místem, kde jsem stál.
Tu Ahrinziman stál vedle mne a jeho hlas jsem slyšel jako ve snu.
"Můj synu, viz cestu, po níž tě chci vésti k nové činnosti. Pozoruj zemi s jejími sférami a poznej jak důležité pro její blaho je dílo, jehož se máš zúčastnit. Nyní se nauč ocenit moc, kterou jsi dosáhl na cestě v říši pekla.
Umožňuje ti stát se jedním z velké armády, která denně a každou hodinu ochraňuje smrtelníky před útoky obyvatel pekla. Pohleď dolů na toto panoráma sfér a poznej, jak toto dílo můžeš podporovat."
Upřel jsem zrak na kroužící pásmo zemské úrovně a jeho magnetické proudy, které jako přílivy a odlivy oceánu nesly na svých vlnách miliony a miliony duchů. Viděl jsem pozoruhodné astrální útvary, z nichž některé podivné, ošklivé a jiné krásné.
Viděl jsem duchy mužů a žen k zemi připoutané, kteří byli upoutáni závislostí na smrtelných rozkoších a používali těl smrtelníků, aby ukojili své neřestné vášně. Uvědomil jsem si tato podobná tajemství zemské úrovně a zároveň jsem spatřil, jak ze spodních sfér vyrážely nahoru temné, strašlivé bytosti, které svým vlivem byly mnohokrát nebezpečnější, než temní duchové zemské úrovně.
Viděl jsem, jak se tyto bytosti kupí kolem lidí a tlačí na ně. Kde se vyskytly, zhaslo světlo duchovního slunce, jehož paprsky stále dopadají na zem.
Temnými masami svých zhoubných myšlenek zadržovaly ono světlo a kde tyto stíny visely nad zemí, tam se loupilo a vraždilo. Krutost, neřest a útlak byly jejich doprovodem. Bída, smrt a útrapy se k nim přidaly.
Kde člověk nevěnoval sluchu výstrahám svědomí a propadl vášním, pýše a ctižádosti, tam se temné bytosti nakupily a zamezily přístup světlu Pravdy.
Dále jsem zpozoroval mnohé smrtelníky, kteří naříkali pro své drahé, které milovali a ztratili. Prolévali hořké slzy, protože zmizeli z jejich obzoru. Přitom jsem viděl, že ti pro něž truchlili, stáli vedle nich a činili zoufalé pokusy, aby jim dokázali, že žijí v jejich blízkosti, ale jejich snahy byly marné. Žijící je neviděli ani neslyšeli.
Ubozí ustrašení duchové nemohli proti tomu vejít do zářivých sfér, protože byli spoutáni okovy smutku, dokud je pozůstalí oplakávali. Světlo jejich duchovních lamp pohasínalo a oni se ve smutku bezmocně vznášeli nad zemí.
Tu jsem se otázal Ahrinzimana:
"Není dorozumívajícího prostředku mezi živými a tak zvanými mrtvými, aby starostmi trápeni byli potěšeni? Aby hříšní a sobečtí lidé byli upozorněni na temné bytosti, které se na ně tlačí a snaží se jejich duše stáhnout do pekla?"
V tom jsem spatřil nádherné světlo, které zářilo jako slunce. Žádný smrtelník neviděl slunce takového jasu. Jeho paprsky rozptýlily mraky temnoty a starosti a zazněla nebeská hudba. Věřil jsem, že tito lidé tuto hudbu uslyší a toto světlo vidí a musí být potěšeni. Ale nic neslyšeli, jejich uši byly uzavřeny nesprávnými představami. Zemský prach pokryl jejich ducha a oslepil oči pro slavné světlo, které kolem nich zářilo.
Někteří smrtelníci, jejichž duchovní oko bylo pootevřeno a ucho nebylo docela hluché, mluvili, jak jsem postřehl o duchovním světě a jeho krásách. Do vědomí jim vstupovaly vznešené myšlenky a oni je tlumočili do řeči země.
Slyšeli nádhernou hudbu a snažili se ji lidem předvést.
Měli krásná vidění a snažili se je namalovat tak, jak je v duchu přijali, pokud to dovolily pozemské prostředky. Takoví lidé byli nazýváni génii. Jejich slova, hudba a malby sloužily k tomu, aby lidské duši přiblížily Boha, neboť to nejvyšší, nejčistší přichází inspirací z duchovního světa.
Ale přes všechnu krásu umění, hudby a poezie, přes teplo náboženského cítění nebyla ještě nalezena cesta, na níž by se člověk mohl spojit se svými milými, kteří jej předešli do říše stínů.
Lidé nevěřili, že je možný styk i návrat z říše stínů. Podle jejich mínění - je tato otázka neznámá a zahalená do temnot. Také nebyla možnost, aby se duchové, kteří chtěli člověku na zemi pomoci k vyššímu poznání pravdy, se s ním mohli přímo spojiti.
Představy a omyly starých nauk se promísili s novými a lepšími myšlenkami, které se duchovní svět snažil předat na zem. Tím byly paprsky zlomeny a člověka dosáhly zakalené, nedokonalé a ztemnělé.
Pak jsem zpozoroval, že zeď mezi tímto a oním světem byla prolomena branami a u každé stál na stráži anděl. Anděl byl nejvyšším článkem řetězu duchů, který sahal od země až k nejvyšším úrovním.
V tom řetězu stál vždy jeden duch o stupeň výše, než druhý. Smrtelníkům na zemi byly dány klíče k branám, aby vytvořili spojení s duchovním světem.
Žel, mnozí z těch, kteří drželi klíč v rukou se ukázali nevěrní. Nechali se svést radostmi a požitky země. Odvrátili se a zavřeli svou bránu. Jiní opět drželi svou bránu jen pootevřenou, kde mělo projít světlo a pravda, vplížily se zmatky a temnoty a světlo z duchovního světa bylo touto branou zakaleno.
Během času se světlo vyhnulo nečistým paprskům temných duchů z nejbližších úrovní a přestalo zářit. Konečně anděl zavřel bránu, aby ji nikdy víc neotevřel.
Tu jsem odvrátil pohled a zpozoroval mnoho nových otevřených dveří, u nichž stáli smrtelníci, jejichž srdce byla čistá, nedotknutá svody země. Těmito dveřmi proudila záplava světla na zem, která moje oči tak oslnila, že jsem se musel obrátit. Když jsem znovu vzhlédl, proudili těmito dveřmi velmi krásní a zářiví duchové, ale také duchové v temném obleku, kteří litovali své hříšné minulosti a toužili po nápravě.
Dále jsem viděl krásné čisté duchy, ale zarmoucené, protože se nemohli domluvit s těmi, které zanechali na zemi. V srdcích mnoha smrtelníků byla radost, neboť temný závoj smrti byl nadzvednut a ze záhrobí přicházely zprávy.
Potom okolo mne táhla velká vojska z vyšších sfér, jejich oděvy byly čistě bílé a zlaté i stříbrné helmy svítily v nádherném duchovním světle. Někteří mezi nimi byli vůdci, dozírajícími na práci ostatních a otázal jsem se:
"Kdo jsou tito lidé, byli kdy smrtelnými lidmi?"
"Nejen to, mnozí z nich byli i velkými hříšníky, kteří museli sestoupit do pekla. S hlubokou lítostí, četnými skutky pokání a dokonalým vítězstvím nad nízkou povahou stali se vůdci ve vojsku světla. Silnými válečníky, kteří chrání lidstvo před nízkými úrovněmi."
Občas jsem pozoroval temné masy duchů, kteří, jako mořské vlny narážející na břeh byly přitahovány špatnými žádostmi a smyslným sobectvím lidí.
Vojskem světlých duchů byly ale zahnány, neboť mezi těmito dvěma stranami panuje neustálý boj o lidskou duši.
Tyto bojující strany neměly, kromě své vlastní vůle, žádných zbraní. Výhradně se potíraly odpuzujícími vlastnostmi svého magnetismu, který ve své podstatě byl tak protichůdný, že se nikdo nemohl na dlouho vystavit jeho působení.
Ahrinziman mi ukázal dveře, u nichž stála žena a pravil:
"Hleď, zde je řetěz neúplný, je zapotřebí ještě jednoho článku, mezi ní a duchy. Jdi dolů a utvoř tento článek. Tvá síla ji ochrání a posílí. Ochráníš ji před temnými duchy a pomůžeš ji udržet otevřené dveře. Tvá putování v nízkých sférách ti dala moc, zahánět jejich obyvatele.
Kdyby k ochraně bylo zapotřebí ještě větší síly, bude ji poslána. Bude-li se někdo jejím prostřednictvím snažit o spojení, bude mu to umožněno, jen uznáš-li ho za vhodného. Kdykoliv si budeš přát odpočinout v duchovním světě, zaujme tvé místo jiný. Nyní znovu pohleď na zemi a na zápas, který zuří v jejím okolí."
Dole jsem viděl, jak černé bouřkové mraky táhly nad zemí a rozprostřely nad ní temnou moc. Ze spodních sfér pekla hřměl hukot jako vlna vichřicí bičovaného oceánu proti vojsku světlých duchů. Temné bytosti je zatlačily a rozlily se přes celou zemi, jakoby chtěly hasit Světlo Pravdy. Napadly světlé brány a chtěly se jich zmocnit.
Pak se válka v duchovním světě stala válkou mezi lidmi na zemi. Jeden národ bojoval proti druhému o nadvládu, jako všechny národy byly sžírány touto obrovskou žízní po bohatství a moci, tak všeobecný byl tento boj.
Rozhlížel jsem se, zda někdo z říše světla nesestupuje, aby odejmul temným duchům moc nad zemí. Rozzuřená masa zlých duchů se obrátila proti světelným branám a snažila se zahnat věrné smrtelníky, kteří je střežili, aby byl člověk opět sevřen nocí a nevědomostí.
Tu jsem spatřil oslňující světlo, jako hvězdu východu v celé její nádheře. Sestupovalo a zvětšovalo se, až jsem poznal, že sestává z mohutných zástupů zářících andělů z nebeských sfér. K nim se přidali čistí duchové. kteří byli zlými silami zahnáni. Tato záplava Světla, tento mocný nástup zářících duchů se snesl k zemi a obklopil ji nádherným světlem.
Všude svištěly světelné paprsky jako šípy a prorážely černé masy. Jako ohnivé meče narážely do zdí temných duchů a rozmetaly je do všech stran.
Vůdcové temných se marně snažili je znovu sesbírat a rozohnit. Proti nim stála větší moc, září těchto nebeských zástupů byli odraženi, až jako temná nezdravá mlha klesli do temných sfér, z nichž přišli.
"Kdo byli tito zářící andělé,"
"Bojovníci, kteří nezakolísali a přemohli mohutnou moc zlých silou mocné vůle."
"Věčnou mocí dobra nad zlem?" zeptal jsem se.
"To jsou ti vykoupeni z nejtemnějších sfér, kteří před mnohými věky vybílili své hříšné oděvy ve vodách lítosti. Vlastním úsilím se vypracovali do výše, z popela svého mrtvého já. Nikoliv vírou ve spásnou oběť nevinného života za své hříchy, nýbrž dlouholetou vážnou námahou, mohutnými činy pokání, strádání a hořkými slzami, mnohou těžkou hodinou zápasu se zlem v sobě.
Nyní mohou jiným, kteří ještě hřeší, pomáhat v překonávání zla. Jsou to čistí duchové z vyšších sfér nad zemí. Kdysi byli lidmi, proto jsou schopni soucitu se zápasem hříšných lidí. Je to mohutný, silný a mocný zástup, připravený chránit a zachraňovat."
Vidění země zmizelo, na jejím místě jsem nad sebou zpozoroval osamělou hvězdu, zářící stříbrným světlem. Její paprsek klouzal k zemi, jako stříbrné vlákno do míst, kde bydlela moje milovaná. Ahrinziman pravil:
"Pohleď na hvězdu jejího pozemského určení, jak jasně a čistě svítí. Věz zároveň můj milovaný žáku, že každá vtělená duše má v duchovních nebesích podobnou hvězdu, jejíž běh musí sledovat od narození až ke konci. Nepřestřihne-li ovšem životní vlákno sebevraždou a nevrhne-li se tímto přestoupením přírodního zákona do utrpení."
"Věříš, že osud každé duše je určen a že jsme jen stéblo hnané proudem svého určení?"
"Nikoliv doslova, velké události pozemského života jsou určeny, nevyhnutelně se s nimi setkáváme v určený čas. To jsou příhody, které podle názorů moudrých strážců v andělských sférách mají sloužit k vývoji a výchově duše."
Jak dalece tyto události ovlivní život duše, stanou-li se bodem obratu k dobru nebo ke zlu, ku štěstí nebo neštěstí, to záleží na svobodné vůli duše. To je práce naší svobodné vůle, bez níž bychom byli jen loutkami, nezodpovědnými za své jednání. V takovém případě bychom nebyli hodni odměny ani trestu.
Ale vraťme se ke hvězdě - Pamatuj si!
Dokud smrtelník sleduje jemu určenou cestu s vážnou snahou jednat vždy správně, dokud je jeho duše čistá a jeho myšlenky nesobecké, září jeho hvězda jasným světlem a ozařuje životní cestu duše.
Světlo této hvězdy přichází od duše a je odleskem její čistoty. Přestane-li být duše čistá a vyvíjí nízké sklony na místě vyšších, osudová hvězda pohasne.
Její světlo bliká, jako bludička nad temnou bažinou a přestává být světlým majákem duše. Klesne-li tato velmi hluboko, světlo hvězdy odumře a zhasne, aby její pozemské cestě již nikdy nesvítilo.
Pozorováním těchto duchovních hvězd a sledováním jejich pevně stanoveného oběhu na duchovním nebi, je jasnozřivým možno předpovědět osud každé duše. Ze světla, které z hvězdy vychází mohou určit, zda duše je dobrá, nebo zlá.
Žij blaze, můj synu, kéž ti tvé nové pracovní pole přinese krásné plody."
Zmlkl a já jsem cítil, že klesám, až jsem zase dospěl k svému tělu, které jsem zanechal na lůžku. Když jsem se s ním spojil, probudil jsem se ve svém pokoji, kde nade mnou vznášeli krásní andělé, jako symboly ochrany a lásky.
