Vyhýbejte se tedy všem lupičům lidské pověsti, stejně jako hrubohmotným vrahům! Abdrushin
V poslední době vidíme všude bujení zla a z toho plynoucí další ohavnosti. Jednou z nich je pomlouvání, udávání, které se dokonce dnes legalizuje a opěvuje jako ušlechtilá občanská povinnost. Samozřejmě Boží zákony se nedají takto oklamat rozumářskými vývody a stále platí, že co člověk zaseje, to také sklidí. A tento zákon se nedívá pod jakou záminkou či úřadem jste něco vykonali, je nestranný.
Naposledy jsem například četl článek a psal jsem k němu na Facebooku: Prozápadní nenávistná havěť dnes v článku vydala seznam lidí, které stíhá svou nenávisti, a aniž by to tušila uvalila tím na sebe těžkou karmu vraždy (morální vražda) a krádeže (pověsti, cti) onen článek: Přehled těch, kteří v Česku vydělávají na strachu lidí
Abdrushin píše v 7. přikázání:
K vlastnictví člověka patří také ještě jeho pověst, veřejná vážnost, jeho myšlenky, jeho osobitost i důvěra, kterou požívá u druhých, a když ne u všech, tak přece alespoň u toho či onoho! Jsme-li však jednou tak daleko, pak bude stát mnohá pýcha duše vůči tomuto přikázání již poněkud malomyslněji. Pak se zeptej sám sebe: Nesnažil jsi se někdy, snad v dobré víře, napomenutím k opatrnosti otřást nebo zcela podkopat důvěru, kterou nějaký člověk požívá u jiných? Tím jsi zcela regulérně toho, komu tato důvěra patřila, okradl! Neboť jsi mu ji vzal! Nebo jsi se alespoň o to pokusil.
Okradl jsi svého bližního také tehdy, když víš něco z jeho poměrů a bez svolení dotyčného předáváš tuto vědomost dál. Z toho můžeš poznat, jak těžce jsou do sítí viny zapleteni všichni ti lidé, kteří se snaží z takovýchto věcí udělat obchod nebo vůbec obchodně provozují něco takového, jako takzvané informační kanceláře nebo něco podobného. Toto samočinné zaplétání se v tom skrze všechny následky této činnosti neustálého přestupování Božího zákona vytváří tak strašnou síť, že tito lidé se již nikdy nebudou moci vyprostit a zůstanou vydáni napospas zatracení; neboť oni všichni jsou mnohem více obtěžkáni než hrubohmotní zloději a lupiči. Viníky a spolupodílníky jsou rovněž ti, kteří takovéto „štvavé obchodníky“ v jejich hříšné živnosti podporují a pomáhají jim. (7. Nemáš krást!)
Vezměte si jen dnešní novináře, kteří se špiněním a pomlouváním živí. Ti nemají šanci při konečném očistném dění obstát, protože jsou tak karmický zatížení, že je to strhne do záhuby, do věčného rozkladu.
Pokud jste trochu normální, tak to musíte cítit - oni ti pomlouvači, kteří nenávidí své protivníky často dnes na ně hledají špínu např. že má někdo exekuce apod. Cožpak to nevidíte? Takové jednání neukazuje přece na lásku! Ukazuje to, že dotyčný je havěť z temnot a chce někoho pošpinit, aby v očích druhých neměl úspěch. Tedy zlé z temnot zvrhlé jednání. Nejde už o lidi, ale o havěť z temnot. Dejte si tedy dobrý pozor s kým se kamarádíte a s kým poplacáváte po ramenou a komu popřáváte sluchu, nitky stejnorodosti by vás pak mohly pevně spojit.
Abdrushin k tomu píše:
OTÁZKA: Kdo jsou pomlouvači?
ODPOVĚĎ: Lidé, kteří dovedně znetvořují skutečnosti, aby jimi podali falešný smysl ke škodě jiné osoby. Ti, kteří vymyslí nové příběhy a za stejným účelem je rozšiřují, nejsou pomlouvači, nýbrž lháři. Podle Božích zákonů je jedno stejně zavrženíhodné jako druhé. Patří k pokusům o vykonání nebo k vykonání morální vraždy, u níž je karma právě tak těžká jako u hrubohmotně vykonané vraždy, ve většině případů dokonce ještě těžší, protože duševní rány jsou trvalejší. Zejména proto, že v mnoha případech jsou vystaveny společnému utrpení také jiné osoby. Navíc každý pokus nebo provedení morálního poškození, lhostejno, zda je to odůvodněné nebo neodůvodněné, se karmicky těžce odpykává. To by mělo být lehce srozumitelné, protože takový čin předpokládá sám o sobě vždy také nečistý charakter; neboť čistý nebo jen vybraný charakter by to nevykonal a takové myšlenky by ze zdravého odporu daleko od sebe odhodil. Nečistota je tedy v takových věcech přirozeně vždy na vykonávající straně, která se tím automaticky jako taková označuje. Abdrushin
Nenávist je silný (i když negativní) cit a stejně jako láska vás táhne k objektu, kterému váš cit platí. Pokud máte lásku ke Světlu, k Pravdě, tak jste k němu přitahování nahoru do duchovní sféry. Pokud nenávidíte nějakého člověka nebo skupinu lidí, tak jste k nim přitahování. Proto píše Abdrushin, že temno ve své nenávisti číhá. To jsem sám viděl, když jsem opustil tělo. Kolem mého pokoje a tedy kolem mne, ale mimo místnost, tedy jako ve větším odstupu, stály v hustých řadách temné stvůry. Byly to duše z onoho světa, ale i ti, kteří žijí dnes na zemi, ale ve spánku opustili tělo (žel byli mezi nimi i stoupenci Abdrushina).
Váš cit, který je ve vás nejsilnější vás táhne k vašemu objektu. To jestli vám potom tyto stvůry mohou ublížit nebo musí zůstat stát v odstupu, záleží na vašem stavu, duchovní zralosti. Samozřejmě čím více jste světlejší a tím pro temno více nebezpeční, tím více vás nenávidí. Už jen na tom poznáte, kdo je dobrý a kdo zlý člověk. Dobří lidé nečíhají. Jejich láska je táhne ke Světlu, k ušlechtilosti a čistotě. Mě osobně nikdy nenapadlo jít na stránky prozápadních zvrhlíků a rozdávat jim tam smějící se smajlíky a hledat něco, co bych mohl nahlásit. Udavači jsou tedy stvůry stojící na straně temna, jsou to ti, kteří v nenávisti číhají na ty světle. Přesně jak píše Abdrushin:
Ale především nezapomeňte nikdy, že temno vždycky živí nenávist proti Světlu a čeká jenom na příležitost, aby mu mohlo škodit, že téměř vyhledává možnosti, nejde-li to jinak, ať již nepromyšlenou lží a pomluvou nebo i falešným svědectvím. Temnotám, tak jako jejich nástrojům a dobrovolným pomocníkům jest všechno dobré, jen když mohou Světlo v jeho pronikání zdržovat.
Ono samozřejmě těch indicií je více k rozpoznání temna, ale už jen tato jedna může být pro vás vodíkem. Temno číhá a tedy udavači nejsou nikdy služebníci Světla, ale stvůry z temnot.
Jak jsem se zmínil, že mezi temnými stvůrami, které stály kolem mého pokoje byli i čtenáři PG, tak mnozí je i znáte. Obecně to jsou ti, když se někde objeví pohoršení a pomluvy nad mou osobou, tak ti, kteří se tam objeví jako první, skočí do toho močálu a hned si uleví své nenávisti skrz pomluvy, lži, skrz šíření osobních, soukromých záležitosti apod. Tyto nenávistné stvůry ve spánku po opuštění těla jsou taženy k objektu své nenávisti, tam pak zuřiví a slintající promarňují drahocenný čas.
Abdrushin k tomu píše:
Rozhlédněte se s jasným zrakem! S odporem uvidíte před sebou tak mnohý kal, který se skrývá pod pozlátkem předstírané vznešenosti. Cvičte se nořit svůj pohled skrze uhlazený způsob a obratná slova až k opravdovému jádru. Před takovým pohledem pokryje se zdánlivě zcela bílá, čistá kůže odpornou vyrážkou a ten, kdo se prezentuje jako čistý, se pak ukáže jako nejnečistější a nejbezcennější mezi mnohými.
Existují přece lidé, kteří se úzkostlivě snaží navenek nápadně ukazovat vždy plášť veškeré počestnosti, vznešenosti a také korektnosti. Náhle se však z nějakého důvodu domnívají, že musí ukázat svaté rozhořčení vůči nějakému člověku, o kterém se domnívají, že mu musí ze zloby nebo závisti nějakým způsobem uškodit. V naivním sebeklamu si namlouvají, že to vůbec není zlovolné, opovrženíhodné poškození jiného člověka, které má za následek těžkou karmu, a snaží se pro takový zavrženíhodný způsob jednání ještě hrdě se bít v prsa se lží, že se přece jedná o to, v jen náhle pro to probuzené lásce k lidem, která jinak nikdy neexistovala, učinit tohoto osobně nenáviděného „neškodným“. Při tom však zapomínají na svůj namáhavě pohromadě udržovaný pláštík a hrabou se ve svém jednání dobromyslně v nejodpornější špíně a bahnu, ukazujíce, že je jim to naprosto důvěrně známé, že je dokonce k tomu nutká jejich nejvnitřnější potřeba.
Tím odhalují každému jinému nepokrytě své skutečné nitro, zatímco si v sebeoslnění snaží představit, že oni, kteří se tak ochotně, a dokonce i nadšeně podávají za nástroj temna, slouží jen dobru a chtějí odkrýt zdánlivou špínu. Tito nešťastníci jsou pak každému jasně vidícímu lehce poznatelní jako zavržení a zle pošpinění, jen sami sobě ne! Abdrushin (22. Lidské smýšlení a Boží vůle)
A stejně jako lidé, kteří někoho nenávidí a tak ho pomlouvají a šíří o něm lži, pololži apod., tak stejně tak se děje ve velkém. Státy, které se nepodrobily prozápadním zvrhlíkům, jako třeba Rusko a několik málo dalších po celém světě, jsou v médiích očerňované a pomlouvané. Většina z toho není pravda, nebo je to překroucená pravda, žel většina tupých ovcí tomu věří. Když padl Sovětský svaz, tak prozápadní supi včele s USA se vrhli na Rusko a drancovali a rozebírali si ho na kusy, až se dostal Putin do čela, tak tomu učinil přítrž a od té doby je nenáviděn a usiluje se o jeho zničení. A shniloši věří zvrhlým médiím a jejich lži propagandě. Nenechte si nalévat do hlavy desinformace od zvrhlíků z České televize apod. Hledejte si sami informace a řiďte se svým svědomím. Začít můžete u těchto knih: Co nesmíte vědět! a Co neSmíte vědět! 2
Každý člověk, který to se sebou myslí vážně s práci na sobě by se měl všem těmto lupičům pověsti, pomlouvačům a šiřítelům osobních intimních a soukromých věci vyhýbat jako odporné havěti. Okamžitě se s takovými tvory přestat stýkat i kdyby to byla vlastní rodina, protože se nejedná už o lidi ale o havěť. Jestliže říkáte třeba: kamarád mi říkal o tamtom to či ono a vytáhnete nějakou špínu na někoho nebo dokonce si takové "kamarády" vodíte domů, tak to vypovídá i o vás něco. Nejspíš budete na podobné vlně, když máte za kamarády takovou odpornou havěť.
Na závěr něco z osmého přikázání:
Avšak pamatujte si: Hrubohmotný útok je mnohem snáze napravitelný než útok na duši, která trpí podrýváním pověsti.
Vyhýbejte se tedy všem lupičům lidské pověsti, stejně jako hrubohmotným vrahům!
Neboť jsou právě tak vinni a velmi často ještě hůře! Jak málo soucitu měli s dušemi, které sami štvali, tak málo jim pak bude nabídnuta na onom světě ruka ku pomoci, až o ni budou snažně prosit! Jak chladný a nemilosrdný je neblahý pud v jejich nitru ženoucí je, aby jiné, často dokonce i cizí lidi snižovali, tak ve stonásobné síle je proto chladné a nelítostné ono místo, které je očekává, jakmile jednou musí opustit své pozemské tělo!
Zůstanou na onom světě psanci a hluboce opovrženými, dokonce i před lupiči a zloději; neboť celým tímto druhem lidí táhne se společný, zlomyslný a zavrženíhodný rys, takzvanými klepnami počínaje až k oněm zkaženým tvorům, kteří se neštítí dobrovolnou přísahou křivě svědčit proti bližnímu, jemuž by měli v mnoha věcech dostatečný důvod i děkovat!
Jednejte s nimi jako s jedovatou havětí; neboť být něčím jiným si nezasluhují. Abdrushin (celé přikázání: 8. přikázání)
Abdrushin byl tázán proč mlčí na útoky a odpovídá:
"Tazatel ode mne očekává, že se v tomto pustím obvykle temnými a zavrženíhodnými cestami, které tak označují nepřátele?
...Mé vlastní vědění v bezpodmínečné důvěře v mé poslání a jeho východisko mi dává právo také navzdory prosícím lidem mlčet k útokům a ponechat lidem samotným pro sebe se rozhodnout, zda chtějí věřit nevraživostem. Při tom přece potřebují myslet jen na slova Syna Božího Ježíše:
„Na jejich dílech máte je poznat.“ To je souznačné s: „Na způsobu jejich působení máte je poznat!“
Poznání pravého druhu protivníka není pak přece již tak těžké.
Kromě toho se takovými pokusy útisku a pronásledování těžce hřeší právě proti jednomu z hlavních zákonů Božích: Člověk má mít při svém rozhodování svou svobodnou volbu, což je neoddělitelné od jeho odpovědnosti; neboť kde je odpovědnost, musí být také svobodná schopnost rozhodování! Avšak ta přestává tam, kde je podvázána svoboda zkoumání a uvažování z míst, která si tím dosti jasně a viditelně snaží udržet jen svůj vlastní vliv."
--
Shrňme si podstatné body. Zaprvé Abdrushin říká, že by mohlo snadno dojít při obhajobě ke klesnutí na stejnou úroveň jako nenávistný štváč. Za druhé Abdrushin říká, že lidem musí být ponechána svobodná vůle k tomu, aby se sami rozhodli na čí stranu se postaví (zda chtějí věřit nevraživostem). Za třetí poukazuje na dbání slov Ježíše „Na jejich dílech máte je poznat.“ Za čtvrté vidíme, že štváči a pomlouvači se tím snaží dosti jasně a viditelně udržet jen svůj vlastní vliv.