Pozemská smrt člověka je jen zdánlivá.
Všechny jeho touhy a náruživosti jej následují ihned po výstupu z hrubohmotného těla do světa záhrobního. Hrubohmotné tělo se rozpadá v zemi nebo v ohni při kremaci a přetváří se na atomy pro působení nové tvůrčí síly. Člověk pak zůstává jen se svým jemnohmotným tělem, pozemskému zraku neviditelným. Přechází do jiných oblastí života, kde začíná podle svých poznatků a schopností. Vše, co konal, nebo jak myslel na Zemi, to vše vytváří jeho okolí a on to vidí jako v zrcadle.
Mnozí zemřelí, kteří se na Zemi zajímali jen o hmotné záležitosti, po smrti ani neví, že zemřeli. Stále se domnívají, že žijí na Zemi v pozemském těle. Pohybují se stále mezi lidmi a i když je lidé nevidí a neslyší, přilnou k nim ještě více. Jen nemnozí doposud vyciťují nebo vidí zesnulé bytosti. Mnozí lidé o tyto věci vůbec nemají zájem a neuvědomují si, že i oni jednou zemřou a ocitnou se v jemnohmotném šatě. Takoví pak dochází do jemnohmotného světa s velikou prázdnotou.
Smrt je brána k novému životu!!
Když toto si každý uvědomí, pak mizí strach ze smrti. Ke každému umírajícímu přicházejí přátelské duchovní bytosti a odvádějí ho od těla, nad kterým ještě pláčí příbuzní. To se vždy dělo a děje se i nyní.
Podle toho, jak žijeme na Zemi, jak myslíme a jak cítíme, takové stejnorodé duchovní bytosti k sobě přitahujeme. Člověk čistého myšlení nemůže k sobě přitáhnout nízké duchovní bytosti a vyhýbá se lidem nízkým a zlým a raduje se z dobrého přátelství.
Nízké duchovní bytosti jsou však mnohdy posílány na Zem za účelem karmickým, aby vyrovnávaly temnou minulost. Často působí magickou sílou a svádí lidi k nízkostem a posléze do neštěstí. Pokud tomu karmická minulost dovolí, dovedou se přimknout jak k bytostem, které se na Zemi rodí, tak k té, která ze Země odchází. Pokročilí duchové o tom ví a proto se snaží žít pode vůle Boží, v souladu se zákony Božími a vyzařují světlo a mír, čímž vytvářejí kolem sebe ochranu a znemožňují tak nízkým bytostem, aby se k nim připojily.
Na Zemi však žije mnoho lidí na různých stupních duchovního vývoje. Jedni karmicky zatížení, vyrovnávají si karmu, jiní si vytvářejí karmu novou.
Lidé se sklony k závisti, zlosti, nenávisti, jsou stále pod pohledem nízkých bytostí, které dovedou vystřelovat magické šípy svých myšlenek a to především smyslné lásky, která strhává ducha člověka. Takovéto šípy vystřelují mnohdy i lidé pozemští jeden na druhého.
Stávají se případy sebevražd z nešťastné lásky, nebo také vražda soka v lásce. Kdyby si takový člověk uvědomil, že jest ještě jiná, vyšší láska, pak by se jí odevzdal a nepůsobil zlo. Čistá láska dovede zahojit zármutek.
Vraťme se však k příkladům. Jsou případy, že působením karmy jsou spojeni dva lidé různých povah duchovního zrání a tím i různého vyzařování (aury). Tito lidé, které pojí nutnost karmického vyrovnání, začínají se vzájemně odcizovat nejprve v myšlenkách, pak se začínají mezi sebou hádat. Po nějakém čase opět na chvíli na vše zapomínají a ptají se jeden druhého, proč se vlastně hádají, tulí se k sobě a jejich záření se spojuje a přenáší z jednoho na druhého. Zanedlouho se opět hádají a nevidí, že za nimi stojí temná bytost, která vysílá do jejich srdcí otrávený šíp. A tyto nízké bytosti svými jedovatými šípy ponoukají i k sebevraždě nebo vraždě.
A takto přetrhané životy po odloučení se od hrubohmotného těla ještě i v astrální úrovni bojují mezi sebou, cítí nenávist, posléze i hlad a žízeň. Teprve – dříve nebo později, až pocítí výčitky svědomí, je veden každý k novému zrození na Zemi. A rodí se obyčejně jako sourozenci a musí se mít rádi i v neštěstí. Nevidí rány, které si v minulosti uštědřili. Mohou to vidět pouze osoby jasnozřivé na jejich astrálním těle. Mnohdy také pociťují nesympatii k milenci nebo milence sourozenců. I to je způsobeno odezvou minulosti.
