Pamatuj si mě     Zapomenuté heslo?   Registrovat  

V přítomnosti Spasitele proud poznání přirozeně plynul, krok za krokem, každá nová pravda prostupovala do další. Poté jsem poznala dvě hlavní vesmírné síly. Obě jsou podřízené Boží vůli a mohou nás fyzicky ovlivnit. Pamatovala jsem si, jak duše a mysl ohromně působí na tělo. Doslova disponujeme vlastní schopností ovlivnit své zdraví. Duch každého z nás je mocný, dává tělu sílu bránit se nemoci a pokud už nemoc propukla, přimět je k vyléčení. Duše ovládá mysl, mysl kontroluje tělo.

Naše myšlenky mají výjimečnou sílu přitahovat negativní nebo pozitivní energii kolem nás. Výsledkem dlouhodobého působení záporné energie může být oslabení tělesné obranyschopnosti. Zvláště to platí, když se naše záporné myšlenky zaměří na nás samotné. Nejvíc se zabýváme sebou, když podléháme depresi. Nic nedokáže snížit naši přirozenou sílu a zdraví tak jako dlouhodobá deprese. Ale pokud se od sebe oprostíme a začneme se soustřeďovat na potřeby druhých a pomoc ostatním, začneme se uzdravovat. Služba druhým působí jako balzám na duši i na tělo.

Proces uzdravování vychází zevnitř. Duše léčí tělo. Zkušené ruce lékaře sice provedou operaci a medicína poskytne dokonalé podmínky pro zdraví, ale je to duše, která ovlivňuje uzdravování. Bez ní se tělo nedokáže uzdravit, nemůže dlouho přežít. Buňky našeho těla byly vytvořeny tak, aby pracovaly nekonečně dlouho. Na počátku byly naprogramovány tak, aby se samy obnovovaly, nahrazovaly staré a nevýkonné nebo poškozené. Ale cosi se změnilo. Nedozvěděla jsem se, čím to je, ale pochopila jsem, že „smrt“ začala existovat v rajské zahradě a nedovoluje nám žít pozemský život věčně. 

Tělo musí zemřít, ovšem v nás je síla, která užívá víru a kladnou energii, aby změnila naše buňky, aby se mohly uzdravit - pokud je to tak v pořádku. Nesmíme zapomínat, že Boží vůle je do léčení stále zapojena.

Mnohé z mých nemocí byly výsledkem deprese nebo pocitu, že mě nikdo nemá rád. Často jsem podléhala záporným myšlenkám typu: Ach, moje trápení a bolesti, jsem nemilovaná, to nedokážu překonat a tak dále. Náhle jsem uviděla sebe sama v okamžiku, kdy mě to napadlo. Moje sebestřednost mohutněla. A nejenže jsem tento negativismus přijímala, ale otevírala jsem mu dveře a zvnitřnila si ho. Mé tělo prožívalo naplňující se proroctví „běda mi“, které si překládalo jako „jsem nemocná“. Předtím jsem o tom nikdy nepřemýšlela, ale teď mi došlo, že jsem byla částí tohoto problému.

Kladným pojímáním vlastní osoby se startuje proces uzdravování. Jakmile určíme potíže nebo nemoc, musíme začít s pojmenováváním léků. Potřebujeme odpoutat svou pozornost od nemoci a soustředit se na léčbu. Potom toto léčení popíšeme a necháme naše slova, aby se připojila k síle našich myšlenek. Tak se nabudí rozum kolem nás, uvede ho to do pohybu a začne se podílet na našem uzdravování. Tato verbalizace je nejúčinnější při modlitbě. Jestli se máme uzdravit, Bůh nám pomůže.

Nemůžeme odmítat nemoci nebo potíže, ale můžeme odmítnout jejich převahu nad naším božským právem odstranit je. Měli bychom žít podle víry, ne se řídit tím, co vidíme. Pohled se podílí na poznání, je součástí analytické mysli. Racionalizuje a potvrzuje. Víře vládne duch. Je citový, přijímající a zvnitřňující. A stejně jako u jiných schopností získat víru znamená procvičovat její užití. Když se naučíme tyto dary používat, vrátí se nám víc. To je duchovní zákon.

Rozvíjení víry je jako pěstování semínka. Dokonce i když některá zapadnou, stejně něco sklidíme. Každý projev víry je pro nás požehnáním. A čím obratnější budeme díky procvičování, tím větší bude naše úroda víry. Všechno vytváří svůj vlastní duch. To je také duchovní zákon.

Ted` už jsem opravdu začínala rozumět moci ducha nad tělem. Nicméně duchovní schopnosti většiny z nás jsou na takové úrovni, že si je neuvědomujeme. Samozřejmě jsem věděla, že moje mysl tvoří myšlenky a tělo vykonává pohyby, ale duše pro mě byla záhadou. Už vím, že je tajemstvím pro většinu lidí. Mysl si téměř nikdy neuvědomuje, jak duše pracuje. Duch komunikuje s Hospodinem. Přijímá od Boha znalosti a smysl pro podstatu. Bylo pro mě velmi důležité to pochopit. Představovala jsem si duši jako trubici fluoreskující v našem těle. Když září, naše srdce je plné světla a lásky; je to ta energie, která dává tělu život a sílu. To světlo se může tenčit a duch se oslabí díky záporným zkušenostem - nedostatku lásky, násilí, pohlavnímu zneužití nebo jiným zničujícím zážitkům. Tak se neoslabuje pouze duch, ale i tělo. Sice nemusí onemocnět, ale dokud se duše nezotaví, stává se citlivějším. Službou druhým můžeme pomoci duši, stejně vírou v Boha a jednoduchým otevřením se vlivu kladné energie vyvolané pozitivním myšlením. A my to kontrolujeme. Zdrojem energie je Hospodin, stále přítomný, ale my se musíme naladit. Musíme přijmout boží moc, pokud si chceme užít v životě její účinek.

Žasla jsem, že většinou si nemoci vybíráme. Někteří i takové, které končí smrtí. V mnoha případech léčení nepůsobí okamžitě a někdy vůbec, protože tak se rozvíjíme. Všechny zkušenosti jsou kladným přínosem, někdy i ta, kterou považujeme za negativní, pomáhá rozvoji našeho ducha. Před příchodem na Zem chceme, dokonce i toužíme přijmout všechny indispozice, nemoci a nehody, aby nám pomáhaly v duchovním růstu. Ve spirituálním světě je náš pozemský čas bezvýznamný. Bolest, jíž na Zemi trpíme, je jen okamžikem, pouhým zlomkem vteřiny vědomí v duchovní existenci. My ji překonáváme dobrovolně. Naše smrt je často vypočítána tak, aby nám pomohla rozvíjet se. Například umírání na rakovinu představuje dlouhodobou zkušenost. Bolestivá smrt může poskytnout další možnost vyvíjet se. Takový prožitek nelze jinak získat. Moje maminka zemřela na rakovinu a já jsem pochopila, proč byla ke konci schopná chovat se k členům rodiny úplně jiným způsobem. Vztahy se vylepšily a uzdravily. V důsledku svého umírání vyrostla. Někteří lidé si volí smrt jako druh pomoci jiným.

Například smrt pod koly auta řízeného opilým řidičem. Zdá se nám to děsivé, ale duch ví, že vlastně ochránil řidiče před větším utrpením. Opilý by mohl najet o pár dní později do skupiny dětí, zmrzačit je nebo zapříčinit mnohem větší utrpení, než je nezbytně nutné. Ale již ho uvěznili za to, že usmrtil osobu, která tak ukončila svou pozemskou misi. Z vnitřní perspektivy ušetřil mladé lidi zbytečné bolesti a řidič prožil zkušenost, která mu pomůže růst.

Děje se mnohem méně náhod, než si představujeme, zvláště v oblasti, která nás ovlivňuje vnitřně. Na cestě, kterou jsme si vybrali před příchodem sem, nás vede Boží ruka při mnohém našem rozhodování a dokonce i k mnohým zdánlivě nahodilým zážitkům. Bezvýsledně bychom se snažili všechny určit, ale dějí se, a to důvodně. Vždyť i zkušenost, jako je rozvod, náhlá ztráta zaměstnání či násilí na nás spáchané nám může poskytnout poznání a přispět k našemu duševnímu rozvoji. Ačkoli jsou to zážitky bolestné, mohou nám pomoci růst.

Pod vedením Spasitele jsem se naučila, jak je pro mne důležité chápat všechny zkušenosti jako skrytě kladné. Potřebovala jsem přijmout důvod své existence a postavení v životě. Špatné zážitky tak mohu jen brát, jak přicházejí a snažit se překonat jejich účinek. Mohu odpustit svým nepřátelům, dokonce je i milovat, a tak zrušit veškerý jejich špatný vliv na mě. Mohu se snažit hledat dobré myšlenky a laskavá slova, a to bude na moji duši působit jako hojivá mast. Mohu se začít sama léčit, nejdříve duchovně, potom citově, duševně a tělesně. Mohu se ušetřit rozkladného působení zoufalství. Mám právo na plný život.

Viděla jsem zlo v podléhání největší Satanově zbrani - mému osobnímu cyklu viny a strachu. Pochopila jsem, že jsem ho měla v minulosti přetnout. Když jsem porušila zákon nebo zhřešila, potřebovala jsem se změnit v srdci, odpustit si a pak se pohnout vpřed. Když jsem někoho zranila, měla jsem si ho zamilovat - čestně - a vyžádat si jeho odpuštění. Pokud jsem ublížila své duši, měla jsem se přiblížit k Hospodinovi a zase cítit jeho lásku, jeho léčivou lásku. Pokání je tak jednoduché, jak si je uděláme - nebo tak složité. Když padneme, musíme zase vstát, oprášit se a pokračovat v cestě. Padneme-li třeba milionkrát, musíme stále jít dál. Tak rosteme víc, než si myslíme. V duchovním světě se nepohlíží na hřích tak jako na Zemi. Všechny zkušenosti mohou být kladné.