19) Apoštol Pavel a jeho listy

Komentář k Novému zákonu

Lži a omyly katolické církve aneb slova na obranu Pravdy Ježíše Krista

napsal Pavel Krajíček

19) Pavel a jeho listy

Tady je kámen úrazu celého církevního učení - apoštol Pavel. 

Apoštol Pavel vůbec neznal Ježíše. Měl primitivní židovskou víru, byl to farizej. Židovská víra (starý zákon, především Mojžíšův) je víra neandertálců. Neustále kamenování a vraždění svých bližních. Jestliže dokážete ukamenováním zavraždit svého bližního za to, že v sobotu pracoval, tak nejste člověk. Protože člověk, tedy ten, který je schopen čistého cítění, by něco takového nemohl udělat. Jen havěť je schopna vraždit a primitivní neandertálec.

Takže apoštol Pavel neznal Ježíše ani jeho tříletou výuku o zákonech ve stvoření. Měl naučený Mojžíšův zákon a jediný rozdíl potom, po pozemské smrti Ježíšově, byl v tom, že se mu Ježíš zjevil. Zkuste se do toho vžít, obrazně si to vše představit. Jste farizej s primitivní vírou a náhle se vám zjeví Ježíš. Ano můžete přijmout sílu shůry i být naplnění Ježíšovou láskou, to vše je možné, ale toto vše vám dá akorát sílu něco hlásat se zápalem, ale co můžete hlásat, když jste doposud měli jen primitivní víru?

Vžijte se do uvažování Pavlova. Najednou vidí před sebou Ježíše. Zákony ve stvoření nezná, neví, že duše opouští tělo po smrti a že se (u lidí) znovu inkarnuje. Protože tedy skutečné vědění Pavlovi schází, tak mu nezbude, než se ve své hlavě domýšlet o tom co vidí. A nic jiného ho nenapadne, než se domýšlet, že Ježíš vstal z mrtvých. Což si mysleli i někteří učedníci, kteří tyto děje nechápali, většina z nich vůbec nepoznala, že byli jasnovidní a že viděli Ježíšovou duši.

A z toho pak vznikly ony dopisy apoštola Pavla, které jsou v bibli. A na těchto jeho dopisech církev vybudovala falešnou víru skrz kterou vede své ovečky na širokou a pohodlnou cestu do záhuby.

Stačí si ony dopisy přečíst. Je to neustále opěvování, že jsme spasení, že Kristus vstal z mrtvých a vzal na sebe naše hříchy. Ani špetka smyslu pro spravedlnost, přesto, že byl Ježíšovým zjevením osvícen, tak ani špetka po spravedlnosti, tedy po Boží vůli. Chtít smýt hříchy pozemských červíčků, tím, že se hodí na naprosto nevinou a čistou bytost (dokonce na Syna Božího), je proti veškeré neúplatné Boží Spravedlnosti, která tvoří jednotu s Láskou Boží... ovšem církevním shnilošům, tupým ovcím je to příjemné, když někdo cizí za ně pere jejich špinavé prádlo! Líní a vlažní služebníci Páně... budou zavržení, jak je zaslíbeno.

***

Římanům 1

• 4 ale Duchem svatým byl ve svém zmrtvýchvstání uveden do moci Božího Syna, evangelia o Ježíši Kristu, našem Pánu.

Originál (ČSP) zní takto:

• 4 a podle Ducha svatosti byl vzkříšením z mrtvých ustanoven za Syna Božího v moci, evangelium o Ježíši Kristu, našem Pánu

Všemi dopisy se táhne rys nepochopení a neznalostí zákonů stvoření. A hned začátek ve 4. verši. Co to Pavel mumla? Jaké uvedení či ustanovení do moci Syna Božího? Ježíš je část z Boha, který je věčný. Tím i ona část z Boha Ježíš je také věčná a dokonalá. Jen byla pro určité účely oddělená od Boha. Ve chvílí oddělení se stala tedy Synem Božím, tedy ještě před inkarnaci do hmoty.

Římanům 2

• 5 Svou tvrdostí a nekajícnou myslí si střádáš Boží hněv pro den hněvu, kdy se zjeví spravedlivý Boží soud.
• 6 On ‚odplatí každému podle jeho skutků‘.

• 13 Před Bohem nejsou spravedliví ti, kdo zákon slyší; ospravedlněni budou, kdo zákon svými činy plní.

Abychom mu nekřivdili, tak kupodivu řekne občas i něco správně, jak vidíme ve verši 6 nebo 13. Ale vzápětí zase plácne nějakou hloupost:

Římanům 3

• 23 všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy;
• 24 jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši.
• 25 Jeho ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří. Tak prokázal, že byl spravedlivý, když již dříve trpělivě promíjel hříchy.
• 26 Svou spravedlnost prokázal i v nynějším čase, aby bylo zjevné, že je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry v Ježíše.
• 27 Kde zůstala chlouba? Byla vyloučena! Jakým zákonem? Zákonem skutků? Nikoli, nýbrž zákonem víry.
• 28 Jsme totiž přesvědčeni, že se člověk stává spravedlivým vírou bez skutků zákona.

Ani stopy po skutečném vědění. Zde je vidět, že svou starou neandertálskou víru akorát okořenil tím, že spatřil Ježíše, toť vše. Zmatený z toho, že viděl ducha Ježíšova, což nepochopil, tak si to nyní převypravuje k obrazu svému a šíří své domýšlivosti mezi ostatní. Ježíš ale přece celé tři roky hlásal mezi lidmi zákony svého Otce, aby lidé nemuseli zahynout, protože jen vřazení se do těchto zákonů může lidem zachránit život. Matouš 7:21 "Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích."

Římanům 5

• 9 Tím spíše nyní, když jsme byli ospravedlněni prolitím jeho krve, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu.
• 10 Jestliže jsme my, Boží nepřátelé, byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, tím spíše nás smířené zachrání jeho život.
• 11 A nejen to: chlubíme se dokonce Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, který nás s ním smířil.
• 12 Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili.
• 13 Hřích byl ve světě už před zákonem, ač se hřích nezapočítává, pokud není zákon.
• 14 Smrt však vládla od Adama až po Mojžíše i nad těmi, kdo hřešili jiným způsobem než Adam. On je protějšek toho, který měl přijít.
• 15 S milostí tomu však není tak jako s proviněním. Proviněním toho jediného, totiž Adama, mnozí propadli smrti; oč spíše zahrnula mnohé Boží milost, milost darovaná v jediném člověku, Ježíši Kristu.
• 16 A s darem milosti tomu není jako s následky toho, že jeden zhřešil. Soud nad jedním proviněním vedl k odsouzení, kdežto milost po mnohých proviněních vede k ospravedlnění.
• 17 Jestliže proviněním Adamovým smrt se zmocnila vlády skrze jednoho člověka, tím spíše ti, kteří přijímají hojnost milosti a darované spravedlnosti, budou vládnout v životě věčném skrze jednoho jediného, Ježíše Krista.
• 18 A tak tedy: Jako jediné provinění přineslo odsouzení všem, tak i jediný čin spravedlnosti přinesl všem ospravedlnění a život.
• 19 Jako se neposlušností jednoho člověka mnozí stali hříšníky, tak zase poslušností jednoho jediného mnozí se stanou spravedlivými.
• 20 K tomu navíc přistoupil zákon, aby se provinění rozmohlo. A kde se rozmohl hřích, tam se ještě mnohem více rozhojnila milost,
• 21 aby tak jako vládl hřích a přinášel smrt, vládla ospravedlněním milost a přinášela věčný život skrze Ježíše Krista, našeho Pána.

Neskutečné bláboly. Vidíte tam něco, co by odpovídalo tomu, co hlásal Ježíš? To s čím se Ježíš namáhal cele tři roky? Apoštol Pavel nemá tušení o zákonech stvoření ani o duchovních dějích. Svou primitivní, židovskou, neandertálskou víru nyní transformuje do křesťanství. Povídačky o Adamovi, které jsou na začátku bible, jako obrazná podání pro lidi tehdejší zralosti, apoštol Pavel zavléká do své víry. Adam a Eva obrazně představují lidstvo... je vidět, že apoštol Pavel je naprosto duchovně nevyzrály a zůstává duchovně na úrovní křováků, když se přidržuje neandertálské víry, která byla určena lidem se zralosti křováků.

Římanům 8

• 3 Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle...

Boží oběť za vás? Za jak cenné se asi považujete? Oběť Boží za samolibé shnilé církevníky, kteří odmítají prát si své vlastní špinavé prádlo a veškerou svou špínu hodí na toho nejčistšího. A to si stále o sobě myslíte, že jste normální s takovým uvažováním? Že se nestydíte dělat Bohu ostudu s takovým myšlením.

• 11 Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.

Tady ve verši 11 opět vidíme, že Pavel vůbec nic nechápal, prostě jen uviděl Ježíše po jeho smrti a byl z toho zmatený. Vůbec neměl tušení, že viděl Ježíšovou duši. A tak začal plácat něco o vzkříšení hmotných těl. 

Hmotnost, která je úplně vespod stvoření je pouze výcvikový tábor, škola pro lidské duchy, kteří se do hmoty inkarnují a po prodělaném výcviku se mají vrátit zpět do duchovní sféry. Proč by prosím vás měl někdo hmotné tělo, které se už dávno rozpadlo v prach křísit? Něco takového vůbec nepasuje do dokonalosti zákonů stvoření. Navíc vůbec to není nutné. 

Duchovní sféra, která je vysoko nad hmotnými světy je věčná. Ovšem hmotnost podléhá rozkladu, přesně jak to věda zaznamenala. Všechno hmotné a tedy i pozemská těla je dočasné. Slouží to jen pro výcvik lidských duchů. Je to naprosto dětinský názor, že by někdo měl něco ze hmoty tahat nahoru do duchovna... rovněž blud, že Ježíš tahal nahoru do věčnosti své hmotné tělo, což vůbec nejde, protože každý druh musí zůstat ve svém druhu. Hmotné tělo ve hmotnosti. Astrální tělo v astrálu, jemnohmotné v jemnohmotnosti. Je vidět, že církevníci nemají ani tušení o zákonech stvoření.

Římanům 10

• 13 každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen‘.

Pokud to je správně pochopeno, tak to může platit. Protože vzývat jméno Páně znamená důvěřovat Kristu a důvěřovat Kristu znamená věřit tomu co říkal a nakonec tedy podle jeho Slova i žít. Pokud tedy člověk žije podle skutečných nezkřivených slov Kristových, tak bude spasen. Protože tím se vřazuje do zákonů stvoření a není už na překážku.

1. Korintským 13

• 9 Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné;
• 10 až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno.

Tady Pavel dokazuje, že učedníci nepokládali vylíti síly Ducha za vyslaní onoho Přímluvce, Ducha Pravdy, jak se to snaží církve dnes překrucovat. Když Pavel psal tato slova, bylo už vylíti síly minulosti. Církevní pomýlení a smísení pojmů jsem vysvětloval např. v tomto článku: Rozdíl mezi Synem Božím a Synem Člověka

Myslím, že to stačí... dále je to pořad dokola, pořad jen, že Kristus vstal z mrtvých a vzal na sebe naše hříchy... to vše ale, když si přečtete evangelia a hned na to tyto listy Pavlovy, bije do oči. Ani špetka znalosti o tom co hlásal Kristus nebo proč tady vůbec přišel. Jen jeho trapná původní neandertálská víra okořeněná nepochopením toho, že uviděl Krista po smrti. Tento rys nepochopení se táhne celým jeho kázáním. A na této dětinské slátanině církev vystavěla víru pro lidstvo. Větší ostuda je ale v tom, že se našli lidé, kteří jim to zbaštili i s navijákem. To je ostuda, že větší nemůže být. Každý člověk má v nitru kompas - svědomí. Církevní shniloši svědomí vyřadili a proto budou na závěr jako vlažní vyvržení, jak je zaslíbeno.

Církev svým ovečkám zakázala přemýšlet a cítit a musejí, cituji: "bez pochybování souhlasit se všemi věcmi, i s těmi největšími a nejnepochopitelnějšími, a třeba i přesahujícími běžné přírodní zákony, jež nám uloží Krédo k věření..." (Katechismus katolické církve strana 83)

Znovu vás varuji, nebudete moci zodpovědnost za svou shnilost uvalit na církve. Ano představení církví budou pykat, ale to neznamená, že vás se to netýká. Bůh dal každému člověku schopnost myslet, cítit a naslouchat svému svědomí, proto je každý jednotlivec sám zodpovědný za své jednání. Vaše shilost se vám stane osudnou: Vlažní budou vyvržení! Myslete na to.