Komentář k Novému zákonu
Lži a omyly katolické církve aneb slova na obranu Pravdy Ježíše Krista
napsal Pavel Krajíček
10) Evangelium podle Matouše
Desátá část
Matouš 16 (O následování)
- 24 Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.
- 25 Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.
- 26 Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí? A zač získá člověk svůj život zpět?
- 27 Syn člověka přijde v slávě svého Otce se svými svatými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání.
- 28 Amen, pravím vám, že někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří Syna člověka přicházejícího se svým královstvím.“
K verši 24 - to o kříží, že ho má člověk vzít apod. nebylo Ježíšem míněno jako utrpení. To lidé špatně pochopili, o to více, že Ježíš byl poté zavražděn na kříží. Rovnoramenný kříž je znamením Pravdy už odjakživa, nikoli od ukřižování Krista. Odjakživa je rovnoramenný zářící kříž duchovní formou Pravdy. Tedy Kristův výrok vzít kříž, znamená vzít Pravdu, dbát Pravdy. Protože to lidé nechápali, tak i ve svých sepsáních a výkladech to zpozemštili do pozemského utrpení, stejně jako mnohé v bibli zpozemštili svým omezeným rozumovým chápáním.
K verši 25 a 26 - kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde - tím jsou mínění všichni, které Pravda nezajímá nebo jen okrajově. Různí vyčůranci, kteří se zajišťují pro dobu nouze, pro dobu anarchie, až po ty bohaté, kteří si stavějí bunkry apod. Nebude to těmto lidem v závěrečném dění nic platné, jestliže zároveň nepřipravili svého ducha. Mezi svými blízkými se o tom podobně zmínil i Syn Člověka:
"Dal jsem vám vědění, abyste se připravili! Připravili vnitřně svého ducha! Abyste se nestarali jen o potraviny pro dobu nouze! Nebude-li váš duch do té doby hotov, nebudete již potřebovat potraviny pro své pozemské tělo, neboť pak již nebudete moci být na zemi!
Pochopte konečně jednou vážně, co vám říkám. Měla by se vás zmocnit hrůza ze všech následků každé liknavosti v duchu! Je to daleko horší, než kdybyste neměli žádné potraviny pro pozemské tělo! Tomu může být pomoženo, duchu však nikoli. O duchovní se musíte starat především. Jeden každý jenom o sebe!
Sám, opuštěný bude stát ten, kdo v tom byl líný. Pak mu všechny poklady této země nebudou nic platny. Bude mu vzata příležitost, aby mohl něco začít. –"
Ve verši 28 čteme pravím vám, že někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří Syna člověka přicházejícího se svým královstvím.“ Toto zase nemůže správně pochopit omezený rozumář, který není schopen nahlížet duchovní děje. Ježíš zase hovoří k lidské duši, nikoli k pozemskému tělu. To že neokusí smrti se tedy nevztahuje na pozemské tělo, ale na ducha, duši. Říká tím, že někteří zůstanou až do závěrečného dění stále v duchu živí, bdělí na rozdíl od vlažných (duchem mrtvých), kteří budou vyvržení a ke kterým patří i většina shnilých a samolibých církevníků.
Matouš 17 (Proměnění na hoře)
- 1 Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami.
- 2 A byl proměněn před jejich očima; jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý.
- 3 A hle, zjevil se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají.
- 4 Nato promluvil Petr a řekl Ježíšovi: „Pane, je dobré, že jsme zde; chceš-li, udělám tu tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“
- 5 Ještě nedomluvil, a hle, světlý oblak je zastínil a z oblaku promluvil hlas: „To jest můj milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil; toho poslouchejte.“
- 6 Když to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli.
- 7 Ale Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte a nebojte se.“
- 8 Oni pozvedli oči a neviděli už nikoho jiného než Ježíše samotného.
Tady samozřejmě nejde o nějaké fyzické, hmotné proměnění. Opět byl učedníkům otevřen vnitřní zrak (jasnovidnost) a viděli Ježíšovou duši. Obecně lze říci, že pokud člověk či skupina lidí vidí něco co ostatní nevidí (a nejde o halucinace, či nějakou jinou nemoc), tak jde o tzv. jasnovidnost. Člověk je lidský duch, který má na sobě několik těl. Od těch jemnějších až po poslední hmotné a každé to tělo má své smyslové orgány. Když se vám otevře duchovní zrak, tak můžete i na zemi vidět duchovno a proto viděli Ježíšovou duši i ony další dva lidské duchy Mojžíše a Eliáše, kteří už dávno na sobě nemají pozemská těla a proto je běžně nelze spatřit. Navíc už dávno neprodlévají v blízkosti země, ale vysoko v duchovních sférách. Duchovně sestoupili k zemi k Ježíši za účelem tohoto zjevení. Veškeré tyto částečně nadpozemské děje, ukazované učedníkům, měly v nich posílit víru.
Matouš 19 (O rozluce)
- 3 Tu k němu přišli farizeové a pokoušeli ho: „Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny?“
- 4 Odpověděl jim: „Nečetli jste, že Stvořitel od počátku ‚muže a ženu učinil je‘?
- 5 A řekl: ‚Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo;‘
- 6 takže již nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“
Tady především ta poslední věta týkající se manželství: A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj! Jednoznačně dodnes církvemi nepochopená a proto přináší mnoho neštěstí a trápení mezi línými církevniky. Oni se domýšlejí, že když na zemi uzavřou manželství, že to spojil Bůh... to ale přece je pouhá domýšlivost. Někdo se ožení jen z vypočítavosti i když navenek se chová bezvadně... jak něco takového mohl by spojit Bůh?
Správně to je takto: To co spojil Bůh jsou takové dvě duše, které byly už před inkarnaci pro sebe vyhlédnuté a to na základě doplňujících se vlastnosti. Když se potom na zemi tyto dvě duše najdou, tak jde o manželství spojené Bohem a není vůbec podstatné zda jim nějaká pozemská organizace požehnala. Dnešní manželství jsou převážně ta, která dělají tomuto výroku ostudu.
Co k tomu říká Duch Pravdy:
"...Manželství, jaká jsou dnes a jaká byla již před stovkami let, činí tomuto výroku ostudu, nepřipouštějící nikomu v něj věřit. Jsou žel až na velmi vzácné výjimky vysloveně nemravným stavem, jemuž se nemůže dost rychle učinit konec, aby se tisícové uchránily před touto hanbou, do které se současnými zvyky poměrně slepě řítí. Mají za to, že tomu nemůže být jinak, protože je to tak běžné. K tomu přistupuje ještě to, že právě v současnosti je všechno pak přizpůsobováno až k nestoudnosti a každý čistší cit je zakalen a zadušen. Nikdo nepomýšlí na to, aby také osobnost úctou vůči tělesnému učinil tím, čím být má, být může a být musí...
...„Manželství se uzavírají v nebi“ ukazuje v první řadě, že již při vstupu do pozemského života si každý člověk přináší určité vlastnosti, jejichž harmonickému rozvoji mohou přispět jen lidé s vlastnostmi k tomu vhodnými. K tomu vhodné vlastnosti nejsou však stejné, nýbrž takové, které doplňují a tímto doplněním je činí plnocennými. V plnocennosti však zaznívají všechny struny v harmonickém akordu. Stane-li se jedna část plnocenná vlivem druhé, tak bude rovněž tato druhá k ní přistupující část skrze ni právě tak plnocenná, a ve spojení obou, tedy ve společném životě a působení, bude zaznívat tento harmonický akord. Takové je manželství, které je uzavřeno v nebi.
Tím však není řečeno, že pro člověka k harmonickému manželství je uzpůsoben jen jeden zcela určitý jiný člověk na zemi, nýbrž je jich tu zpravidla několik, kteří v sobě nesou doplněk druhé části. Není třeba tedy putovat desetiletí po zemi, aby se tato druhá, skutečně vhodná a doplňující část našla. Znamená to jen, vážně se přimět k tomu, mít oči, uši i srdce stále otevřené, a především upustit od požadavků, které byly doposud stanoveny jako předpoklad k manželství. Právě to, co dnes platí, nemá být. Společná práce a vysoké cíle jsou pro zdravé manželství právě tak nezbytné jako pohyb a čerstvý vzduch pro zdravé tělo. Kdo spoléhá na pohodlí a co možná největší bezstarostnost a snaží se na tom postavit společný život, sklidí nakonec jen nezdravoty se všemi vedlejšími účinky. Proto se konečně snažte vcházet do manželství, která jsou uzavřena v nebi. Pak vás štěstí najde!" celá přednáška: 25. Manželství
Viz také k tomu šesté přikázání:
"V tomto šestém přikázání je tedy skutečné manželství podle Boží vůle přísným předpokladem! Něco jiného chráněno není. Avšak běda tomu, kdo si nějakým způsobem troufá rušit pravé manželství! Neboť triumf, který se domnívá mít zde na zemi, očekává ho v jemnohmotnu ve zcela jiné formě! Pln zděšení chtěl by před ní prchnout, když musí vkročit do říše, která ho očekává..." celé znění: 6. Nemáš narušovat manželství!
