Karma není nic jiného, než projev důsledků našich provinění, našich hříchů z minulosti. Již od prvopočátku pečují o karmické vyrovnávání vysoké vědomé bytosti. Lidé je ovšem svým pozemským zrakem nevidí. Jsou to duchové naší mateřské Země, kteří činí zázraky a přinášejí lidem štěstí. Druhou část těchto pomocných bytostí tvoří bytosti živlů, kteří spolupracují na vybíjení se karmy přírodními způsoby.
Jsou bytosti větrů, kteří jednou hladí citlivé hlavičky květů, jindy přicházejí znenadání a bourají domy a vyvracejí i mohutné stromy.
Jsou i bytosti vodní, dovolující lesknoucím se rybkám hrát si ve vodě, zpívají se šumícím potůčkem a nikomu neublíží. Jiní ovládají blesky a hřmot, těžké mraky na obloze, nedbají na volání tonoucích, ovšem nemohou také nic ničit z vlastní vůle. Dobro a zlo jdou vedle sebe, avšak stále mezi sebou bojují. Blesk je síla elektrická, která se spojuje se zemským magnetismem.
Jsou ještě i další síly, ale ani ony nemohou konat nic jiného než co je zapsáno v knize osudu člověka a požaduje vyrovnání.
Duch člověka nebyl zbaven svého vyššího „Já“ a pokud nerozumí sám sobě, pokud neví, proč žije na Zemi a kde je jeho skutečný domov, pak je to pouze jeho vina. Má možnost zapudit veškeré zlo, které ho obklopuje, nabýt velikých vědomostí, stát se pánem přírody, Božím dítětem. Tato Země, i když je nazývána slzavým údolím a je místem k vyrovnávání dluhů z minulosti, přece jen dává možnosti poznat odlesk nebes k nabytí duchovního klidu. Chceš-li onu harmonii poznat, pak miluj Boha nade vše a bližního svého jako sebe samého. Čím více lásky budeš vyzařovat ke všem bližním i tvorům, tím více budeš zmenšovat zlo, které jsi kdysi natvořil a čím méně se budeš poutat tímto světem a svody pozemskými, tím více obdržíš darů nebeských a bude ti dobře na Zemi. Již dlouhé věky probíhá na Zemi boj Dobra se Zlem a každý má možnost rozhodnout se svobodně, na kterou stranu se přikloní. Nechť se nikdo nevymlouvá na nevědomost. Každým zrozením může něco napravit a v něčem se zdokonalit.
Hovoří se také mnoho o Synu Božím, který přišel na svět, aby smyl naše hříchy. A tak v různých církvích se věřící domnívají, že když navštěvují církevní pobožnosti, chodí ke zpovědi, že se budou líbit Bohu a mohou klidně odejít z tohoto světa. Je mnoho těch, kteří přímo z kostela jdou k soudu nebo do hostince či jiných míst, kde zraňují myšlenkou, slovem i skutkem jak Boha, tak i bližního svého.
Odpuštění hříchů není tak povrchní, jak by se zdálo. Jako příklad uvedu případ lidožrouta jménem Denko z Horního Slezska, o kterém psaly svého času všechny noviny. Tento člověk měl inteligentní vzhled, byl vážen u svých sousedů, protože s nimi společně navštěvoval náboženská shromáždění. Nikdo ovšem nevěděl, že do kostela chodil mnohdy po spáchané vraždě. Když byl zatčen, cítil se dotčen: „Přece člověk a zvíře mají stejné maso, zemře a nic po něm nezbude.“
Policie vnikla k němu právě když rovnal lidské chrupy vedle sebe a v kůlně měl sud nasoleného masa. Lidé si ho vážili, protože jim prodával maso bez kostí a říkával, že se zabývá zabíjením kůzlat, že jim prodává maso z kůzlat.
Někdo může namítnout – když to Bůh vidí, proč tomu nezabrání? A přece jen Bůh je dokonalý a spravedlivý. Žádný pozemský trest není tak veliký jako trest duchovní, když si člověk uvědomí, že hřešil a výčitky svědomí se v něm probudí a pronásledují jej. I tito lidé, které Denko zabil, měli svou karmu. Oni jej zahubili v minulosti a nyní se tedy stali sami jeho obětí. Karma se jeví neodvratnou, ale přece jen se může změnit čistým myšlením v souladu s Boží Vůlí.
Nový věk začíná rozprostírat svá křídla nad lidským pokolením. Karma minulosti bude se vyrovnávat rychlým tempem. Pro některé bude radostná, pro jiné bolestivá.
Na této Zemi byla doba v níž žil Mojžíš a pak nadešel věk Syna Božího – Ježíše Krista.
Nyní nastává čas, kdy se budou lidem otevírat oči v duchu a v Pravdě. Nejeden člověk již nyní tuto dobu svým citem prožívá. Mnozí z nich ani nerozumí tomuto vnitřnímu chvění ve své duši a domnívají se, že se opět zrodí Kristus. Nepřijde však již tělem, ale Duchem. Kristův Duch bude posilovat každého čistého ducha, aby svými myšlenkami nebo objevy nadzemskými upamatovával lid na Zemi a nabádal je, aby se odpoutával od zlého a nízkého, aby konal dobro. Kdo poslechne tohoto hlasu a půjde za ním, ten nezabloudí.
Je nutno ovšem vycítit, čí duch k vám promlouvá. Pryč od smrti hříchu, pryč od bolesti. Obrať svou tvář ke slunci Pravdy, které ti bude svítit na cestu.
Pro nikoho nebude platit výmluva, že „Boha nikdo neviděl“. Je pravdou, že byly věky temnoty, ale v každém věku bylo zde nějaké okénko, kterým se člověk mohl dívat na slunce – na život věčný i na ostatní věci, které si nemohl vytvořit. Ať se tedy nikdo nevymlouvá, že nevěděl, že má ducha věčně žijícího a že již mnohokráte žil v různých končinách a že si nevzpomíná, že by kdy někomu ublížil.
Žádný člověk také nemůže prohlásit, že on stvořil slunce, hvězdy, nebo alespoň semeno dubové nebo semeno květů. Nemůže také nikdo říci jak vypadá počáteční molekula před započetím života.
Svět duchů a svět pozemských lidí jsou dva světy a přece se vzájemně prolínají. Již dnes jsou jednotlivci, kteří vidí nejen myšlenkové útvary člověka, ale i do světa záhrobního a dovedou popsat myšlenkové útvary i chtění lidí a popisují bytosti, které je obklopují.
Tito lidé mají schopnost – jasnozření – dnes ještě mnoha lidem neznámou. Dříve tito lidé byli prohlašování za svaté, pokud se nacházeli v klášteřích a v lůně církve. Ostatní lidé s touto schopností byli nazývání čaroději a byli upalováni na hranicích. Avšak mnozí z těch jasnozřivých, kteří žili v klášteřích a podobných místech, nedovedli svoji schopnost zcela rozvinout. Pod vlivem církve, ke které náleželi, viděli zase jen svaté, které uznávala církev, viděli církevní oltáře, ceremonie, jen jak to předepisovala jejich církev svým učením. Mnozí jiní svobodného ducha pronikali i do různých tajemství života.
Hovoří se také o bíle a černé magii. Tyto existují již od věků až podnes. Bílá magie má svůj základ v dobrém chtění, myšlení, skutcích a víře v Boha.
Černá magie vyvěrá ze zla nízkých duchů. Tyto síly působí na Zemi již věky a rovněž v záhrobí působí tak, jakoby se děly zázraky. Občas někteří sensitivní lidé svým jemnohmotným tělem pociťují účinky těchto sil a přenášejí je i na své hmotné tělo. Bílí mágové působí v domnění dobra, používají těchto sil k nízkým účelům a sestavují nápoje lásky, po jehož vypití stává se oběť náruživou. To ovšem není pak čistá láska, ale vášnivá a osoba, která používá této síly k takovým nízkým účelům, dříve nebo později bude stejně zasažena zpětným působením a tak si vytváří zlou karmu.
Je nutné také rozlišovat skutečně jasnozřivé od různých hádačů jako kartářek, chiromantů, astrologů, kteří vesměs za peníze hádají lidem budoucnost. Mnohdy si dělají velikou reklamu a prohlašují se za vševědoucí. Tito lidé často na opravdové jasnozřivé lidi vysílají šípy nenávisti, že kdyby ochranné bytosti nepostavili kolem nich ochrannou zeď, pak by museli tímto zlem značně trpět.
