3.4 Přinesli lidstvu prokletí
Po krátké chvíli jsem zahlédl Treufreunda, který opodál na mně zřejmě čekal. Měl jsem velikou radost, že ho opět vidím a mohu se svěřit jeho vedení. Pozdravili jsme se velmi srdečně. Měl mne, jak pravil, doprovodit kus na mé cestě a při tom mi vyprávěl mnohé pozoruhodné zážitky.
Treufreund mne vedl na vysokou věž, z jejíž špičky jsme přehlédli celé město, které jsme měli navštívit. Mínil, že tato předběžná prohlídka je pro mne stejně užitečná, jako zajímavá. Stále nás obklopovala půlnoční tma a vzduch byl také těžký a černý jako kouř. Tu a tam byla temnota zjasněna mdlými plameny onoho podivně fosforeskujícího světla, které jsem již popsal jinde a které se zapalovalo ze zuřivých vášnivých citů obyvatel.
Když jsme se vyšplhali na špici věže, viděli jsme pod sebou rozsáhlou, temnou zem. Na obzoru visely těžké, temné mraky. Před námi leželo velké město, podivná směs nádhery a rozpadu, která charakterizovala všechna tato města. Obklopovala je černá pustina a nad městem trápení a zločinů visely velké masy krvavě zbarvených výparů. Mocné zámky, pyšné paláce a velké budovy nesly známku rozkladu a zkázy. Všechny ztemněly hanebnými skvrnami hříšného života, který se v nich odehrával.
Byly to rozpadající se budovy, které držel pohromadě magnetismus obyvatel. Tyto budovy budou stát tak dlouho, dokud spojení, vzniklá pozemským životem jejich obyvatel, je na tomto místě udrží. A rozpadnou se v prach, jakmile lítost těchto duší spojení přeruší a duše osvobodí. Budou pak znovu vybudovány novou hříšnou duší, která svým pozemským poživačným životem jim propůjčí vzhled a formu. Zde stojí palác, vedle něho chatrč. Přesně tak, jak život a snahy lidí na zemi byly propojeny a promíseny, povstala zde obydlí jedno vedle druhého.
Pomysleli jste někdy vy, kteří nyní dlíte na zemi, že druhové vašeho pozemského života budou s vámi spjati i v duchovním světě? Že na zemi vzniklá magnetická spojení vás v duchovním světě spoutávají a že tyto svazky můžete rozvázat a uvolnit jen s námahou a bolestí?
Tak jsem před sebou viděl palác pyšného patricia, vybudovaný a znetvořený jeho zločiny a spojený s nízkými chatrčemi jeho někdejších otroků, příživníků a kuplířů.
Tato obydlí vznikla podobným způsobem, na základě přání svých obyvatel. Mezi nimi a palácem patricia bylo v záhrobí stejné magnetické spojení jako na zemi mezi ním a těmi, kteří byli nástroji jeho nízkých vášní. On se nyní nemůže osvobodit od jejich vtíravosti a oni se nemohou zbavit jeho tyranie tak dlouho, dokud se v jedné nebo v druhé duši neprobudí čisté přání a nezvedne ji nad nynější úroveň. Tak se stalo, že své pozemské bytí vždy znovu prožívali jako hrozný sen, vyvolaný vzpomínkou, která jim stavěla před oči jejich dřívější jednání jako pohyblivé panorama. Ani při nejdivočejších výtržnostech nemohou ujít hlodajícímu svědomí, až konečně v jejich duši uhasne poslední jiskra touhy po hříchu a bezbožnosti.
Tma nad tímto bezbožným městem, zrozeným z pozemského bytí, byla místy zjasněna podivnou matnou září, která se podobala ocelově šedému zářícímu mraku. Byl jsem poučen, že toto světlo vychází z mocné duchovní síly obyvatel, jejichž duše byly zrůdné, ale nikoliv nevyvinuté a jejich vysoká inteligence se přiklonila k nízkým zájmům. Proto ztratila pravé světlo duše, ale zůstal jim tento podivný odlesk intelektuálních schopností.
V jiných částech města byla přímo ohnivá atmosféra. Plameny visely ve vzduchu a poletovaly z místa na místo jako strašidelné ohně, jejichž potrava se měnila v popel. Poletující plamenné útvary byly přenášeny proudem vzduchu sem a tam a při tom jsem viděl chodit temné postavy ve skupinách po ulici nahoru a dolů. Ty těmto plamenným zjevům nevěnovaly pozornost, protože si patrně nebyly vědomy, že tyto plameny vytvářejí samy svými silnými vášněmi.
Když jsem hleděl dolů na město ztracených duší, proběhl mnou zvláštní pocit. V jeho rozpadlých zdech a budovách jsem odkryl podobnost s městem, jež bylo drahé mému srdci, neboť jsem byl jedním z jeho synů. Překvapeně jsem zvolal, jaké že je to přede mnou vidění? Týká se to minulosti, přítomnosti nebo budoucnosti mého milovaného města?
Můj průvodce odpověděl: "Znamená to všechno dohromady. Co před sebou vidíš, jsou budovy a duchové jeho minulosti, pokud byli zlí. Mezi tím vidíš rozestavěné domy, které pro sebe budují nynější obyvatelé. Jaká jsou nyní obydlí minulosti, takové budou tyto nedokončené budovy v budoucnosti, jestliže každý, kdo nyní staví, dokončí své životní dílo ve hříchu a útlaku.
Dobře je pozoruj a hluboko si to vtiskni. Pak se vrať jako varující posel na zemi a volej ke svým krajanům, jaký osud tu mnohé čeká. Najde-li tvé volání ohlas jen v jediné duši a zastaví se jedna z těchto nedokončených staveb, vykonáš dobré dílo a tvoje vezdejší návštěva nebude marná.
To ale není jediný účel zdejšího pobytu. Jsou zde duše, které můžeme vysvobodit z temného bytí a které se pak vrátí na zem, aby lidem podaly zprávu o hrůzách odplaty, které samy prožily a před nimiž by chtěly druhé uchránit.
Pomysli, kolik věků prošlo od stvoření světa a jakého zušlechtění dosáhlo lidské jednání a myšlení od té doby! Nemusíme připustit, že tento vývoj je třeba přiznat i vlivu těch, kteří se vrátili k zemi, aby druhé varovali před propastí pýchy a hříchu? Neznamená to, že poučení, jak Bůh posílá své děti jako sloužící duchy, aby druhým pomáhali v boji a posilovali je, je vyšší ideál než víra, že někoho zavrhne k beznadějným mukám věčného trestu?
I my jsme byli hříšníky a našli jsme milost před svým Bohem ještě v poslední hodině. Neměla by tu být i pro tyto duše ještě naděje? Klesli-li hlouběji než my, smíme my svým krátkým rozumem stanovit hranice, na které mohou vystoupit?
Nikoliv! Není myslitelné, že by takové hrůzy, jaké jsme viděli v těchto říších pekla, mohly trvat věčně. Bůh je dobrý a Jeho milost přesahuje všechno lidské chápání.
Sestoupili jsme z věže a vešli do města. Ve velké čtvrti, jejíž zemský protějšek mi byl dobře znám, jsme našli shromáždění temných duchů, kteří naslouchali jakémusi hlášení. Zřejmě se týkalo předmětu, který vzbudil jejich zlost a výsměch, neboť ze všech stran se ozývaly výkřiky.
Když jsem přistoupil blíž, poznal jsem, že se jedná o prohlášení nedávno přečtené v pozemském protějšku a jeho předmětem bylo osvobození národa. To vzbudilo zde v hradu tyranie přání zmařit toto úsilí. Duchové kolem mne slibovali činit všemožné překážky uskutečnění tohoto úmyslu.
Čím více budou lidé utiskováni, čím vášnivěji budou proti násilí bojovat, tím více se budou schopnější bytosti zde dole vměšovat do jejich záležitostí a budit neshody a boje. Čím volnější, osvícenější, ušlechtilejší lidé, tím mají temní duchové menší vyhlídky, že budou příbuznými vášněmi přitaženi k zemi a tím budou mít možnost vykořisťovat lidi pro vlastní špatné účely.
Tyto temné bytosti se radují z válek, bídy a krveprolévání a rády se vracejí k zemi, aby rozněcovaly nízké vášně lidí.
Když v dobách velkého národního útlaku a povstání se lidské vášně vystupňují až k horečnému žáru, jsou obyvatelé hlubin přitahováni silou probuzených žádostí na povrch země. Podněcují zde revoluce, které začnou z čistých a ušlechtilých motivů a potom mocí vášně a vlivem temných bytostí z nejnižších sfér slouží jako záminka pro divé řeže a řádění.
Po těchto výtržnostech se dostaví reakce, při níž temní duchové, démoni a ti, které ovládají, jsou za přispění vyšších mocí zahnáni. Ale široká stopa ničení a utrpení poznamenává cestu, kudy se tito čerti přehnali. Tak zraje bohatá žeň pro nejnižší části pekla, neboť se zlými duchy jsou dolů staženy i nešťastné duše těch, kteří jejich pokušení podlehli.
Když jsem tento dav pozoroval, obrátil Treufreund mou pozornost na skupinu duchů, kteří na nás ukazovali a zřejmě měli v úmyslu nás oslovit.
"Já nakrátko odejdu," pravil, "a nechám tě s nimi mluvit. To bude moudřejší, neboť jsem tu byl již dříve a mohli by mne poznat. Také chci, aby sis o nich učinil sám úsudek. Budu nablízku a přijdu, jakmile uvidím, že ti mohu být užitečný. V tomto okamžiku mne cosi nabádá, abych tě na krátký čas opustil."
Ustoupil stranou, zatímco se ke mně přibližovali temní duchové s nejvlídnějším výrazem. Považoval jsem za dobré opětovat jejich zdvořilost, i když jsem v srdci cítil prudký odpor k jejich společnosti, neboť byli ve své bezbožné ošklivosti odpudivě strašní.
Jeden z nich se dotkl mého ramene. Když jsem se k němu obrátil s neurčitým pocitem, jako bych ho již dříve viděl, vyrazil divý chechtot a volal:
"Zdravím tě, můj příteli. Zřejmě se na mne pamatuješ tak dobře, jako já na tebe. Bylo to na zemi, kdy jsme se potkali. Tehdy jsme ti chtěli rádi posloužit, ale ty jsi naši pomoc nepřijal a místo toho jsi nám sehrál špatný kousek. Přesto jsme ti odpustili, neboť jsme trpěliví jako beránci."
Druhý též ke mně přišel a s ďábelským úsměvem pravil:
"Tak, tak, příteli. Ty jsi tedy zřejmě též zde u nás v této hezké zemi. Co jsi udělal, že sis vysloužil toto vyznamenání?
Zde není nikoho, kdo by neměl na svědomí alespoň jednu vraždu, ale mnozí z nás se mohou pochlubit celou řadou vražedných činů. Naši nejvážnější občané počítají své vraždy na stovky. Ha, ha, ha"! A vyrazili tak divoký chechtot, že jsem se obrátil k útěku. Mezi těmito hroznými bytostmi jsem poznal duchy, kteří mne tehdy obklíčili a ukazovali, jak mohu uskutečnit svoji pomstu, i když jsem již neměl pozemské tělo.
Polekal jsem se jich, ale oni neměli v úmyslu mne nechat odejít. Doufali, že jsem tu natrvalo a chtěli mne zadržet, aby zahnali dlouhou chvíli a pomstili se mi za svoji tehdejší porážku.
Vyčetl jsem tento úmysl v jejich duchu, i když se ke mně stavěli vlídně. Na okamžik jsem byl na rozpacích, co činit. Pak jsem se rozhodl, že půjdu s nimi a uvidím, co zamýšlejí. Pak použiji první příležitosti, abych se jich zbavil. Strpěl jsem tedy, když mne vzali za paži. Pak jsme kráčeli k velkému, volně stojícímu domu, kam mne chtěli, podle řeči, zavést k přátelům.
Vtom šel Treufreund těsně vedle mne a dal mi následující výstrahu: "Jdi s nimi, ale střez se podílet na jejich zábavách, nebo se nějak nechat stáhnout na jejich úroveň."
Vstoupili jsme a pak vystupovali širokým schodištěm ze šedého kamene. I zde bylo vše poskvrněno hanbou a zločinem. Stupně byly zborcené a neúplné. Tu a tam byly díry dost veliké, aby jimi propadl člověk do žalářovité hlubiny. Když jsme vystupovali, cítil jsem, že jeden z mých průvodců mne hned lehce postrčil právě, když jsme kráčeli přes tyto díry.
Kdybych na to nebyl připraven, byl bych spadl dolů. Tak jsem prostě uhnul do strany a můj ochotný druh by tam byl málem sklouzl sám, nad čímž se ostatní smáli a on mne probodl temným pohledem. Poznal jsem v něm muže, jehož ruka se scvrkla v ohnivém ochranném kruhu, který obklopoval moji milovanou, když mne její láska zachránila před pokušením těchto temných nepřátel. Tento duch držel ruku pečlivě schovanou pod polštářem. Já jsem ji však mohl přesto vidět. Nyní jsem viděl, že se musím mít opravdu na pozoru.
Ze schodiště jsme došli do nádherné místnosti, osvětlené ohnivou září a ověšené temnými drapériemi.
Ty byly však úplně roztrhány a postříkány skvrnami čerstvé krve, jako by se byly právě zde odehrávaly četné vraždy. V místnosti byly rozestavěny duchovní obrazy starého nábytku, špinavé a zničené.
Místnost byla plná duchů. Ale jací muži a jaké ženy! Ztratili vše, co jim snad dříve propůjčovalo nárok na lidství. Byli ošklivější než nejvykřičenější exempláře z pozemských brlohů. Jen v pekle mohou ženy klesnout k tak odstrašující zpustlosti. Muži byli snad ještě horší a chybí slova, abych je popsal.
Jedli, pili, křičeli, tančili, hráli karty a hádali se. Zkrátka jen ty nejnižší scény pozemských zábav mohou dát slabé přirovnání.
Zpozoroval jsem u jednoho z nich slabé zrcadlení jeho pozemského života a věděl jsem, že všichni bez výjimky vedli neřestný život a provinili se vraždami. Po mé levici byla žena, která v 16. století byla kněžnou a během života na zemi otrávila nejméně šest osob ze žárlivosti a nenávisti. Muž vedle ní nechal ve stejném období popravit mnoho lidí, kteří se mu znelíbili.
Druhá žena zabila nemanželské dítě, které jí překáželo v získání bohatství. Na tomto místě nebyla ještě dlouho a cítila lítost a výčitky svědomí. Proto jsem se rozhodl, že se k ní dle možnosti přiblížím. Můj vstup byl pozdraven hlasitým smíchem a divokým potleskem. Půl tuctu rukou se napřáhlo, aby mne přitáhli ke stolu a zesilovalo volání jako: "Napijme se na zatracení našeho nového bratra! Pokřtěme jej tímto chladným, jemným vínem!"
Ještě než jsem poznal jejich úmysly, vyhodili za řehotu a chechtotu sklenice do vzduchu a jeden z nich se pokusil na mne vylít plnou sklenici ohnivého nápoje. Měl jsem právě dost pohotovosti, abych uhnul stranou, takže skoro všechna tekutina vytekla na zem. Jen několik kapek dopadlo na můj oděv, který byl tím hned propálen, jakoby to byl vitriol. Víno se proměnilo v modravý plamen, který zmizel s třesknutím podobným explozi střelného prachu.
Potom přede mne dali talíř s jídlem, které mělo vzhled pozemských pochoutek. Při bližším pohledu jsem zjistil, že je plné červů a odporných larev.
Když jsem se s hnusem odvrátil, uchopila mne za krk jakási čarodějnice, jejichž slzících očí a zlomyslného pohledu jsem se vyděsil. Byla starší a ošklivější než nejzchátralejší příklad jejího druhu, který je možno nalézt na zemi. "O pomijícnosti pozemská!" kdysi byla velkou kráskou a nyní s úšklebkem se mne pokoušela získat pro hru v karty.
"Vklad, o který hrajeme," pravila, "pozůstává ve ztrátě svobody toho, kdo prohraje. Tuto kratochvíli pěstujeme, abychom si připomněli zábavy naší společnosti v minulosti. Zde se nedají získat peníze. Také by nám nebyly nic platné, neboť se nám pod rukou mění ve špínu. Proto jsme zavedli následující způsob: kdo nás předstihne ve hře svou obratností, tomu děláme otroka tak dlouho, dokud mu nesplatíme stejnou mincí. Můžeš se přesvědčit, jak je tato zábava rozkošná, chceš-li nám dělat společnost.
Tito ostatní zde," dodala se směsí nestydaté domýšlivosti a podrážděnosti, jsou jen pakáž, spodina ulice, a činíš dobře, když se od nich odvracíš. Já jsem ale královská žena, kněžna, a moji přátelé jsou všichni vznešeného původu. Rádi tě přijmeme mezi sebe, neboť také patříš k vybrané společnosti."
S výrazem královny přikázala mi místo vedle sebe. Kdyby bývala jen o něco méně škaredá, byl bych býval v pokušení jí vyhovět, i když jen ze zvědavosti, abych poznal její hru. Můj odpor byl však příliš veliký a tak jsem po pravdě řekl, že mne karty nikdy nevábily. Mojí snahou bylo přiblížit se k ženě, s níž jsem chtěl mluvit, a příležitost se mi naskytla.
Tlumeným hlasem jsem se jí zeptal, zda lituje vraždy svého dítěte a chce-li toto místo opustit, i když to bude dlouhá a smutná cesta, plná utrpení. Jak se její obličej rozzářil, horlivě vyrazila: "Co myslíš?"
Ujišťuji tě, že to s tebou myslím dobře. Chceš-li mne následovat, najdu pro tebe cestu, abys mohla toto hrozné místo opustit." Stiskla mi ruku na znamení souhlasu, ale neodvážila se promluvit, neboť druzí duchové se na nás tlačili způsobem čím dál tím znepokojivějším, i když ještě udržovali zdání vlídnosti.
Kněžna a její společnost se zas lačně oddala hře v karty. Dostali se do sporu a navzájem se obviňovali z podvodu, což mělo bezpochyby své oprávnění. Zdálo se, že v onom koutě místnosti se rozvíjí zápas, aby se jednotvárnost bytí poněkud oživila. Také jsem zpozoroval, že se ostatní duchové spojovali do skupin zřejmě s úmyslem nenechat nás odejít. Můj nepřítel se scvrklou rukou šuškal cosi s velmi nízkými duchy, kteří byli patrně v dřívějším životě jeho otroky.
Půl tuctu mužů a žen mne vyzývalo, abych se s nimi zúčastnil tance. Tanec byl spojen s takovými ohavnostmi, jaké se popisují ze sabatu čarodějnic ze zašlých dnů pověr a čarování. Vzdávám se podrobného líčení.
Při pohledu na tyto scény mi napadlo, zda přece v těchto starých zkazkách není kus pravdy. Nedá-li se to vysvětlit tím, že nešťastné bytosti nařčené z čarodějnictví se nechaly ovládnout zlými duchy, čímž jejich duše mohly být občas staženy do těchto sfér a opravdu se zúčastňovaly těchto strašných orgií.
Mezi ději, kterých jsem byl nyní svědkem, a tím, co sdělovaly tak zvané čarodějnice, byla totiž podivuhodná shoda. Tito zpola nepříčetní byli hodni spíš politování než zatracení.
Když se tyto stvůry přibližovaly, zpozoroval jsem, že za námi uzavírají kruh a hledí nás obklíčit. Instinktivně jsem cítil, že to nesmím připustit. Stáhl jsem se těsně ke zdi, sevřel ruku ženy a zašeptal, aby se ode mne nehnula.
Duchové se ke mně tlačili, divokost obličejů a krutý žár očí byly ve strašlivém protikladu k líčené vlídnosti a veselosti. Stále více se přibližovali - jako valící se masa ztělesněného zla. Na okamžik jejich šarvátky ustoupily do pozadí před všeobecným přáním mne porazit. Jako dunění hromu zněla zuřivá slova nenávisti a hrozeb, zatímco tito démoni ještě stále před námi tančili a dělali divoké pózy. Náhle se strhl zuřivý pokřik:
"Špión, zrádce a nepřítel je mezi námi. To je jeden z prokletých bratří shora, chce nám odnést naše oběti. Dolů s ním! Roztrhejte ho na kusy! Shoďte ho do sklepa!"
Řítili se na nás jako lavina s kopce. Celý bezradný jsem litoval, že jsem sem vůbec vkročil. Myslel jsem se, že jsem ztracen, když právě v okamžiku, kdy se na nás chtěli nejbližší vrhnout, se náhle otevřela stěna a Treufreund s druhým duchem nás přes ni protáhli. Celá stěna se zavřela tak rychle, že řvoucí dav nevěděl, jak jsme zmizeli.
Šťastně venku! Pak jsme byli dopraveni na místo, odkud jsme mohli pozorovat přes zdi, které se pro nás staly průhlednými, jak se celá čertovská společnost přela a bila, neboť jeden druhému vyčítal, že nás nechali uprchnout.
"Vidíš," pravil Treufreund, kdybys byl jen na okamžik přistoupil na jejich návrhy, nebyli bychom ti mohli pomoci. Byl by ses zahalil do jejich magnetismu a zdi by tě uvěznily. Byl by ses stal příliš hmotným a nemohl bys hmotou zdi proniknout.
Tito duchové ti dosud nemohli uškodit, ale musíš se mít na pozoru, až je znovu uvidíš. Ta krátká chvíle na zemi, kdy jsi se poddal jejich vlivu a byl nakloněn sledovat jejich rady, vytvořila mezi tebou a jimi spojení, které se těžko přetrhává, nežli dosáhneš vyššího duchovního stupně vývoje. Až potom mezi vámi vznikne propast.
Bylo mi řečeno, že jsem ještě úplně nepřekonal své vášně. Naučil jsem se je sice krotit, ale ještě ve mně neodumřelo každé přání pomsty vůči těm, kteří mne rozhněvali.
Dále hovořil: "Dokud toto existuje, nepodaří se ti úplně osvobodit od těchto bytostí, zvláště ne, když se zdržuješ v jejich sféře, kde jsou opravdu mocní. I já jsem bojoval boj podobný tvému. Nikdo neví lépe, jak těžké je odpouštět, když jsme byli tvrdě uraženi. Ale vím také, že to jednoho dne uděláš dobrovolně a z vnitřního tlaku. Pak už tito temní duchové nebudou mít moc zkřížit ti cestu. Nyní tě mám podle rozkazu vést k paláci jednoho ducha a budeš velmi překvapen, až ho uvidíš. Jeho jméno je ti známo, i když žil dávno před tvou dobou. Divil ses, že duchové zde nevidí rozdíl mezi tvým a svým stavem. Věz tedy, že za schopnost jasněji vidět děkuješ té, jejíž čistá láska ti přitéká jako nepřetržitý proud křišťálové vody. Ona tě činí schopným postřehnout vyšší věci a tyto nízké duchy prohlédnout v celé jejich zkaženosti.
Mezi tebou a tvojí milovanou je nyní tak silné pouto, že jsi nevědomky zúčastněn na darech jejího vyššího založení a ona též od tebe přijímá sílu. Při tvém nynějším stupni vývoje by bylo temným bytostem zde snadné skrýt před tebou lstí mnohé z hniloby tohoto místa. Ale při čistší schopnosti rozlišování, která ti byla poskytnuta, máš možnost vidět věci tak, jaké opravdu jsou a jak se musí jevit při pohledu čistého ducha. Proto je marné mýlit šálením tvé smysly. Velká je tedy moc její lásky, kterou tě chrání. Je to štít, který tě ochraňuje při tvých zkouškách.
Než tuto úroveň opustíme, musím ti předvést ještě jeden obraz, který tě zarmoutí, ale bude pro tebe velmi poučný. Týká se muže, který je tím, čím ty by ses byl stal bez její lásky - sám v boji s beznadějným břemenem svých hříchů a vášní, zbaven všech dobrodiní čistoty a lásky , která od ní k tobě proudí.
Až skončíš svůj pobyt na tomto místě, půjdeš se mnou tam, kde uvidíš tento obraz. Myslíme, že pohled na něj tě učiní dvojnásob shovívavým k nešťastným mužům, jímž můžeš pomoci lépe než kdo jiný. S vděčností pak budeš hledět splatit druhým, co bylo učiněno pro tebe."
Mlčky jsme toto místo opustili, mé srdce bylo příliš plné, než abych mohl odpovědět. Ubohou, znavenou ženu jsme nechali v péči zářícího ducha z vyšších sfér s jistotou, že jí bude poskytnuta potřebná pomoc.
