V této době duch Zdislava i Danušky prodléval ještě ve vesmíru, kde se učili z nekonečné moudrosti. Pozorovali vývoj člověka, jak se ze začátku vyvíjela těžká zvířata, až došlo k vývinu jemnější lidské bytosti. Danuška pochopila, že mnohem nebezpečnější než zvířata jsou lidé zlí, kteří se nachází v každé lidské společnosti. Ale poznávala také mnoho dobrých duchovních ochranných bytostí, které pomáhají lidem, pokud si to zaslouží a pokud je lidé k sobě přitahují svým dobrým myšlením, cítěním a konáním. Pozorovala vše kolem sebe a chápala význam věty, že nikdo neodejde, dokud nevyplatí vše do posledního haléře (Jak to řekl sám Kristus). Všude vládne nepodplatitelná spravedlnost.
Zdislav tomu všemu nerozuměl. Danuška byla duchovně výše než byl on, ale i on získával mnoho nových poznatků z vědění o vesmíru. Oba cítili, že karmické hodiny opět ukazují, že se přibližuje doba jejich opětovného zrození na Zemi. Obklopovaly je různé bytosti, mnohé, které kdysi žili s nimi na Zemi. Různé obrazy plynuly před nimi, jako velká hra v divadle. Dobrá vůle šla společně s láskou a to nejen s láskou mateřskou, ale i s láskou věčnou, Boží. Cítila se lehkou a viděla, že se bude moci zrodit na Zemi proto, aby ukazovala lidem čistou lásku, aby je učila jak předcházet zlému a jak dosahovat duchovního štěstí.
Viděla, že spolu s ní zrodí se i mnoho jí podobných duchů, kteří nebudou vyhledávat paláce, ale prosté chýše chudých lidí, budou naplněni dobrou vůlí a láskou. Viděla mezi nimi i několik jasnozřivých a proroků, které ovšem málokdo chápal a málokdo jim rozuměl. Pak spatřila i veleducha, který se též zrodil na Zemi a z kterého vyzařovala nepopsatelná něha a Láska a který si vytvořil své tělo z nejjemnějších molekul. Matka jeho Marie již několik zrození připravovala sebe a své tělo pro přijetí tohoto duchovního genia.
Jeho přání, aby přišel nepozorován na svět, se nesplnilo. Prozradila Ho Jeho neobvyklá záře, kterou viděli nejen tři staří mudrci od východu, ale i prostí pastevci, kteří byli stále v těsném spojení s přírodou a dovedli z ní vyčíst mnoho, co dnes lidé nedovedou.
Marie splnila svůj úkol. Ježíš se zrodil z čisté lásky, neposkvrněné smyslnou náruživostí. Čistou zůstala i po Jeho zrození. Pak se ji narodily ještě další dítky, ale již zcela průměrné.
Kde se objevil Kristus, tam se třásly temné mocnosti. Koho se dotkla Jeho ruka, od toho odstupovaly nemoci a nízcí duchové. Jeho sourozenci mu ale spíše překáželi, než prospívali, až nakonec prohlásil, že jeho skutečnými příbuznými jsou ti, kdo dovedou naslouchat tomu, co přináší a kdo žijí dle vůle Boží.
Takových bytostí, jemných a čistých, jako byla Marie, je ve vyšších duchovních sférách více. Občas se zjevují lidem, kteří ve svém nedostatečném vědění se domnívají, že se to zjevila Marie. Lidé se modlí k Marii a stávají se případy uzdravení a pomoci jako zázraky. A pak na počest Marie stavějí kaple, kostely a pomníky. Tyto skutky jsou konány v důsledku hluboké víry modlících. Vždyť Ježíš řekl: „Víra tvá tě uzdravila.“
Takové události, které někteří lidé nazývají zázraky, mohou se uskutečnit na různých místech následkem dobrých duchovních vlivů a hluboké víry v Boha. Nemůže však být všem, kteří na taková místa přicházení pomoženo. Takoví se tomu potom diví, že se stejně modlili jako jiní a přece očekávanou pomoc neobdrželi.
Všechny tyto zázraky, které se na těchto tak zvaných svatých místech odehrávají, podléhají přísné karmické spravedlnosti Boží. A pak prosby, které nemohou být vyslyšeny, nemohou být splněny.
Tak jak se modlí lidé k Marii, tak se mohou modlit k dobrým duchům Božím a prosit je o ochranu, sílu a dobrou vůli při odpykávání našich provinění a omylů z minulosti, často velmi dávných. Ovšem nakonec je třeba si uvědomit, že největší a nejmocnější silou a láskou je všemohoucí Bůh.
