Vrátila jsem se do zahrady a setkala se se svým původním doprovodem. Viděla jsem, jak se lidé rozvíjejí ve světech, které jsem navštívila, pracují na tom, aby se podobali našemu Otci. Byla jsem zvědavá, jak je to s naším vývojem na Zemi. Jak rosteme?
Moje průvodce tato otázka potěšila. Odvedli mě na místo, kde se duše připravují na smrtelný život. Byli to dospělí duchové - neviděla jsem za celou dobu jediné dítě. Všichni hrozně toužili po odchodu na Zem. Brali život tady jako školu, v níž se mohou naučit spoustě věcí a rozvíjet ty schopnosti, kterých mají nedostatek. Dozvěděla jsem se, že všichni toužíme po zdejším světě a vlastně si vybíráme spoustu svých slabostí a potíží, které nás v životě čekají, abychom se mohli rozvíjet. Občas je nám také dán nedostatek, který nám může prospět. Pán nám podle své vůle určuje také nadání a talenty. Nikdy bychom neměli porovnávat svoje schopnosti a slabostí s druhými lidmi. Každý má to, co potřebuje. Úroveň duševních slabostí nebo nadání není důležitá.
Plocha před a pode mnou se svinula a jako by se otevřelo okno, zahlédla jsem zeměkouli. Teď jsem viděla fyzický i duchovní svět. Někteří z nejlepších duchovních dětí našeho Otce na nebesích si nezvolili odchod na Zem. Vybrali si, že zůstanou s Bohem a stanou se strážnými anděly lidí na Zemi. Existují různé typy andělů, včetně válečníků. Jejich posláním je bojovat za nás proti Satanovi a jeho andělům. Ačkoli každý z nás má svého anděla - ochránce, průvodce a pomocníka, občas nastane situace, kdy potřebujeme pomoc bojovníků. Můžeme je přivolat modlitbou. jsou to obrovití, velmi svalnatí muži a vyzařují úžasnou duševní rovnováhu. Jsou to skvělí duchové. Pouhým pohledem jsem pochopila, že boj proti nim by byl naprostou zbytečností. Vlastně i oblečení prozrazovalo, že jde o válečníky, měli helmici a brnění a pohybovali se mnohem rychleji než ostatní andělé. Ale nejvíce je asi vyčleňovala jejich aura sebevědomí. Byli si naprosto jisti svými schopnostmi. Nic ďábelského by je nedokázalo zastrašit a oni to věděli. Když náhle spěchali pryč za nějakým posláním (které jsem neznala), dojal mě jejich výraz účasti; chápali význam své mise a věděli, že se nevrátí, dokud ji nesplní. Satan nás touží získat, a když občas šikuje své oddíly proti někomu z nás, potřebuje tato osoba zvláštní ochranu. Každého z nás proti Satanovi chrání, a on nedokáže číst naše myšlenky. Přesto se vyzná v našich výrazech, což může znamenat skoro totéž. Naše aura i výraz odrážejí pocity a emoce naší duše. Bůh to vidí, také andělé to vidí, Satan to vidí. Dokonce i velmi citliví lidé to mohou vidět. Můžeme ochraňovat sami sebe, pokud budeme ovládat své myšlenky a dovolíme světlu Kristovu, aby vstoupilo do našich životů. Když tak učiníme, bude jeho světlo zářit skrze nás a vlastně bude vidět ve výrazu našeho těla i tváře.
Znovu jsem se podívala na duchy, kteří ještě nepřišli na Zem. Někteří z nich se vznášeli nad smrtelníky. Jeden mužský duch se pokoušel dát dohromady muže a ženu - své budoucí rodiče. Vzal na sebe úlohu Amora, ale měl hodně starostí. Zdálo se, že se ti lidé chystají vydat opačným směrem. Nevědomky hatili jeho plány. Duch je připravoval, promlouval k nim, snažil se je přesvědčit, aby k sobě přilnuli. Ostatní duchové s ním cítili a ve snaze mu pomoci se pokoušeli ty dva mladé lidi „pochytat“.
Říkali mi, že v duchovním světě jsme spojeni s určitými duchovními bratry a sestrami. Cítíme k nim obzvláštní náklonnost. Můj doprovod mi vysvětlil, že se zavazujeme, že s těmito duchy odejdeme na Zem jako rodina nebo přátelé. Toto duchovní pouto je výsledkem lásky, kterou jsme si vytvořili během věčnosti, již jsme spolu prožili. Také si z hlediska naší práce vybíráme určité spolupracovníky. Někteří se chtějí spojit, aby něco určitého na Zemi změnili. Nejlépe toho můžeme dosáhnout za určitých okolností, které si přineseme s sebou výběrem rodičů a dalších osob. Někteří z nás jednoduše chtějí vylepšit již daný směr a vydláždit cestu pro ty, kteří je následují. Známe vliv, který budeme mít na ostatní ve svém životě a fyzické a sociální znaky, které získáme od své rodiny. Uvědomujeme si genetické vybavení smrtelného těla a určité tělesné rysy, které budeme mít. To všechno chceme a potřebujeme.
Chápeme, že v buňkách našeho nového těla budou obsaženy vzpomínky. Tato myšlenka byla pro mě naprosto nová. Poučila jsem se, že všechny myšlenky a zážitky našeho života jsou uloženy v nevědomí. Ovšem jsou také uchovány v našich buňkách, takže ty neobsahují jen genetický kód, ale i všechny zkušenosti, které nás kdy potkaly. A navíc - tyto vzpomínky jsou prostřednictvím genů předávány našim dětem. Tyto záznamy také vytvářejí v některých rodinách po generace charakteristický rys, jako je tendence k závislostem, ustrašenost, síla a podobně. Život na Zemi nemůžeme zopakovat; pokud si „pamatujeme“ minulý život, vlastně jen přivoláváme vzpomínky, uložené v našich buňkách. Rozumíme všech změnám našeho složitého fyzického uspořádání a jsme rozhodnuti přijmout tyto okolnosti.
Jsou nám také dány duchovní rysy, které budeme potřebovat při svém poslání, mnohé z nich vytvořené jen pro naše potřeby. Naši rodiče mají své povahové vybavení, a to se částečně přenese na nás. Pozorujeme je, jak tyto schopnosti využívají. Během dozrávání získáme i další znaky. Tak dostaneme vlastní duchovní nástroje a můžeme pokračovat v učení, jak tyto schopnosti využívat nebo je nepoužít vůbec. Bez ohledu na svůj věk můžeme dostávat stále nové duchovní rysy, které nám mohou posloužit ve stávající nebo nové situaci. Máme vždycky možnost výběru. Stále máme ty správné nástroje, jimiž si můžeme pomoci, přestože jsme je třeba ještě nepoznali nebo jsme se nenaučili, jak s nimi zacházet. Musíme nahlédnout do sebe. Musíme věřit svým schopnostem; správný duchovní nástroj je vždy při ruce.
Přestala jsem pozorovat duchy pokoušející se sehnat dohromady ty mladé lidi, protože mě zaujali další duchové, kteří se připravovali k odchodu na Zem. Jeden výjimečně nadaný a dynamický duch právě vstoupil do mateřského lůna. Rozhodl se, že přijde na náš svět mentálně postižený. Tato možnost ho velmi vzrušovala a uvědomoval si, jakého rozvoje může spolu s rodiči dosáhnout. Ti tři si byli velmi blízcí a dlouho toto uspořádání plánovali. Vybral si, že začne svůj smrtelný život v okamžiku početí. Dívala jsem se, jak jeho duch vklouzl do dělohy a vstoupil do nově stvořeného života. Dychtil po tom, aby prožíval obrovskou lásku svých smrtelných rodičů.
Duch může svobodně vstoupit do matčina těla v kterékoli fázi těhotenství. Jakmile je uvnitř, okamžitě začne prožívat svou smrtelnost. Potrat je proti této přirozenosti. Duch, který do plodu vstoupil, cítí odmítnutí a smutek. Ví, že to tělo mělo být jeho, i kdyby bylo zplozeno mimo manželské lože, nebo postižené, či mělo sílu žít jen pár hodin. Ale duch také soucítí se svojí matkou, protože se rozhodla na základě svých vědomostí.
Viděla jsem mnoho duchů, kteří přišli na Zemi na okamžik a žili po porodu pouze několik hodin nebo dní. Prožívali stejné vzrušení jako ostatní, protože znali úkol, který měli splnit. Jejich smrt byla dohodnutá před jejich narozením - stejně jako nás všech. Tito duchové nepotřebovali vývoj, který by byl výsledkem delšího pozemského života. Jejich úmrtí poskytne změny, které pomohou vývoji jejich rodičů. Zármutek, který přichází, je intenzívní, ale krátký. Když se zase sejdeme, všechna bolest bude spláchnuta a budeme se radovat z našeho rozvoje a z pocitu vzájemnosti.
Překvapilo mě, jak mnoho plánů a rozhodnutí děláme pro užitek druhých. Chceme se obětovat pro ostatní. Všechno má za cit duchovní růst - každá zkušenost, všechny schopnosti a slabostí jsou zaměřeny na náš rozvoj. Věci tohoto světa tam neznamenají téměř nic. Na všechno pohlížíme duchovním zrakem.
Každému byl vyměřen čas tak, aby ukončil své pozemské vzdělání. Někdo se jen narodí, umožní ostatním zážitky s tím spojené a potom rychle odchází z tohoto světa. Další budou žít do vysokého věku, nejen aby stačili splnit svoje úkoly, ale aby poskytli druhým užitek, když jim budou moci sloužit. Jiní přicházejí, aby se stali našimi vůdci nebo stoupenci, našimi vojáky, našimi bohatci či chuďasy, a přicházejí hlavně proto, že se tak vytvoří situace a vztahy, které nám dovolí naučit se milovat. Všichni, kdo vstoupí na naši cestu, nás přivedou až k naprostým úspěchům. Za měnících se podmínek probíhá zkouška, zda dokážeme žít podle nejdůležitějšího příkazu - milovat se navzájem. My všichni na Zemi jsme propojeni dohromady, spojeni kvůli prvořadému úkolu - naučit se milovat jeden druhého.
Předtím, než se tato scéna z předzemského života uzavřela, upoutal moji pozornost jiný duch. Bylo to jedno z nejroztomilejších a nejrozkošnějších stvoření, jaké jsem kdy viděla. Nadnášelo se jakoby nadýchnuté energií a na všechny kolem přenášelo své radostné veselí. Jak jsem na ně v údivu zírala, pocítila jsem naši vzájemnou blízkost a lásku, kterou ke mě cítilo. Většinu vzpomínek na ten okamžik mám zablokovanou, ale vím, že na ně nikdy nezapomenu. Nebylo pochyb o tom, že kamkoli půjde, pro někoho se stane andělem - důvěrníkem.
Při pohledu na předsmrtelné bytí mě zaujala krása a dokonalost každého ducha. Vím, že i já a my všichni jsme tam již byli a že jsme byli světlem a krásou. Pak mě napadla myšlenka vztahující se na všechny: Kdybyste se mohli vidět, jací jste byli předtím, než jste se narodili, žasli byste nad vlastní inteligencí a dokonalostí. Porod je spánek a zapomnění.
