2.5 Cesta do hlubin
K utvoření představy o naší cestě je třeba vidět obrovskou spirálu, jejíž křivka se vine v kruhových závitech nahoru i dolů. Země tvoří v ose této spirály bod ne větší než špendlíková hlavička. Stejný počet závitů jako nad zemí, je i pod zemí. Rovnoměrné závity, vinoucí se kolem osy, jakoby vycházely z nejnižší sféry. Pak stoupají dále do vyšších úrovní a spirála končí u našeho centrálního slunce, což představuje nejvyšší stupeň pozemského vývoje.
Toto vylíčení dá čtenáři slabou představu o zemi a jejích příslušných úrovních a o tom, jak jsme z druhé sféry sestupovali do nejnižší a na své cestě museli proputovat pozemský kruh.
Když jsme do něj vstoupili, pozoroval jsem jako obvykle mnohé duchy, jak spěchají sem a tam. A poprvé jsem u nich postřehl poletující strašidelné postavy podobné stínům, které jsem viděl v mrazivé zemi v okolí ducha uzavřeného v ledové kleci.
Některé vypadaly bystře a životaschopně, až bližší zkoumání mne poučilo, že v jejich očích chybělo světlo inteligence. Jejich bezmocné, zpustlé vzezření dělalo dojem voskových loutek, jimž chyběla výplň. Nenapadlo mi lepší přirovnání.
Při svých dřívějších cestách pozemským okruhem jsem tyto bytosti nepozoroval. Hassein mi na mou otázku odpověděl:
"Jednak jsi byl příliš zabrán do své práce a za druhé tvé vidění ještě nebylo tak vyvinuté. Hleď," pravil, upozorňuje mne na malou skupinku, která ruku v ruce tančila jako děti.
"To jsou výrony dětinských duší a těl. Zhušťují se k těmto směšným útvarům, když přijdou do styku s jedním z velkých životních proudů, které krouží kolem země a na svých vlnách nesou vyzařování mužů, žen a dětí. Tyto zvláštní malé útvary nemají vědomý život, který propůjčuje duše, a jsou tak prchavé a éterické, že mění tvar jako oblaka na nebi. Hleď, jak se rozpouštějí a zase znovu tvoří." Tímto živým přírodním zjevem a jeho náhlým zmizením jsem byl překvapen a Hassein pravil:
"Co jsi právě viděl je éterická forma základního života, která není dost hmotná, aby mohla v zemském okruhu déle existovat. Je to život podobný vodní pěně, která vzniká vlněním čistého pozemského života a myšlení. Pozoruj, oč trvalejší je v astrálním kruhu hustota toho, co vzniká z nečistoty."
Nyní jsem si všiml, že se k nám přiblížilo mnoho vzdušných tvorů temných, znetvořených, lidských i nelidských zjevů. Hassein pravil:
"Toto jsou bytosti, které se dostaví při deliriu opilce. Přilákány jeho zničeným magnetismem, se kolem něho shlukují a on se jich nemůže zbavit, protože ztratil sílu vůle, potřebnou k sebeobraně. Tito tvorové lidožroutského založení se naň pověsí jako jedovaté mouchy a jako pijavice mu ubírají jeho fyzickou životní sílu.
Pro takového pijana je nejlepší pomoc, najde-li někoho se silnou magnetickou vůlí s magnetickými silami. Podřídí-li se mu, zmizí brzy poslední z těchto fantómů, neboť léčivý magnetismus působí na ně jako jed a usmrcuje je. Odpadnou od pijana a rozpustí se jako pára. Nedostanou-li však dostatečnou dávku magnetismu, odtáhnou a často léta poletují, odebírají lidem jednomu po druhém životní sílu, až časem dosáhnou určitého stupně nezávislého zvířecího života... V tomto stavu mohou být používáni k některým pracím. Tito tvorové, kteří žijí a živí se, nemají duši. Jsou využíváni skupinou černých mágů k pokusům a také k boji proti odpůrcům. Jako polypy na dně mořském stáhnou tyto astrální bytosti k sobě dolů každého, kdo se bez ochrany vyšších mocí odváží jimi se zabývat, a roztrhají ho svými bezcitnými pazoury."
"Pověz mi, příteli, zda tyto astrální bytosti mohou alkoholika nutit k většímu pití, když se na něj zavěsily? Jako když k zemi připoutaný duch opilce ovlivňuje jiného, který je ještě v těle."
"Ne, tyto bytosti nemají požitek z nápoje, který člověk vypije, jen ze zkázy jeho magnetismu, neboť pak se mohou snáze z něho živit. Žádají jen jeho životní sílu, která je pro ně stejně důležitá jako voda pro rostliny.
Svoji oběť zbavují vitality, tím vzniká pocit vyčerpanosti a opilec se utíká k posilujícím prostředkům. Jinak nemají žádný vliv na pokračující pití. Tyto fantómy jsou parazity bez vlastní inteligence.
K tvoření myšlenek a jejich přenášení na druhé je nutná přítomnost duchovního zárodku nebo jiskry Božské esence. Je-li této bytosti jednou dána, má pak nezávislou individualitu, která jí nemůže být nikdy odebrána. I když odvrhuje jeden obal za druhým nebo klesá do stále hrubší hmoty, její duchovní život nepřestává.
V jejím bytí zůstává zachována odpovědnost za její jednání. To platí pro lidskou duši jako pro duševní princip, který nacházíme u zvířat a nízkých forem duševního života. Kde pozorujeme schopnost jednání po předchozí úvaze, tam je přítomen duch. V úvahu přichází jen větší nebo menší čistota duchovního jádra.
Inteligence člověka a zvířete se ve svém stupni liší. Z této okolnosti vyvozuje filozofická škola, k níž náležím, že oba mají vědomou nesmrtelnost, rozdílnou jen v druhu a stupni duševní esence, a věčnou budoucnost pro svůj vývoj. Kde jsou hranice působení tohoto zákona, nevíme. Soudíme tak jen z přítomnosti zvířat a lidí v duchovním světě, kteří dříve žili na zemi. A z okolnosti, že oba jsou nyní v pokročilejším stádiu vývoje, než byli na zemi.
Pro bezduchého příživníka je nemožné ovlivnit vědomí smrtelníka. Takový vliv přichází od duší, které byly dříve vtěleny na zemi a svým nízkým žádostem tak holdovaly, že se nyní nemohou osvobodit od svých astrálních obalů.
Navštěvují zemi a povzbuzují lidi k pití a konání podobných nepřístojností. Jsou tím schopni člověka částečně nebo úplně ovládnout. Nejčastěji se to děje tak, že ducha člověka, kterého chce ovlivnit, částečně překryje svým duchovním tělem, čímž je mezi nimi vytvořeno spojení asi jako u srostlých dvojčat, která mají srostlá těla, ale duševně jsou tak spojená, že co cítí, je procítěno i druhým. Tím duch vychutnává všechno, co člověk prožívá, a nešťastníka nutí k dalšímu pití. Přestane-li postižený pít, vzdálí se duch od něho a hledá jinou oběť se slabou vůlí a zkaženým vkusem.
Vždy se však nepodaří duchu v záhrobí nebo na Zemi osvobodit se od tohoto podivuhodného spojení, které povstalo uspokojováním společných žádostí. Po dlouho trvajícím svazku je pro ně obtížné se oddělit.
Duch na onom světě a člověk na zemi mohou být po léta znechuceni jeden druhým, aniž by dokázali přetrhnout pouto, nepomůže-li vyšší moc na jejich prosbu.
Pokračuje-li duch v ovlivňování lidí za účelem svého uspokojování, klesá stále hlouběji a vleče sebou oběť do propasti pekla. Pro oba je pak vzestup hořkým a těžkým úkolem, jakmile se u nich konečně probudila touha po lepších podmínkách.
Jen duše a duch mají schopnost myslet a chtít. Útvary postrádající ducha (duši), následují jen zákony přitažlivosti a odpuzování, kterým se řídí všechny atomy, z nichž se skládá vesmír. I když tito astrální paraziti dosáhnou vysáváním lidské životní síly určitého nezávislého života, nemají schopnost řídit pohyby vlastní nebo druhých. Poletují kolem jako zárodky horečky z močálovitého prostředí a jsou přitahovány někým méně a jiným více. Přestavují velmi nízkou formu života (vegetování).
Jinou třídu tvoří astrální bytosti živlů: země, vzduchu, ohně a vody, jejichž tělo je utvořeno z hmotných zárodků života každého živlu. Někteří se podobají gnómům a elfům, kteří žijí v podzemí a v jeskyních.
Také víly a mořské panny, které vídali lidé přírodních národů na opuštěných místech a které jsou popisovány ve starých bájích, jsou podobné bytosti. Vždy jsou však skutečné.
Pohleď, muži západu, jaké vědění odkázali naši vědci do říše fantazie. Počalo to od doby, kdy člověk, uzavřený do úzkých pozemských smyslů, začal pochybovat o tom, že má duši nebo jiskru ducha.
Pozoruj ty různorodé tvory, kteří člověka všude obklopují, a ptej se sám sebe, zda by pro ně nebylo dost dobré, kdyby nabyl vědění, jímž by se mohl chránit před mnohou pastí, k níž kráčí ve slepé neznalosti nebezpečí.
Ve starověku se člověk spokojil s tím, že pohlížel vzhůru ke svému nebeskému Otci, aby si vyprosil pomoc a přispění. A Bůh poslal své anděly a sloužící duchy k ochraně svých dětí.
V nové době člověk, podoben nezralému mladíkovi, nehledá ve své domýšlivosti pomoc u vyšší moci, ale sám v sobě. Zaslepen vlastní pýchou a nevědomostí vrhá se s otevřenýma očima do nebezpečí. Posmívá se věcem, které jeho omezený rozum nemůže pochopit a odvrací se od těch, kteří by jej mohli poučit.
Nemůže-li svoji duši vidět, zvážit a rozložit, tvrdí: "Člověk opravdu nemá duši a učiní nejlépe, když užívá pozemského života do sytosti. Neboť jednou zemře, jeho vědomí zhasne a on se rozpadne v prach.
Nebo se člověk utíká v žalostné úzkosti před neznámým osudem k neznámé pověře, k temným dogmatům těch, kteří se vypínají jako vůdcové na cestě do neznáma a kteří o tom nemají o nic určitější vědění než kdokoliv jiný.
Proto Nejvyšší ve svém milosrdenství otevřel v poslední době víc než dříve bloudícím lidským dětem brány, které oba tyto světy spojují. Zase vysílá své posly, aby lidi varovali, vyslance, kteří mají ukázat cestu k pravému štěstí a blaženosti vyššího života, kteří přinášejí vědění, které měli lidé už dávno vlastnit podle svého práva a daných zaslíbení.
Jako kdysi mluvili proroci starověku, tak mluví tito poslové dnes. Poselství podávají zřetelněji, v méně zahalené formě než dříve, protože člověk odrostl dětskému věku a je mu třeba ukázat rozumným, vědeckým způsobem, na čem má zakládat své naděje a svoji víru.
"Slyšte hlas," zvolal Hassein, vztahuje ruce k malé temné kouli, která plula daleko na obzoru a v níž jsme poznali strastiplnou planetu Zemi. "Slyšte hlas, který praví: Pojďte ke mně, kteří jste obtěžkáni a unaveni. A slyšte také nás, kteří k vám mluvíme, neodklánějte své hluché ucho. Pochopte, dokud není pozdě, že Bůh není Bohem smrti, ale života, neboť vše žije věčně!"
"Život vládne všude a ve všem. I ztuhlá půda a tvrdá skála povstaly ze zárodku života. I vzduch, který dýcháme a éter vesmírného prostoru jsou plny života."
"Není jediné myšlenky, která by nežila k dobru nebo zlu, není činu, jehož obraz by nezůstal zachován duši k utrpení, nebo útěše ve dnech osvobození od vtělení v pozemské formě."
Hassein se odmlčel a pak pokračoval:
"Pohleď, tamto, co myslíš, že to je?" Ukázal na něco, co vypadalo jako shluk duchovních postav, které se k nám přiblížily, jako by je vítr poháněl. Blíže jsem poznal, že to jsou astrální obaly bez duší, ale jiné než fantómy, které obtěžovaly muže v ledové kleci. Měly pevný tvar a připadaly mi živé a plné zvířecí energie, přece se však spíše rovnaly automatům bez jakékoliv inteligence.
Honily se a tančily nahoru a dolů jako bóje na moři. Když se k nám přiblížily, zadržel můj přítel jeden takový útvar a tento pak zůstal ve vzduchu stát.
"Hleď, toto se podobá velké žijící loutce, která je složena z nesčetných malých zárodků života.
Člověk ze svého fyzického těla stále vydává takové útvary a tyto poslední pocházejí výhradně z vyzařování jeho zvířecího nebo nízkého myšlení. Jsou dost hmotné, aby ve styku s magnetickými silami astrální úrovně se změnily v napodobeniny pozemských mužů a žen. Naopak zase nejsou natolik hmotné, aby byly viditelné lidskému oku, i když je k tomu třeba jen malého stupně jasnozření.
Při vyšším stupni jasnozření bys zpozoroval, že to není duchovní tělo, duše tu chybí. Ještě vyšší stupeň by ti ukázal, že v této formě duše nikdy nepřebývala, že neměla vědomou existenci. (Jde o útvary myšlenkového chtění).
Na zemi je jen málo jasnozřivých, kteří rozeznají astrální tvar a duši od tvaru, od něhož byla duše oddělena, nebo v něm nikdy nebyla. Ukáži ti pokus s touto astrální formou:
Pozoruj tuto bytost. Je čilá, plná pozemsky zvířecího života a nedělá zchátralý dojem jako formy, které jsme dříve viděli a které se snadno rozpadaly.
Tato svěže vypadající astrální bytost však zanikne dřív než ty druhé,neboť nemá v sobě nic z onoho vyššího životního principu, který nacházíme u astrálních bytostí, jež kdysi obsahovaly duši, která takovou formu často dlouho oživuje a chrání před úplným rozpadem. Astrální formy musí svůj život čerpat z vyššího pramene, jinak přestanou brzy existovat."
"A jak na sebe vezmou podoby mužů nebo žen?" zeptal jsem se. Působením produševnělých magnetických proudů, které se neustále vlní celým éterickým prostorem jako proudy oceánu. Tyto magnetické životní proudy jsou éteričtější než ty, které jsou známy pozemské vědě.
Skutečně představují duchovní stránku těchto proudění a působí na shluky lidských atomů právě tak, jako elektřina na mrznoucí vlhkost okenního skla. Zde se tvoří formy podobné mužům a ženám, kdežto elektřinou se mrznoucí vlhkost mění v obrazy stromů, rostlin apod.
Je uznanou skutečností, že v rostlinném životě při tvorbě listů stromů apod. hraje elektřina důležitou roli. Málokdo však ví, že tento zjemnělý magnetismus má podobnou účast na vzniku lidských bytostí a zvířecího života. Já označuji jako zvířecí život všechny formy, které stojí níže než člověk.
"Existují též astrální formy zvířat?"
"Jistě. Jejich kombinace jsou někdy podivné a zvláštní. Nyní ti je nemohu ukázat, protože tvoje vědění ještě není dost vyvinuté a cestujeme příliš rychle, abych ti je mohl popsat. Jednou je uvidíš a také i mnohé jiné podivuhodné věci, které souvisejí s astrální úrovní. Mohu ti říci jen tolik, že atomy jsou rozděleny do různých hlavních tříd a každé pododdělení vykazuje přitažlivost k jiné vrstvě stejného druhu. Tak se navzájem přitahují rozdílné atomy, aby dohromady vytvořily astrální stromy a rostliny. Zvířecí atomy tvoří zvířecí formy, lidské atomy postavy mužů a žen.
V mnohých případech, kde lidé, od nichž atomy pocházejí, stojí na velmi nízkém, zvířatům příbuzném stupni vývoje, smíchají se jejich atomy s oněmi z nízkých životních forem. Tyto pak plodí strašné útvary, které se podobají lidem i zvířatům a od jasnovidců ve stavu polotransu bývají líčeny jako vidění ďábla.
V pozemských sférách se neustále odděluje obrovské množství živoucích atomů z nízké nebo zvířecí povahy lidí a tyto udržují a obnovují astrální formy.
Kdybychom tento prázdný obal přenesli na planetu, která je povznesena nad hmotný život, nebo kdybychom my byli prosti nízkých zárodků, nemohly by tyto astrální bytosti existovat, rozplynuly by se jako škodlivé výpary a byly by odváty.
Jak jsem již řekl, tyto astrální zjevy nejsou z oblačné masy lidských atomů, nikdy nesloužily jako obal duše déle než jako ledové květy na okně, s tou výjimkou, že na ně působí síla vyšší inteligence, aby jejich bytí prodloužila. Jsou bezvýrazné jako voskové figurky a je snadno jim vtisknout individualitu. Tím se dá vysvětlit, proč byly ve starých dobách používány mágy.
Astrální atomy, pocházející z rostlin, zvířat nebo lidí, se nesmí zaměňovat s atomy obsahujícími duši, z nichž sestává pravý duchovní svět a jeho obyvatelé. Astrální bytosti všech druhů jsou stupněm hmotnosti mezi hrubou hmotností země a jemnou hmotností duchovního světa.
Mluvíme-li o duši, oděné do astrálního obalu, míníme tím stav jistého stupně připoutanosti k zemi. Je příliš nehmotná pro bytí na zemi a příliš hrubá, aby vystoupila do vyšších sfér.
"Myslíš, že duše v nejnižší úrovni je tedy jemnější, než duše k zemi připoutaná?"
"Ano, jistě, astrální úroveň se táhne jako kruh kolem každé planety a sestává z hmoty, která je příliš jemná, než aby mohla být planetou vstřebána a zase příliš hrubá, aby vzdorovala přitažlivosti planety a mohla přejít do duchovních oblastí.
Z lidských astrálních forem, které jako obal duší mají individuální život, přijaly astrální atomy do sebe více nebo méně duševního magnetismu.
Dle toho, bylo-li pozemské bytí duše dobré nebo zlé, oživuje tento magnetismus obal delší nebo kratší dobu. Tvoří spojení mezi ním a duší, která mu propůjčila život.
U duše, jejíž přání jsou obrácena k dobru, se spojení brzo uvolní a astrální obal se rychle rozpadne. V opačném případě může spojení trvat staletí a tím je duše k zemi skutečně připoutána.
Astrální hmota bere z duše tolik životní schopnosti, že prázdný obal se ještě vznáší nad zemí podobný vybledlému obrazu své majitelky, zatím co zlá duše sama již klesla do nejnižší oblasti. Takové obaly bývají často zpozorovány jasnozřivými na místech, kde kdysi žily. Jsou to vlastně strašidla bez inteligence, která nemohou ovlivnit médium, ani hýbat stolkem.
Astrální bytost před námi nemá a nikdy neměla duševní magnetismus, proto se brzy rozpadne a atomy budou vstřebány ostatními. Pohleď však, k čemu se dá použít, zapůsobím-li svojí vůlí a dočasně ji oduševním.
Pozoroval jsem astrální loutku, jak náhle vykazovala život a inteligenci. Pak sklouzla k členu Bratrstva, jehož Hassein zvolil, zaklepala mu na rameno a zdálo se, že říká: "Příteli, můj pán Hassein tě pozdravuje." Poklonila se před překvapeným bratrem a připlula k nám zpět.
"Nyní jsi viděl, že těchto astrálních bytostí mohu dle libosti použít jako posly, chci-li něco na vzdáleném místě vykonat. Zároveň nyní znáš jeden prostředek, jehož používali staří mágové, aby provedli na vzdálenost čin bez osobní účasti.
Tyto astrální bytosti se však dají použít jen v astrální úrovni. Nemohou pohnout hmotnými věcmi, i když mohou být viditelné fyzickému oku, přeje-li si to smrtelník, který jich používá. Existují jiné astrální bytosti hrubší hmotnosti, které je možno nechat vniknout do hlubin země a nechat dopravit na denní světlo drahé kovy a kameny. Není však správné ani radno vysvětlovat ti sílu, s níž by to bylo možné to provádět. Mágové, kteří tyto síly objevili a používali, padli jim dřív a nebo později za oběť, neboť je nemohli trvale střežit a ovládat.
"Znamená tato astrální bytost, oživená zlou inteligencí, nebezpečí pro lidi?"
"Ano, určitě. Já bych se bez obav mohl do této astrální formy obléci, ale je to nebezpečné u ducha, který je méně vědoucí než já. Bylo by sice pro něho snadné učinit se v této hutnější podobě viditelným, ale byl by v nebezpečí, které by jej mohlo na dlouhou dobu poutat v astrální úrovni.
Z toho vidíš, jak lidé na zemi, kteří by své zemřelé rádi viděli, přišli na to, jak duchy stáhnout zpět do pozemských podmínek, které jim však často škodí.
Mnohý dobrý a čistý, ale nevědomý duch chybil tím, že se oděl do této čerstvé, nebezpečné astrální formy, zatím co za jiných podmínek by se byl střežil použít nebezpečného obalu, opuštěného jiným duchem. Ke své škodě se příliš pozdě dověděl, že se stal vězněm zemské úrovně, až se ku pomoci objevila vyšší inteligence a osvobodila ho. Podobným způsobem se do prázdných astrálních obalů mohou také oblékat duše nízkých úrovní. V tom případě chrání duši hustota jejího těla spojená s nízkým stupněm vývoje před trvalým spojením. Neboť magnetismus, proudící z nízkého ducha, působí na astrální formy jako jed a roztříští jej na tisíc kusů.
Duchu, který patří nad astrální úroveň, připadá astrální tělo skoro tak pevné, jako železo, duchu pod ní jsou zase stejné obaly křehké jako oblak nebo pára."
"Myslíš tedy, že duchové tyto astrální obaly používají pro své účely stejným způsobem, jako pozemská média a buď je řídí svojí vůlí, nebo se skutečně do jeho formy zahalí?"
"Zajisté, duch nad zemskou úrovní, který by se chtěl ukázat jasnovidci nejnižšího stupně, obleče se do takového obalu a vtiskne mu svoji podobu. Tak jej může jasnovidec vidět a popsat. Nebezpečí je v tom, že onen dobrý, ale nevědoucí duch nemůže onen astrální obal opustit. Oživil jej a jeho životní síla jej drží uvězněného. Často je obtížné jej vysvobodit. Také je známo, že příliš silné a dlouho trvající ovlivňování média duchem utvoří mezi nimi spojení, které se stane poutem.
Pro ducha nejnižších oblastí je astrální obal pohodlným přiléhavým pláštěm, který zakryje znetvořené duchovní tělo před jasnovidcem. Pro čistého ducha je to železný pancíř, který jej může uvěznit."
"Používá duch při sezeních na zemi k napodobení někoho jiného, také těchto astrálních obalů?"
"To se stává v případě, kdy je přízrak příliš nízkého druhu, než aby mohl vejít ve styk s médiem. Nesmíme zapomínat, jak zázračně se myšlenky pozemských lidí v atmosféře astrální úrovně zrcadlí jako obrazy a mohou být duchem čteny a zodpovězeny.
Ne všichni duchové to dokáží, je k tomu třeba inteligence a cvičení. Ubohých nevědoucích a zpola vyvinutých duchů není třeba se bát, oni rádi uchopí podávanou ruku, aby získali oporu. Je však třeba se obávat zlých inteligencí, silných na těle i na duchu, které svých sil užívají ke špatným účelům.
Tyto inteligence jsou lidem nebezpečné a je třeba se před nimi chránit. To může mít úspěch jen tehdy, budou-li vtělená média lépe poučena. Pak i vtělení duchové budou spolupracovat, aby uchránili spiritistické hnutí od klamů a chyb nepoučených duchů a lidí.
Lidé upozorňují davy na tento předmět a tím škodí sobě i jiným. Rovnají se nevědomým chemikům, kteří v honbě za věděním působí svými pokusy smrt sobě i druhým."
"Ty tedy nesouhlasíš s pěstováním mediálních vlastností u všech pozemšťanů bez rozdílu?"
"Jistě ne. Přál bych si, aby všichni lidé používali sil jen těch médií, která byla vzdělána moudrým a pečlivým vedením, aby druhým přinášela dobro.
Pozoruješ-li, jak rozdílné a sobecké jsou motivy mediálně nadaných, uznáš, že je obtížné je chránit. Chtěl bych, aby užívání mediality bylo omezeno jen na ty, kteří jsou tomu ochotni přinášet velké osobní oběti.
Nejmilejší by mi byla ta média, která by neměla podíl na ctižádostivých snahách lidstva. Ale dost o tom. Pustím tento astrální obal a obrátím tvou pozornost na jiný druh stejné třídy."
Zatím co takto mluvil, učinil rukama rychlý pohyb vzhůru nad astrálním obalem a promluvil několik slov v cizí řeči, načež se obal v pohybech zastavil, několik vteřin se houpal sem a tam a nakonec jej magnetický proud odnesl jako kousek dřívka.
Když jsem odvrátil pohled, spatřil jsem malou skupinku tmavých, strašidelných, hrozně vyhlížejících postav, které se k nám blížily. Byly to astrální obaly, které neznaly duševní život. Byly opakem směšného, voskového astrálu, který jsme právě opustili, byly v každém směru odpuzující.
Hassein pravil:
"To jsou výrony mužů a žen nejnižšího druhu se špatným, smyslným životem. Pocházejí z bažin pozemského bytí - nejen ze sociální spodiny nýbrž i z vyšších kruhů, kde jsou též morálně zvrhlí jednotlivci.
Bytosti jako tyto mohou být použity k nejhorším účelům. Jsou dost hmotné, aby se jimi mohlo působit i na fyzickou hmotu země. Používají se proto občas v černé magii, nebo je využívají vyšší inteligence v seancích, aby provedly fyzické úkony.
Používají-li jich dobré a moudré inteligence, nevznikne nikdy škoda. Pod vedením zlých nebo nevědomých duchů jsou nepopsatelným nebezpečím.
Této a podobné třídě astrálních obalů, v nichž duchovní zárodek ještě strádá jako ve vězení, je dlužno připsat hrubá a nebezpečná sdělení ve spiritistických kroužcích. Zvlášť je k tomu dána možnost, vedou-li účastníci neřestný život a jsou nezkušení ve vědění, jak se mají chránit. Nebo jsou-li seance pořádány ze zvědavosti nebo pro zábavu."
"Do které třídy duchů řadíš démony a vampýry, na něž se v mnohých krajinách země tak pevně věří?"
"Vampýři jsou duchové, kteří pozemský život tak zneužili, že jejich duše jsou ještě uvězněny v astrálních oblastech. Mužům a ženám odebírají životní sílu, aby se tím udrželi při životě a uchránili se před klesnutím do hlubokých sfér. Vší silou lpí na astrálním obalu a snaží se jeho život prodloužit tak, jako lidé se špatným svědomím se bojí zemřít, aby pak klesli do neznámé temnoty. Stálá obnova zvířecího a astrálního života umožňuje vampýrům prohánět se na zemi často po staletí."
"Je možno, aby vampýr měl po jistý čas takový stupeň hmotnosti, že by se zjevil ve fyzické podobě, jak se o tom vypráví v povídkách?" "Myslíš-li, že si může sám vytvořit vlastní tělo, pak odpovím, že ne, ale někdy se stane, že si úplně přivlastní tělo smrtelníka a nechá je jednat podle své vůle. Tím je možno, že vampýr, oděný do těla někoho jiného, změní vzezření obalu natolik, že má podobu pozemského zjevu vampýra.
Mocí, kterou získal obsazením fyzického těla může skutečně vést dvojí život, který je mu připisován strašidelnými povídkami. Takových vampýrů je však velmi málo. Ostatní se toulají po zemi ve vlastních astrálních obalech a odebírají sílu mediálním osobám, aniž by ony měly o tom tušení. Takoví ubozí smrtelníci cítí stálou slabost i únavu a nevědí, čemu tento pocit přičíst."
"Nemohou strážní duchové chránit lidi před těmito tvory?"
"Ne vždy, oni chrání lidi tak, jako chráníme někoho před nakažlivou nemocí. Ukazují lidem nebezpečí a varují je, aby nechodili na místa, kam jsou vampýrové, dík svému pozemskému životu, zvlášť přitahováni. To strážný duch provede tím, že ve vědomí člověka vzbudí instinktivní strach z míst, kde se stal zločin nebo byl veden špatný život. Člověk ale musí ve své vůli zůstat svobodný, a proto není možno učinit více.
Nemůže být veden jako loutka, musí sbírat vlastní zkušenosti, ať jsou jejich plody jakkoliv trpké. Poučení, ochrana a pomoc jsou tu pohotově, jakmile o ně sám žádá, nic mu nebude z duchovního světa vnucováno."
