Tomuto dílu, jež původně vyšlo v anglické řeči a pak v řeči německé, byly předeslány dvě předmluvy.
A. Farnese, prostředník, kterému byla tato kniha diktována zemřelým Italem jménem Franchezzo, píše:
"Toto vyprávění bylo jeho duchovním autorem tak rychle diktováno, že bylo často obtížné je sledovat a diktát zapsat. Velmi jsem se snažil podat diktované co nejpravdivěji a nejpečlivěji., jak jen bylo možné.
Předávám-li toto vyprávění veřejnosti tak, jak mi bylo sděleno, musím přenechat odpovědnost za všechno řečené i napsané duchovnímu zpravodaji.
Viděl jsem ho často v jemném zhmotnění. Při takových příležitostech byl poznán osobami, které mu byly za pozemského života blízké.
Autor tohoto vyprávění, Franchezzo, praví:
"Věnuji tuto knihu všem, kteří jsou v pochybnostech a nejistotě, co je po pozemském životě očekává. Činím tak v naději, že mnohý čtenář, který jako já mnoho hřešil, se po mých zkušenostech ve svém hříšném životě změní.
Všem milým bratřím a sestrám, kteří se právě pohybují po cestách dolů, chci důrazně říci:
Jsou-li následky sobeckého a výstředního života na této zemi strašné, jsou dvojnásob hrůzné po smrti. Zde, jak vy říkáte, "v záhrobí," žádný obal nezakrývá duši. Zde jsou zjevné všechny hříchy viníka.
Hříšným životem znetvořená duše se objeví jako duchovní zrůda v celé ohavnosti a na tak dlouho, dokud pokání a lítost její rysy nevyhladí a slzy žalu ji neomyjí.
Dále bych chtěl upozornit, že duchové z vyšší úrovně rádi přicházejí, aby pozemšťany poučili a často je jim dán úkol, aby varovali lidi, kteří zákony Boží přestupují a poukázali na osud, který je na onom světě očekává.
Těmito viditelnými zásahy se lidem otevírají dveře, jimiž postupně vniká proud světla do temnoty pozemského života. Obyvatelům onoho světa je tím dávána příležitost poučovat a varovat pozemské bratry. Jako bojovník, který procházel mnohým utrpením, snažím se i já ukázat cestu, tam dole zápasícím bratřím, která je povede k vítězství a dá jim klid a mír.
Vydavatelé anglického vydání připojili ještě následujícího poznámku:
Tato kniha byla napsána A. Farnesem jako prostředníkem. Líčení povstala tedy zdánlivě subjektivní cestou. Popisované zkušenosti se však kryjí s objektivními pozorováními duchovních informátorů.
Stavy a obrazy ze života po smrti zde popsané jsou proto zajisté věrohodné, nesmíme však zapomenout, že způsob vyjadřování připouští některé malé odchylky při dalším podávání. Dále jsou v knize popsány osobní zkušenosti a prožitky, které nesmějí být zevšeobecňovány.
Přesto se čtenář z knihy poučí a naučí se lépe rozumět zákonům odplaty dobrého i zlého.
Nejcennější však je to, že bude varován, aby nenastupoval pouť do "zásvětí" zatížen světskou ctižádostí, pozemskými záludnostmi a žádostmi: závistí, sobectvím, nenávistí, pomstychtivostí, zlobou v duši apod. Těžce by se mu to vymstilo.
Předmluva k druhému německému vydání.
Franchezzova zpráva o jeho pouti zemí duchů se předně vyznačuje dojmem nezkalené poctivosti. Nezkrášluje žádnou chybu svého pozemského života, který ho podle církevní nauky musel vést přímo do věčného zatracení - nauky, která je v nejsilnějším rozporu k lásce a milosrdenství Božímu.
Právě Franchezzo pěje velkou píseň lásky: Nejen oné Božské pralásky, která nezatratí žádného tvora, nýbrž i jejího pozemského odlesku - čisté lásky dívky - jejíž záření se rozprostírá jako ochranný plášť okolo něho a jeho očistných cest.
Co ducha Franchezza přimělo zprostředkovat tak přesný popis sférických sestupů a výstupů, pramení též z lásky. Totiž ze soucitu s nevědomostí pozemského lidstva o duchovních zákonech zpětného působení, které musel zakusit sám na sobě. Zdaž to není vpravdě ušlechtilé předsevzetí, seznámit s tím pozemšťany, být jim varujícím pomocníkem?
Tento zákon sice žije v přísloví:
"Každý svého štěstí strůjcem", ale málokdo rozumí jeho skrytému smyslu. Franchezzovy zážitky, vesměs symboly jeho pozemských činů, vystupují před ním jako živé obrazy okolí. Svazky, které duchovně navázal svým dobrým nebo špatným konáním na zemi, svádějí jej zase dohromady s jejich nositeli, přinášejí pomoc nebo tvoří nepřekonatelné závory pro vyšší vzestup.
To se děje tak dlouho, až se prosadí dobrá vůle, probudí vyšší poznání a duše, díky účinné lítosti s odpouštějící láskou obdrží nový oděv, který jí umožní přístup do duchovních úrovní.
Pro čtenáře, který tuší, jak hluboký smysl skrývá každý obraz z duchovního světa, je podrobné líčení poutníka vydatným zdrojem nauky o odpykání, které nerozlučně spojuje viditelný hmotný svět se skrytým duchovním světem.
Každý obraz obsahuje přísnou důslednost, každá příčina zde se projevuje v působení tam. Dále učí, že všechny cesty utrpení nedokonalé duše neznamenají trest. Jsou jen cestami očisty, které se změní ve světlé stezky vedoucí k stále vyšší blaženosti, jakmile věčná duchovní jiskra procitne v člověku a rozrazí pancíř, který svíral jeho srdce.
