Uplynuly dva měsíce. Zbylí účastníci vražedné rvačky byli zatčeni a odsouzeni. Dva muži na několik let vězení, děvče na kratší dobu, protože již jednou byla příčinou podobného případu a měla na svědomí i vloupání.
Stará podruhyně vypíchla si v lese oko, když sbírala chrastí. Bylo to právě oko, kterým se tenkráte dívala klíčovou dírkou na dva mladé lidi, které pak pomlouvala po celém okolí. Když zanedlouho umírala, volali k ní mladého kněze, který se tázal Boha, proč se musí dívat na odplaty svých nepřátel, kterým již dávno všechno napáchané zlo odpustil. Po její smrti se některým lidem zdálo, že ji viděli s uzlem sedět na lavici u hospody a potulovat se sem a tam.
Dívka, která svým chováním zapříčinila zabití muže, který pak zemřel na faře, také hodně trpěla. Když se za ní zavřela brána vězení, začala myslet na útěk. Nebyla tak špatnou, za jakou ji označovali. Byla dost citlivá. Vzpomínala na léta svého dětství. Byla nemanželským dítětem. Její matka ji dala do opatrování babičce a sama šla do města na službu. Babička si ráda přihnula a tak peníze, které matka posílala na výživu malé Evy, stejně tak i peníze, které dostala za hřoby, co Evička nasbírala, to vše utratila za alkohol, který ji musela nakupovat Eva. Když viděla, jak to babičce chutná, tak si občas také upila z láhve, kterou pak doplnila vodou z potoka. Kašlala při tom a co je nejhoršího, přitahovala tím k sobě nízké záhrobní bytosti.
Babička spávala s ní v jedné posteli a večer, když se napila alkoholu, vypravovala jí o různých milencích její matky ve městě. Ve čtrnácti letech si ji matka vzala sebou do města na službu a tak se také naučila mnohému, co doposud neznala.
Později ji bylo vidět v hostinci uprostřed mužů. Nebyly kolem ní vždy jen nízké záhrobní bytosti. I čistší bytosti se občas u ní objevovaly. To potom všeho litovala a plakala dlouho do noci a slibovala si, že již začne lepší život. Ale nakonec její sklon k nízkým vlivům opět u ní zapůsobil, že šla zase vyjetou cestou.
Když ji propustili z vězení, zanedlouho onemocněla na souchotiny. Neměla příliš mnoho síly a jen těžko si vydělávala na nejnutnější životní potřeby. Často přemýšlela o všem tom, čeho byla příčinou. Ve snu vídávala rvačku svých třech společníků k níž dala podnět.
Nakonec zemřela na chrlení krve.
Svůj myšlenkový svět ji očekával v záhrobí, kde našla i své společníky z pozemského života. Po určité době pobytu v záhrobí zrodili se opět všichni. Ten, kterého měla trochu ráda, stal se její matkou. Zavražděný muž byl jejím otcem. Trápili se navzájem, protože stále ještě patřili do skupiny nízkých duchovních bytostí. Duchovní pokrok je často velmi pomalý.
