V jemnohmotném světě nacházely se tři bytosti, které se nyní připravovaly na nové zrození, čerpajíce sílu ze zdroje Nekonečna, aby odčiňovaly provinění z minulých životů. Byl to Zdislav, jeho první manželka a Matylda.
Matylda v minulosti byla dcerou šlechtice. Byla rozmarná a nic jí nebylo svaté. Svojí krásou sváděla muže a měla radost, když se jí podařilo vyvolat mezi nimi souboj. Jendou její otec pořádal veliký hon, na který ona pozvala dva bratry, kteří se jí dvořili a chtěli získat její přízeň. Pozvala jednoho a ujistila ho, že zve pouze jeho. Pak pozvala druhého a i jeho ujistila, že zve pouze jeho.
Na honu, když se oba bratři setkali, začal jeden druhého obviňovat, že je podvodníkem, že nebyl pozván, až nakonec chopili se pušek a střelili po sobě. Jeden byl ihned mrtev, druhý, když si uvědomil co učinil, odhodil pušku a utíkal bez cíle, až se zřítil do propasti, kde zahynul. Nikdo neznal původ této tragedie, jen rodiče Matyldy, kteří byli hrdi na svou dceru, že má úspěchy u mužů. Pak zde byl ještě mládenec, který přišel k Matyldě a vyznal jí své city, ale sklidil od ní jen posměch. Byl tak hluboce zasažen ve svém nitru, že zanedlouho odešel také z tohoto světa.
V záhrobí se všichni s Matyldou setkali. Oba bratři litovali svých nerozvážných činů, třetí mládenec si uvědomil, co je vlastně láska, o které měl na zemi jiné představy. Ze země odešli i rodiče Matyldy, kteří se setkali s celou skupinou a již se jinak dívali na vše než v pozemskosti. Nazývali je svými dětmi.
A čas běžel dál, rodiče Matyldy se opět zrodili, každý na jiném konci města, avšak nakonec je opět jejich karma spojila v manželství, ve kterém se zanedlouho zrodili dva bratři jako dvojčata. Po nich přišel třetí mládenec a za pět let zrodila se Matylda jako slabé, ale pěkné děvčátko. Sourozenci vyrůstali spolu, měli se rádi a hráli si dohromady.
Jednou šly děti na procházku. Dostaly se do krásné krajiny, kde usedly a odpočívaly. Jeden z bratří chtěl hodit kámen do vody z kopce. Když se rozmáchnul, hodil kámen tak nešikovně, že tento zasáhl sestřičku Matyldu přímo do prsou ostrou hranou. Hned byli všichni kolem ní, ošetřili jí ránu, zanesli ji do nejbližšího domu. Byl to právě dům, ve kterém žili v minulém životě. Byli tam již jiní lidé, ale pouta karmy je přece ještě nějak všechny poutala, že se tam museli setkat. Přivedli lékaře, který po prohlídce děvčete prohlásil, že rána není nic vážného a že za pár dní již bude opět vše v pořádku. A tak také bylo.
Za nějaký čas šli opět sourozenci na procházku do jiného místa. Dívka byla neobyčejně veselá, vyzývala sourozence aby ji chytali. Utíkala, až přiběhla na skálu a zřítila se z ní. Bylo to místo, kde její bratr v minulém životě nešťastně skočil ze skály. Bratři vyděšeni přiběhli ke skále, kde uviděli svou sestru visící na keři nad propastí. Bratři dvojčata začali uvažovat, že svléknou košile, navážou na sebe a pokusí se vytáhnout svoji sestru. Třetí bratr Jiří však běžel pryč a volal o pomoc, až zahlédl kočího s povozem. Dal mu něco peněz, co měl u sebe a poprosil ho, aby mu půjčil opratě od koně, že musí vytáhnout svoji sestru, která visí nad propastí. Vysílen přiběhl zpět, bratři vzali opratě, jeden sestoupil několik metrů do propasti, kde na keři visela jeho sestra, která si mezitím uvědomila, v jakém postavení se nachází a upadla do bezvědomí. Byl to právě ten, který v minulém životě bezmyšlenkovitě skočil do propasti po zastřelení svého bratra. Uvázal sestru na opratě a za pomoci svých bratří ji vytáhl z propasti. Když záchranné úsilí dobře skončilo, všichni se rozplakali dojetím. Plakala i jejich sestřička, která se zrovna probrala z bezvědomí.
Odevzdali opratě kočímu, který již čekal a ni si neuvědomili, jak symbolicky se odbývalo karmické vyrovnání z minulosti.
Všichni dosáhli věku dospělosti. Dva sourozenci – dvojčata se oženili. Třetí bratr přemlouval svoji setru Matyldu, aby se nevdávala, že je slabá a nemá pevného zdraví. Až rodiče zemřou, pak zůstane při ní a bude jí pomáhat.
Ale jeho sestřička nesouhlasila a zanedlouho se vydala za muže jménem Vláďa, který sice nebyl nijak pěkný, ale zdál se dobrý, urostlý a zdravý. Bratr Jiří po dobu svatebních obřadů i hostiny cítil divný neklid v sobě, který se stupňoval až v jakési obavy. Nevěděl, že manžel jeho sestry je její společník z minulosti, se kterým si musí vyrovnat nějaké účty.
Manželé byli dlouho bez dítěte, ale nakonec se přece jen jejich přání splnilo a narodil se jim chlapeček. Matylda jen tak tak, že při porodu nezemřela. Hošík byl dosti silný, ale jakoby nějak poškozený. Porodní babička těšila rodiče, že z toho všeho vyroste, až jen nemají starosti. Chtěla od nich získat větší odměnu. Matylda nevěděla, že se jí zde narodil již po třetí nízký duch, kterému se kdysi tak ochotně poddala, když ji naváděl, aby zavraždila svého manžela a který se jí pak zcela zmocnil v ústavu choromyslných.
Marně se skláněla nad chlapečkem, aby v jeho tváři našla něco hezkého. Když trochu povyrostl, nejraději se proháněl v okolí, kalil vodu v rybníce, rákoskou trýznil a zabíjel žáby a tancoval nad nimi. Když rodiče někdo navštívil, chlapec drze vnikal do pokoje a sbíral cukroví a jídlo s talířů a cpal si vše do kapes. Matka ho začala nenávidět, ale nějaký hlas ji varoval, aby vše trpělivě snášela, aby vedla syna dobrým příkladem a učila ho pokoře.
Asi ve dvanáctém roce jeho věku, matka zpozorovala, že chlapec propadá onanii. Sledovala ho ve dne i v noci a snažila se překazit mu tento zlozvyk, který měl na jeho organismus neblahý vliv. Ve čtrnácti letech se však začal měnit. Více se díval do knih, nosil uhlí, dříví a čistil matce obuv. Přestal se vyvíjet, růst a nabýval podoby spíše starce než mládence. Asi tak v sedmnácti letech začal chrlit krev a za dva týdny zemřel. Rodiče měli jen jeho, neměli již více dětí a dost těžce nesli tuto ztrátu.
A tak opět se obrátil jeden list knihy života. Matylda opět splatila část dluhů z minulosti. Nyní sama podávala svá prsa tomu, který jí v minulosti sál její sílu života jako zloděj.
