2.2 Setkání s otcem
Nyní pro mne nastala blažená doba - odpočinek a zotavení, které jsem trávil hlavně v blízkosti své milované. Ještě všemu nerozuměla, ale přece mnohému z toho, co jsem k ní mluvil a moje návštěvy u ní mi zabraly tolik času, že jsem sotva mohl ještě zkoumat zázraky země svítání, jejímž obyvatelem jsem se stal.
Brzy jsem zažil nové překvapení. Na žádném svém putování jsem nepotkal příbuzného ani přítele. Když jsem se jednoho dne opět objevil u své milované, tajemně mi sdělila, že obdržela zprávu, kterou mi chce sama předat. Vyprávěla mi, že zmíněné sdělení pochází od ducha, který ji navštěvuje a tvrdí, že je mým otcem. Přál si, aby mi předala jeho vzkaz. Při těchto slovech jsem byl tak dojat, že jsem nemohl ani promluvit.
Svého otce jsem na zemi velmi miloval, neboť moje matka zemřela tak záhy, že jsem si na ni pamatoval jen zcela matně. Můj otec mi byl vším. S pýchou a radostí sledoval úspěchy svého syna a kladl největší naděje do budoucnosti. Když jsem tak v životě ztroskotal, zlomilo mu moje neštěstí srdce. Nepřežil dlouho zhroucení svých nadějí. Od jeho smrti jsem na něj myslel s bolestí a hanbou.
Když jsem slyšel, že můj otec opustil své místo pobytu, aby mluvil s mojí milou, obával jsem se, že jeho slova budou obsahovat jen žaloby na nezdárného syna.
Proto jsem toužil po zprávě, zda v jeho vzkazu bylo i slovo odpuštění pro syna, který tolik hřešil.
Nemohu jeho slova uvést, ani líčit dojem, který vzbudila v mé duši. Padla jako rosa na vyprahlou zemi do mého srdce.
Jistě měl otec podle podobenství o ztraceném synu podobná slova lásky a uvítání. Vzlykal jsem, když mi má milá tato slova opakovala a toužil jsem jen po tom, abych svého otce spatřil a spočinul na jeho srdci.
Moje přání se vyplnilo. Jakmile jsem se obrátil, stál můj otec vedle nás. Vypadal jako v poslední době svého pozemského života. Nad jeho hlavou zářila gloriola, kterou žádné smrtelné oko nemůže spatřit. Neměli jsme jiných slov, než "můj otče!" a "můj synu!" - a objali jsme se s nevýslovnou radostí.
Když se naše city poněkud uklidnily, mluvili jsme o ní, jejíž láska mne vede po cestě vzhůru. Nyní jsem se dozvěděl, že nám oběma pomáhal můj milovaný otec, bděl nad námi a oba nás chránil. Sledoval mne na svých poutích duchovním světem a při mých zápasech mne povzbuzoval. Mému zraku neviditelný, byl mi neúnavně nablízku v pomáhající lásce.
Zatímco jsem se lekal myšlenky na setkání s ním, byl u mne a čekal na příležitost, aby se projevil. Konečně se mu to podařilo pomocí té, s níž jsem byl, dík mé lásce, v úzkém duchovním kontaktu, vytvořit spojení a ještě vřelejší vztah nás tří z radosti nad tímto shledáním.
