Nikdy nesmíme pomyslet na sebevraždu. Tento čin způsobí jen ztrátu příležitosti k dalšímu vývoji tady na Zemi. A navíc při pohledu zpět na tyto ztracené šance bychom cítili mnoho bolesti a smutku. Je důležité mít na mysli, že Bůh je soudcem každé duše a zvažuje náročnost jejích zkoušek. Hledejme naději, aspoň jednu kladnou činnost, a můžeme zahlédnout záblesk světla, které nám předtím scházelo. Zoufalství nikdy není oprávněné, protože je nikdy nepotřebujeme. Jsme tu, abychom se učili, abychom experimentovali, abychom se mýlili. Nemusíme se přísně soudit; stačí jít životem krok za krokem, nestarat se o to, co si o nás lidé myslí, nepoměřovat se jejich metrem. Máme si odpouštět a být vděční za zážitky, které nám pomáhají ve vývoji. Naše nejbolestivější změny se jednoho dne ukáží být naším největším učitelem.
Každé tvoření začíná myšlenkou. To platí i pro náš hřích, vinu, zoufalství, naději i lásku. Všechno uzdravování vychází z nás. Všechno utrpení pochází z nás. Můžeme vytvořit spirálu z vlastního zoufalství, trampolínu ze štěstí a dosažených cílů. Naše myšlenky mají úžasnou sílu.
Jsme jako hemžící se děti, jež se zkoušejí naučit, jak použít vlastní sily. Těmto mocným silám vládnou zákony, které nás ochraňují před námi samými. Ale jak dospíváme a hledáme to kladné kolem nás, budou nám i tyto zákony vyjeveny. Bude nám dáno vše, co jsme připraveni přijmout.
