2.6 Před cílem
Rád bych položil svému příteli ještě mnoho otázek o astrální úrovni a jejích pestrých, podivných životních formách. Ale rychle jsme opustili tuto úroveň a naše cesta vedla do hlubších oblastí, které jsem již dříve částečně prozkoumal.
Letěli jsme prostorem rychlostí, která se vymyká představě lidského rozumu. Stále více jsme se vzdalovali jasným sférám. Během tohoto klesání obešel naše duše pocit sklíčeného očekávání, který zarazil náš hovor. Jako bychom předem cítili hrůzy tohoto tělesa a muka jeho obyvatel.
Ve velké vzdálenosti jsem zpozoroval ohromná oblaka černého kouře, která jako černý plášť visela nad zemí, k níž jsme se blížili. Zblízka vypadaly obrovské mraky jakoby prosyceny sirnatými plameny z myriard obrovských sopek. Vzduch byl těžký, že jsme sotva mohli dýchat a pocit vyčerpanosti ochromil všechny moje údy.
Konečně náš vůdce dal rozkaz k zastavení a my jsme se snesli na vrchol černé hory. Ta se zdála vybíhat do inkoustového jezera a z ní jsme viděli strašlivou, temnou zemi.
Zde jsme odpočívali a zde jsme se museli také odloučit od svých přátel, kteří nás doprovázeli až sem.
Po jednoduchém obědě z přinesených výživných duchovních plodů pronesl náš vůdce krátkou modlitbu za všechny a prosbu za ochranu a sílu a na to jsme se všichni uložili k odpočinku na vrcholu hory. Když jsem se probral z vysoce příjemného stavu bezvědomí, byli všichni ostatní už také svěží. Byli jsme rozděleni do skupin po dvou nebo třech, abychom při vstupu do země nepřátel nebudili podezření. Jako misionáři, kteří přinášejí pomoc a záchranu všem, kteří byli ochotni ji přijmout, museli jsme se v té temné zemi rozptýlit.
K svému překvapení jsem seznal, že během mého odpočinku se se mnou stala změna, která spočívala v dalekosáhlém přizpůsobení se zdejší atmosféře a okolí. Jako bych na sebe přitáhl něco z hmoty této úrovně a oděl se do ní. Moje tělo bylo těžší, mohl jsem se zvednout a létat jen s velkou námahou. Ovzduší už mne tak nesvíralo a ochrnutí údů zmizelo.
Každý z nás obdržel přiměřenou dávku sílicích esencí a náš vůdce nám sdělil poslední pravidla chování a dal nám výstrahy.
Hassein se přišel se mnou rozloučit a sdělit mi poslední pokyny Ahrinzimana: "Přijdu občas," pravil, "abych ti přinesl zprávy od tvé milované a tvých přátel. Při takové příležitosti můžeš jí po mně poslat zprávy.
Mysli stále na to, že jsi obklopen všemi myslitelnými způsoby podvodů a falše. Nevěř nikomu, kdo k tobě přijde jako posel, ledaže by měl znamení tvého řádu.
Obyvatelé této sféry mohou tvé myšlenky poznat, uhodnout, nemohou je však zřetelně číst, neboť jsi ve vývoji nad nimi. Okolnost, že jsi při vstupu do jejich oblasti přijal do jisté míry jejich vlastní životní podmínky, jim umožní pochopit nedokonale část tvých myšlenek, a to tam, kde tvé vlastní nízké vášně tvoří ještě určité spojení mezi tebou a jimi. S vypětím všech sil a s velkou obratností budou kouti plány, aby tě svedli a chytili.
V těchto krajích se nacházejí muži, kteří svého času patřili k nejvyšší inteligenci, jejichž rouhavá životní dráha je přivedla do těchto nízkých oblastí, kde celé své okolí ovládají. Jsou horšími duchy a despotičtějšími tyrany než kdysi na zemi.
Měj se tedy napozoru a pamatuj na všechny výstrahy, které jsi od nás obdržel. Časem, než tvé poslání skončí, dostaneš pomoc a povzbuzení od věrných přátel a pak, jak doufáme, se vrátíš jako vítěz v dobré věci. Žij blaze, milý příteli, kéž je požehnání Otce s tebou!"
