1.9 Černá horda
Zase jednou jsem byl vyzván, abych přerušil putování v duchovní zemi. Měl jsem splnit poslání na zemi a tu se stalo, že ke mně přistoupilo největší a nejstrašnější pokušení mého života. Během svého záchranného díla jsem potkal pozemského člověka, jehož vliv zničil můj pozemský život víc než co jiného. I když jsem nebyl bez viny, naplnila mne hořkost a touha po pomstě, když jsem si vzpomněl na tuto osobnost a na všechna příkoří, která jsem od ní vytrpěl. Jeho urážky na mne tak působily, že jsem málem neovládl vášnivé výbuchy hněvu.
Při mých cestách zemí jsem poznal možnosti a prostředky, jak duch může působit škodu tomu, koho nenávidí, i když tento je ještě v těle. Máme k tomu ještě větší moc než si myslíte. Ale je moudřejší nezvedat závoj nad možností, které se nabízejí i po smrti pomstychtivým, aby dosáhli svých zlých úmyslů.
Mohl bych vypočítat hrozné případy, o nichž vím, že se opravdu staly, tajemné vraždy, podivné zločiny, spáchané bez zřejmého důvodu lidmi, jejichž vědomí bylo tak omámeno, že za své jednání nemohli být zodpovědni. Byli jen nástrojem v rukou duchů, kteří je posedli. O podobných příhodách zde víme. Mají zde často jiný vzhled, než jaký se u vás na zemi nabízí. Stará víra v posedlost démony je opodstatněná, jenže dotyční čerti a démoni byli kdysi sami lidskými obyvateli země. Po dlouhých létech jsem tedy potkal onoho nenáviděného člověka. Všechny dřívější pocity, bolesti a pokoření se ve mně probudily s prudkostí, která byla desetkrát silnější než můj hněv v pozemském životě. Neboť duch má tu vlastnost, že více prožívá utrpení nebo potěšení, víc miluje nebo nenávidí než ten, jehož smysly jsou zahaleny pozemskou schránou. Schopnost cítění všech smyslů je u duchů mnohokrát vyšší.
Při pohledu na tohoto člověka se ve mně znovu probudila potlačovaná touha po pomstě a vnucoval se mi ďábelský plán k jejímu uspokojení. Moje mstivé choutky přitahovaly ke mně z koutů nejtmavějších propastí tak černé a strašlivé duchy, jaké jsem nikdy před tím neviděl, tvory, jejichž existenci bych byl popřel a poslal do říše bájí.
Tito tvorové nemohou trvale žít na zemi, ani v nízkých oblastech kolem ní. Když člověk svým špatným chtěním vytvoří určité podmínky, vznikne silná magnetická přitažlivost pro tyto tvory, jejíž pomocí mohou být jistý čas na zemi udrženi. Prudkým zlým přáním pozemského člověka nebo k zemi připoutaného ducha mohou být k zemi přitaženi, ale v zemské sféře nemohou dlouho zůstat. Když zlé přání slábne, ztrácejí oporu a klesnou zpět do svých temných obydlí.
V dobách všeobecné nespokojenosti - jako v případě revoluce - kdy nabudou vrchu vášně potlačeného národa, je nenávistí a touhou po pomstě přitaženo celé mračno takových temných bytostí. Zuřící dav je jimi často zcela ovládnut, a tím vznikají stavy hrůzy, jaké byly pozorovány při revolucích a povstáních ujařmených národů.
V mém případě se tyto příšerné bytosti ke mně tlačily s vlídným vzezřením, syčely mi do uší a ukazovaly mi cestu k uskutečnění mé pomsty. Tak jednoduchou a tak strašnou, že se ji neodvažuji popsat, neboť tato myšlenka by se mohla usadit v hlavě nějakého zoufalce a semeno v úrodné půdě může přinést zhoubné plody.
Jindy bych se byl od nich s odporem odvrátil, ale nyní v mé šílené vášni mi byli vítáni. Právě jsem chtěl použít jejich pomoci, když mi do ucha zazněl hlas mé milované jako stříbrný zvonek.
Hlas, pro který jsem nikdy nebyl hluchý, mne zapřísahal, abych pro vše, co je mi svaté, k ní přišel. Nemohl jsem se hned vzdát myšlenky na pomstu, ale jako na laně jsem byl od onoho nenáviděného tažen a přitahován k ní.
Celá smečka divokých čertů na mně visela a snažila se mne zadržet. Jejich síla slábla, jak do mého srdce pronikal hlas lásky, čistoty a pravdy. Svoji milovanou jsem našel v pokoji, jak ke mně vztahovala své paže. Vedle ní byli dva mocní, zářící duchové. Kolem ní byl kruh plamenného stříbrného světla jako ochrana.
Černá horda se mne pokoušela následovat, ale byla zadržena plamenným prstencem. Jen ten nejdrzejší se na mne tlačil a v okamžiku, kdy jsem dosáhl ochranného valu mne, chtěl zachytit. Tak byla jeho ruka a paže zasažena plamenem. Scvrkla se, jako by ji vsunul do tavící pece. Bolestně zařval a rozzuřen odtáhl za posměšného chechtotu ostatních. S celou silou své lásky mne nyní milovaná žádala, abych se svého hrozného plánu vzdal a už nikdy se neobíral takovými nízkými myšlenkami.
Zpočátku jsem nechtěl povolit, ale začala plakat a její hořké slzy pálily v mé duši jako oheň.
Odplavily ledový chlad mé mysli a já zoufalý klesl k jejím nohám a modlil se, aby mi mé bezbožné myšlení bylo odpuštěno, aby mi její láska byla k útěše a pomoci zachována, abych u ní, mé jediné naděje, mohl nadále zůstat. A hle, během mé modlitby se zástup černých duchů, kteří se mne snažili lstí vylákat, rozptýlil jako tmavé mračno, které vítr odvěje. Vrátili se do své říše, zatímco já jsem se vyčerpán zhroutil u nohou své milované. Později jsem často pozoroval, že se tito černí kumpáni chtěli ke mně znovu vetřít, ale nemohli se přiblížit, neboť jsem byl svojí láskou chráněn před jejich útoky.
