Před nedávnem vyšel článek s názvem Apokalyptické řeči nejsou na místě, říká plzeňský biskup v němž "Plzeňský biskup Tomáš Holub Právu řekl, že vždy se najdou lidé, kteří v pandemii vidí boží trest, ale podle něj nejsou apokalyptické řeči správnou cestou." V onom článku odpovídá na více dotazů. Jeden z nich je:
Jak vysvětlujete lidem, když se vás ptají, proč pandemie přišla?
"Říkám jim, že je to tajemství zla a bolesti, na které neexistuje logická odpověď, a že to tak bylo vždy."
"Rozhlédněme se kolem: Kdo dnes posměvačně přechází ze všech stran se hromadící oznámení a předzvěsti strašlivých událostí, jde svou cestou a nechce vidět, že se tak mnohé z toho již naplňuje, že se týden co týden hromadí přírodní úkazy, ten je omezen nebo z určitého strachu nechce ještě nic uznat!
Jsou to omezenci nebo zbabělci, kteří se neodvažují podívat se skutečnosti do tváře! V každém případě však škůdci.
A kdo nechce přiznat velkou hospodářskou nouzi, která se nezadržitelně zvyšuje ve všech krajinách této země, kdo nechce přiznat z toho vyrůstající zmatek a bezmocnost jako zhoubnou pohromu jen proto, že on sám má ještě dostatek jídla a pití, takový člověk již více nezaslouží, aby byl ještě nazýván člověkem; neboť musí být vnitřně zkažený, otupělý vůči cizímu utrpení.
„Všechno to tu již bylo!“ zní jejich lehkomyslné řeči. Zajisté, jednotlivosti tu již byly! Avšak nikdy ne za takových podmínek jako dnes, za tohoto vědění, které se dnes vychvaluje, a ne za takových opatření, se kterými se lze dnes setkat! To je rozdíl jako den a noc!
Avšak především nebylo takové nahromadění událostí. Dříve uplynula léta mezi přírodními událostmi a o takovýchto dějích se mluvilo a psalo po celé měsíce, všichni civilizovaní lidé se nad tím ve vzrušení pozastavovali, zatímco dnes je již všechno do hodiny zapomenuto v tanci nebo všedním tlachání. Je to rozdíl, který se nechce vidět ze strachu, jenž se ukazuje v lehkomyslnosti! V rouhavém nechtění chápat.
„Lidstvo se nesmí znepokojovat!“ je příkazem dneška. Avšak ne z lidské lásky, nýbrž jen ze strachu, že by lidé mohli klást požadavky, kterým by nikdo již nestačil!
Často jsou přece tyto pokusy o uklidnění tak neohrabané, že jen lhostejné lidstvo může na to mlčky slyšet v otupělosti, jaká dnes panuje. Že je to však nepřátelská práce proti vysoké Boží vůli, to nechce nikdo poznat ani říci.
Bůh chce, aby lidé poznali tato varování, která jasně hovoříce spočívají v kupředu postupujících událostech! Mají se probudit ze svého lehkomyslného duchovního soumraku, aby uvažujíce ještě včas nastoupili cestu k návratu, dříve než bude nutné, aby veškeré to utrpení, které mohou nyní ještě vidět u svých bližních, je také uchvátilo. Je to vzpoura proti Bohu ode všech, kteří tomu chtějí zamezit uklidňujícími řečmi!
Avšak lidstvo je žel příliš vnímavé na každé slovo, které jej chce zbavit vlastní čilosti ducha, a nechává si proto rádo říkat nejpodivuhodnější věci, důvěřivě je přijímá, ba je i chce mít, rozšiřuje je, a dokonce je ještě i zastává, jen aby nebylo vyplašeno ze svého klidu a pohodlí." - Abdrushin z přednášky 10. Zkřivený nástroj
Jasně z tohoto textu vyplývá, že vedoucí v církvích jsou největšími nepřáteli Boha, kteří pracují přímo proti Boží vůli. Věřící uspávají, samostatné přemýšlení, zkoumání a hledání jim zakazují. A protože nikdo nepoznal antikrista v pozemském rozumu, tak se mohl snadno dostat i k církevním oltářům. Pro pochopení čtěte přednášku 90. Antikrist.
