Komentář k Novému zákonu
Lži a omyly katolické církve aneb slova na obranu Pravdy Ježíše Krista
napsal Pavel Krajíček
9) Evangelium podle Matouše
Devátá část
Matouš 14 (Nasycení pěti tisíců)
- 15 Když nastal večer, přistoupili k němu učedníci a řekli: „Toto místo je pusté a je už pozdní hodina. Propusť zástupy, ať si jdou do vesnic koupit jídlo.“
- 16 Ale Ježíš jim řekl: „Nemusejí odcházet; dejte vy jim jíst!“
- 17 Oni odpověděli: „Máme tu jen pět chlebů a dvě ryby.“
- 18 On však řekl: „Přineste mi je sem!“
- 19 Poručil, aby se zástupy rozsadily po trávě. Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, vzdal díky, lámal chleby a dával učedníkům a učedníci zástupům.
- 20 I jedli všichni a nasytili se; a sebrali nalámaných chlebů, které zbyly, dvanáct plných košů.
- 21 A jedlo tam na pět tisíc mužů kromě žen a dětí.
Odpověď Syna Člověka:
Otázka: Mnozí věřící drží se pevně bible a zdůrazňují „zázraky“ Ježíšovy. Jak vysvětlí Abd‑ru‑shin zázrak nasycení pěti tisíců lidí několika chleby a rybami? Nějaké tisíceronásobné rozmnožení pokrmů je přece podle zákonů stvoření vyloučené.
Odpověď: Také o tom bylo dáno podrobné vysvětlení ve spisech, které líčí život Ježíšův na zemi tak, jak skutečně byl. Jako vždy a i ještě dnes, vznikly tehdy mezi lidmi pověsti, které nejen že mluvené slovo Ježíšovo změnily, ale dokonce i jeho osobu samostatnou zapletly do historek, nesmírně přehnaných, které postrádaly jakéhokoliv podkladu skutečnosti.
Ježíš sám býval často překvapen, když někdy někam přišel po prvé a lidé si tam o něm vyprávěli neuvěřitelné pověsti. Často musel až zoufat nad takovými lidmi. K takovým pověstem patří také i vypravování o nasycení pěti tisíc lidí a on je při tom sytil Slovem Božím, které jest duchupokrmem a nápojem, ne však pozemskými věcmi.
To vše jest podrobně vylíčeno v knihách „Zaváté doby se probouzejí“.
Ani mně se v poslední době nevedlo jinak. Byly rozšiřovány pověsti, které, srovnány se skutečností, byly přímo směšné. Mnohé z nich by se daly považovat za urážku lidstva, předpokládalo‑li se, že tomu bude věřiti. I v nejbližším okolí mého pobytu bývají v novinách zprávy o zámku, jindy zase o hradu a jiných podobných věcech, ačkoliv bydlím ve zcela prostém domku, což se dá lehce zjistiti. Tak se také vypráví o událostech, které mohou vzniknouti jen z fantasie chorých mozků nebo … z vědomě zlých úmyslů, aby lidem bylo znemožněno přistoupiti k mému Poselství opravdu vážně.
Příčinou takového jednání na mnoha místech může býti jen strach, že seznámením se s mým slovem lidští duchové radostně procitnou a dostanou se tak k hlubokému přemýšlení o věcech, jejichž vysvětlení mohou najíti jedině v mém Poselství Grálu, Ve Světle Pravdy a nikde jinde.
Nebylo to jiné ani za doby pozemského života Ježíšova. Částečně z fantasie a z přehánění, částečně i ze zlého úmyslu byly vymýšleny a rozšiřovány pověsti. Když pak lidstvo těmto pověstem věřilo a Ježíš pak na jejich prosby na jiných místech nemohl učiniti totéž, co se o něm vypravovalo jinde, protože by to nesouhlasilo se zákony ve stvoření, tu se lidé museli domnívat, že On tak učiniti nechce! Tak byly poťouchle šířeny mrzutosti. Žel, bývaly takové pověsti spolu s jinými zprávami zapisovány a tak se dostaly do spisů a knih.
Lidem však stačí, aby byli bdělí a aby pozorovali dnes své bližní kolem sebe, aby si mohli velmi snadno vysvětliti tak mnohé odporující si výklady z dřívějších dob. Dnešní lidé jsou přece stejně takoví, jací byli dříve.
Kdyby někdo za sto let četl dnešní zprávy v novinách z mého blízkého okolí, nebylo by nic divného v tom, kdyby těmto pověstem, v nich šířeným, uvěřil v bludném domnění, že to všechno musí přece býti pravdivé, když jsou to zprávy z blízkého okolí.
Nyní citace z onoho zmíněného spisu, který líčí život Ježíšův na zemi tak, jak skutečně byl:
"...A když Ježíš přišel do cizího města, v němž ale bylo jeho jméno již známo, shromáždili se lidé a vyprávěli nadšeně, že už pochopili jeho učení, jeho slova, která jim přinesli ti, kdo ho už směli slyšet! S úžasem naslouchal Ježíš těmto vypravěčům, kteří chtěli být tak moudří. Ale zděsil se, co se udělalo z jeho učení, a mohl jen stále více litovat, že nemá možnost tomu zabránit. Lidé mluvili o jeho zázracích a vymýšleli si k tomu nejsměšnější lži. Ježíš mluvil k lidem v podobenstvích a z toho vznikaly příběhy, které prý on sám zažil.
Tak Ježíš kdysi vyprávěl, že tisíce lidí bylo nasyceno drobty, které byly zanechány po hostině. Lidé, kteří slyšeli o tomto podobenství, to brali doslovně. Věřili neuvěřitelnému, že Ježíš sám nasytil v poušti 5 OOO lidí drobty, jež spadly na zem! Všude bylo podivení nad tímto činem, ale lidé chtěli něco takového slyšet, aby mohli věřit. A Ježíše to stálo námahu, aby jim objasnil, že tento zázrak není žádným zázrakem, neboť:
"Proud Světla, který proniká stvořením, je tak veliký, že lidé z něho přijímají jen část a mnoho nechávají bez povšimnutí padnout na zem. A to, co roztrousí jako drobty, dostačí k tomu, aby nasytilo tisíce, ba milióny lidských dětí! Vy jste zaměnili to, co je vám nejbližší, svoji pozemskou potravu, za potravu duchovní.
A přece závisí váš chléb, který udržuje vaše tělo, také na tom, čím pohrdáte. Kdyby tento proud síly, který proniká ze Světla celým stvořením, jednou ustal, pak byste vy i celý svět pozvolna zahynuli! Neměli byste už žádnou potravu a žádný život. Uvažujte o tom, když posloucháte má slova. Nesnažte se vykládat je svým způsobem, nýbrž snažte se přijmout je s objasněním, které já vám dávám.
Přicházím ze Světla a vysílám záplavu paprsků všemi úrovněmi. Jdu opět ke Světlu, když nastává obnovení síly. Každoročně dává Bůh zářit své Světlo do stvoření a jen tehdy se k němu mohu vrátit. Na vlnách Světla budu zanesen zpět do říše svého Otce. A kdyby mně bylo vzato pozemské tělo dříve, než přijde hodina, kdy božská síla proudí do stvoření, musel bych čekat tak dlouho, až se budu moci spojit s božským paprskem Světla, až se mi Bůh otevře!"
Ježíš zmlkl. Co tím lidem řekl? Dal jim nahlédnout do zákona, který nesl i jeho, který byl božský a jemuž mohlo rozumět jen božské.
Pátravě se rozhlížel kolem sebe ... nepochopení ... i u učedníků...." celý spis: Život Ježíšův na Zemi
Matouš 16 (Petrovo vyznání u Cesareje Filipovy)
- 13 Když Ježíš přišel do končin Cesareje Filipovy, ptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“
- 14 Oni řekli: „Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“
- 15 Řekne jim: „A za koho mě pokládáte vy?“
- 16 Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“
- 17 Ježíš mu odpověděl: „Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích.
- 18 A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na této skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou.
Ve verši 18 samozřejmě v originále není slovo církev, ale stojí tam "své shromáždění" viz Pavlíkův studijní překlad.
A nyní výklad samotného Ducha Pravdy:
"...Každý člověk ví zcela přesně, že není schopen po týdnech nebo měsících ještě bezchybně vylíčit, co kdysi zažil, co slyšel! Není schopen to nikdy doslovně zcela přesně opakovat. A když jsou dva, tři, čtyři nebo také deset lidí, kteří totéž současně slyší nebo vidí, tak nastane právě tolik rozmanitostí v líčení. O těchto skutečnostech dnes nechová nikdo již žádné pochybnosti.
Zde je přece velice zřejmé, že při tomto poznání byste museli zpětně vyvodit nějaké následky! Následky, které jsou nutné a nevyhnutelné.
Neboť jiné to nebylo ani za pozemského času Syna Božího! Vidíte to dosti jasně u evangelistů! Jejich zprávy nesou často viditelně tuto pečeť. Když například Petr jako první z učedníků ve svém poznání pronesl k Synu Božímu: „Ty jsi Kristus, Syn živoucího Boha!“
Tato významná slova a také Kristovu odpověď evangelisté podávají, avšak nikterak v jednotné formě. Matouš přináší poukaz na to, že Syn Boží poté obrazně propůjčil Petrovi klíč k nebeské říši tím, že ho učinil skálou pro budoucí společenství, zatímco ostatní evangelisté uchovali však Kristovu odpověď celkově obecnější, což je správnější.
Petr jen vyslovil toto přesvědčení jako první. A takovéto dění nezůstane jen u slov, nýbrž stane se ve stvoření ihned činem! V jemnohmotnosti vznikla rychle a bezprostředně forma! Poctivé přesvědčení, které tím Petr skrze svá slova zakotvil do hmotnosti, jako vyznání, stalo se ve stejném okamžiku skálou, která přetrvala jako základní kámen k výstavbě pozdějších společenství, pro všechny, kteří ve stejném, prostém a poctivém přesvědčení byli schopni uvěřit v Syna Božího!
A tím držel Petr v ruce také klíč k ráji. Neboť toto přesvědčení, že Ježíš je Syn Boží, přináší přirozeně s sebou také touhu žít podle jeho Slova! To je však pro každého člověka současně klíč k nebeské říši! Toto vyznání je klíčem, za předpokladu, že takovýto vyznávající přijal do sebe Boží Slovo nezměněné, správně ho chápe a žije podle něj. Kristus znal tento děj probíhající podle zákonů stvoření, který se při Petrových přesvědčivých slovech jemnohmotně odehrál, popsal ho a vysvětlil učedníkům. Zákonitost jemnohmotných dějů je také známa každému čtenáři mého Poselství Grálu.
Petr byl tedy jen skrze své procítěné a vyslovené vyznání prvním, kdo tím obdržel klíč k ráji. A komu později mohl na zemi zprostředkovat toto stejné přesvědčení, tomu tím otevíral vždy také říši nebeskou. Těm však, kdo nechtěli sdílet jeho přesvědčení, musela zůstat uzavřena. To všechno je zcela přirozené, samočinné dění, prosté a jasné, a není vázáno na Petra ani od něj odvislé.
Kristus chtěl a mohl položit za základ společenství také jen takovéto přesvědčení, avšak ne jednu osobu! Petr byl jen právě tím, kdo to v přesvědčení vyslovil nejdříve. Skálu vytvořilo, zformovalo a stalo se jí toto přesvědčení, ne však Petr jako osoba!
Matouš však podal smysl Kristovy odpovědi podle vlastního názoru čistě osobně, jako by se týkala jen Petra..." více: 19. Kristus řekl..!
