Paměť se mi otevřela hlouběji než dosud a dosáhla jsem až za stvoření Země do pradávné věčnosti. Vzpomněla jsem si, že Bůh vytvořil mnohé světy, galaxie a říše přesahující naše chápání. Chtěla jsem je vidět. Jakmile mě to napadlo, myšlenky mi poskytly sílu a vytáhly mě ze zahrady. Tentokrát mě provázely jiné dvě bytosti. Naše duchovní těla odplouvala od mých přátel do temnoty vesmíru.
Zvýšili jsme svou rychlost, let mě rozjařoval. Mohla jsem dělat, cokoli jsem chtěla, jít, kamkoli jsem toužila, pohybovat se rychle - neuvěřitelně rychle - nebo se loudat. Takovou svobodu jsem milovala. Vstoupila jsem do rozlehlého vesmíru, abych objevila, že není pustý, ale plný lásky a světla - hmatatelné přítomnosti božího ducha. Slyšela jsem v dálce měkké, příjemné zvuky, uklidňující a naplňující mě štěstím. Jednalo se vlastně jen o tón, podobný jedné notě, ale byl všestranný a naplňoval celý prostor okolo mne. Následoval další tón v jiné poloze a za okamžik jsem si všimla jakési melodie. Nesmírná kosmická píseň mě konejšila a uklidňovala. Její jemné vibrace na mě působily a měly v sobě léčivou moc. Vše, čeho se tyto tóny dotkly, se díky jejich účinku vyléčí; byly jako duchovní pozdrav, vyjádření lásky, která zahojí poraněnou duši. Moji průvodci mi vysvětlili, že ne všechny tóny léčí. Některé v nás vytvářejí záporné citové odezvy. Když jsem žila na Zemi, Satan využíval těchto záporných tónů v hudbě a vlastně tak ve mně vyvolával vznik nemocí duše i těla.
Některé podrobnosti událostí, které následovaly, mi z paměti zmizely, ale mnohé dojmy zůstaly. Zdálo se mi, že jsem pryč týdny, dokonce měsíce a navštěvuji všechny boží výtvory. Během cesty jsem stále vnímala uklidňující přítomnost Hospodinovy lásky Cítila jsem, že jsem „zpátky“ ve svém rodném prostředí a dělám věci sobě přirozené. Cestovala jsem do mnoha jiných světů, vypadajících jako Země, ale mnohem nádhernějších, a ve všech žili milující inteligentní lidé. Všichni jsme Božími dětmi, a on pro nás vyplnil nezměrný Vesmír. Překonala jsem úžasné vzdálenosti, viděla hvězdy, které nelze ze Země spatřit. Cestovala jsem ke galaxiím snadno, téměř okamžitou rychlostí, navštěvovala světy a setkávala se s dalšími dětmi našeho Pána, našimi duchovními bratry a sestrami. Všechno jsem si pamatovala a znovu si to uvědomovala. Vždyť jsem v těchto místech kdysi již byla.
Mnohem později, po návratu do svého smrtelného těla, jsem se cítila podvedená, protože jsem si nedokázala vzpomenout na podrobnosti tohoto zážitku. Ovšem po nějaké době mi došlo, že jsem toto zapomnění potřebovala pro své blaho. Kdybych si pamatovala ty nádherné a dokonalé světy, které jsem navštívila, byla bych neustále znechucená a zmařila bych poslání, jež mi Bůh dal. Mé pocity, že jsem byla obelhaná, ve mně nakonec vyvolaly posvátnou úctu a hlubokou vděčnost za tuto zkušenost. Bůh mi nemusel ukázat další světy a nemusel mi dovolit, abych si něco pamatovala. Díky svému milosrdenství mi stejně dal mnoho; spatřila jsem světy, které naše nejvýkonnější dalekohledy nikdy neuvidí, a poznala jsem lásku, jaká existuje pouze tam.
