Protože se blíží závěrečné očistné dění a roztřídění všech lidí, tak se dotknu i toho tématu, které tím získává na aktuálnosti. Duchovní smrt, rozklad, věčné zavržení. Rozdíl mezi klasickou smrti a duchovní je v tom, že klasická smrt v podstatě vůbec není smrt, žáden člověk neumírá. Pouze odkládá svou hrubohmotnou schránku, pozemské tělo, které mu dočasně sloužilo jako nástroj k aktivnímu projevu v pozemském životě.
Kdežto duchovní smrt je ona skutečná smrt, kdy dosavadní nabyté vědomí během všech inkarnaci na zemi bude ztraceno a člověk skutečně přestane existovat duchovně. Protože se ale ve stvoření nic neztrácí, tak ani touto duchovní smrti člověk úplně nezanikne, ale jeho duchovní jiskra, opět čistá, ale bez osobního vědomí se vrátí zpět do duchovní sféry ve stavu v jakém kdysi vyšla. U člověka, který obstál ve stvoření (vřadil se do zákonů stvoření) se vrací zpět do duchovní sféry sebevědomý lidský duch.
Rozumějte, ten rozklad, věčné zavržení to není nějaký trest Boží. Pokud člověk je zatvrzelý materialista, rozumář, deviant či jinak stojí ve své zvrhlé domýšlivosti křivě vůči stvoření, tak tím svého ducha, který se projevuje cítěním (nikoli pocitem) v sobě zazdil a samozřejmě v takovém stavu po pozemské smrti nemůže stoupat vzhůru ke Světlu do duchovní říše. Všichni tito zazdění zůstávají po smrti v blízkosti země v astrální oblasti, která naši hmotu prostupuje. A tady je ono riziko. Jak věda správně zaznamenala, tak hvězdy, planety vznikají a zanikají. Nejsou věčné na rozdíl od duchovní sféry, která je vysoko nad veškerým hmotným vesmírem.
K té vědě malá poznámka - rozumáři mohou chápat jen hmotné věci, protože rozum pocházející z hmotného mozku je schopen chápat jen hmotné. K tomu byl lidem na pozemskou cestu dán. Rozum měl zůstat pouze nástrojem ducha. Proto ta trapná omezenost materialistů a rozumářů.
Pokud lidé v určité světové hmotné části, kde jsou inkarnování za účelem vývoje, nestihnou zavčasu uzrát a vystoupat zpět do duchovna, tak jim hrozí právě ona duchovní smrt. Nejde o trest, prostě když ona světová část přijde na místo ve svém koloběhu, kde má začít rozklad hmoty, tak ti lidé, kteří se sami připoutali na hmotu, budou vtažení spolu sebou do tohoto rozkladu. Tento rozklad trvá mnoho staletí, hmota je tam rozprášená na původní prasemeno a na druhém konci opět tryská znovu do vesmíru za účelem vytváření nových hmotných těles. Je to takový druh obrody, osvěžení pro hmotu, koloběh ve hmotě.
Pro člověka je to ovšem to nejstrašnější, co ho může potkat. V tomto dlouhém rozkladu je postupně i rozkládáno vše, co doposud duchovně nabyl, své vědomí. Po dlouhá staletí zažívá obrovská muka osobního rozkladu. Velikost těchto bolesti po dlouhé době způsobí, že dotyčný ztratí vědomí (duchovně). A tady se dostáváme k faktu co vlastně způsobí onu duchovní smrt? Jak mnozí vědí, tak ve stvoření má lidský obličej pouze to, co si je vědomo sebe sama. Proto zvířata nemají lidský obličej, jsou sice vědomá, ale ne sebe vědomá. Také lidé, kteří sestoupili se stupně lidství (závist, nenávist apod.), také nevypadají jako lidé, ale své duše znetvořili v ohavné stvůry a zrůdy. Samozřejmě něco takového nemůže být vpuštěno do duchovní sféry, kde panuje jen Láska, Světlo, radost...
Takže při onom rozkladu dotyčné hmotné světové části, prodělávají rozklad i ti, kteří ve své duchovní lenosti nebo zvrhlé domýšlivosti se postavili proti řádu stvoření. Velikost oněch bolesti způsobí, že ztratí duchovně vědomí a to způsobí, že ztratí formu člověka! Protože formu člověka může mít jen to, co si je vědomé sebe sama. Takže duchovní smrt, rozklad, věčné zavržení není trest od Boha, je to rozsudek, který nad sebou vynese každý sám. Je to jeho svobodná vůle, jestli bude chtít stoupat nahoru ke Světlu anebo zůstane připoután na hmotu. Zákon přitažlivosti stejnorodého ho pak jen ponese tam kam se sám rozhodl skrz své chtění.
V současné době se chod soukolí stvoření urychluje za účelem očisty, takže vše co působí rušivě bude nyní násilím seškrábnuto na cestu do rozkladu, aby ostatní, kteří chtějí žít podle vůle Boží, nebyli zdržování těmi, co už nechtějí být lidmi. Proto je na čase se začít velice vážně zabývat Pravdou... brzo bude pozdě!
