3.8 Konec putování v říších pekla
Bratři naděje, kteří jako já pomáhali raněným duchům, náleželi všichni k témuž oddělení, jako já. Malá světla, která jsme nosili, svítila vpravdě jako symboly naděje v temnotě. Treunfreund a já jsme se přidali k ostatním a vyměňovali si pozdravy a blahopřání jako vojáci, kteří se vraceli domů z úspěšného polního tažení.
Než jsme zas prošli ohnivým kruhem, který tuto říši uzavíral, vedl nás vůdce naší skupiny na vysokou horu. Odtud jsme mohli přehlédnout města, roviny i horstvo této země, jichž se každý z nás dotkl na své pouti. Z vrcholu hory jsme mohli pozorovat mohutné panoráma pekla u svých nohou.
Vůdce k nám promluvil tato slavnostní slova:
"Tato země, na níž pohlížíme, je jen mizivě malá část velké úrovně, kterou lidé označují jako -peklo. I nad námi jsou temné úrovně, kde duše může hluboko klesnout do hrozných zločinů a utrpení. Velká oblast temné hmoty, z níž je vytvořena nejnižší ze zemských sfér, rozkládá se milióny mil od nás.
Přechovává všechny hříšné duše, které ztrávily hmotný život na zemi. Jejich bytí sahá zpět do nejvzdálenějších věků, kdy planeta země nechala zrát první vědomé bytosti, jejichž určením bylo zdokonalovat se utrpením, až se očistí od všech nánosů nízké povahy. Obrovský počet duší se rovná hvězdám na nebi nebo písku v moři a každý člověk si sám buduje obydlí ve vyšší nebo nižší úrovni. Tak se velké sféry zalidňují a lidská bydliště jsou rozličná.
Různorodost myriard míst ve sférách přesahuje lidskou chápavost, neboť každá nese známky ducha, jehož životní činností vzniklo. Jako mezi nespočetnými tvory země nejsou dva obličeje ani dvě duše stejné, tak i v duchovním světě nejsou dvě stejná místa. Každé místo i každá sféra je zvláštní výtvor rozdílných tříd duchů.
Příbuzné duše se cítí k sobě přitahovány a proto každé místo odpovídá zvláštnímu druhu svých obyvatel.
Popisujete-li nějakou sféru, můžete přirozeně mluvit jen o tom, co jste viděli a líčit místa, která vás přitahovala. Někdo viděl jinou část téže sféry a bude ji možná jinak popisovat, takže lidé, měřící věci vlastním měřítkem pravděpodobnosti, budou tvrdit, že nemáte pravdu, jestliže se rozcházejí vaše líčení, že Řím není Milán ani Benátky, i když všechna tato města leží v Itálii. Všechna mají určité charakteristické zvláštnosti, ale i shodné národní prvky.
Uvedu ještě drastičtější příklad:
New York a Cařihrad jsou města na planetě Zemi a přece je mezi nimi a jejich obyvateli takový rozdíl, že na nich nenajdeme společné národní znaky. Obě jsou obývána lidskou rasou, ale ve zvycích, mravech a vzhledu naprosto rozdílnou.
Na svých poutích ke všem těmto nešťastným bytostem, které jste našli lezoucí v bažinách jejich hříchů, pozorovali jste nezničitelný zárodek lidského ducha. Ať jakkoliv dlouho trvají zkoušky duše a oddalování hodiny vysvobození zneužíváním svých sil, všem je dáno vrozené právo naděje. Pro každou duši přijde konečně hodina probuzení. I ty, které klesly do nejhlubších hlubin, se pozvednou do té výše, ze které kdysi vyšly.
Trpký a hrozný je dluh, který musí hříšné duše splatit za svoji divokou prostopášnost, ale jednou splacen, je provždy vyrovnán. Pak není žádného věřitele, který by řekl kajícímu marnotratníku: "Odejdi, tvůj osud je zpečetěn, propásl jsi svoji hodinu vykoupení."
Ó, bratři naděje! Může kdy člověk ve své malosti změřit dobrotu Boží? Může člověk milosti Milujícího položit hranice a tvrdit, že pokornému hříšníku bude odepřeno, ať je jeho vina jakkoliv veliká?
Boží hlas k nám mluví v každém listu trávy, který se rozvíjí, v každém slunečním paprsku, který se nás dotkne!
Jak velká je dobrota a milosrdenství našeho Boha?"
Jeho hlas zní prostřednictvím jeho andělů a sloužících duchů všem, kteří je vážně hledají a věrně se snaží, aby si je zasloužili.
Za hrobem, i v pekle existuje milosrdenství a odpuštění, naděje a láska pro všechny. Ani atom nesmrtelné duchovní esence, která byla člověku vdechnuta a vyvinula se k vědomé živoucí individualitě, nebude nikdy ztracen ani vydán zničení nebo věčným mukám.
Ti, kteří učí jinak, se mýlí - skoro bych řekl - hřeší!
Uzavírají člověku tím dveře naděje a jeho duše bude tím zoufalejší. Věří potom, že smrt vtiskla poslední pečeť zavržení na její osud.
Přitom přeji si, abyste na zemské úrovni všude hlásali pravdu, kterou jste na svých putování poznali. Pamatujte, že všichni chovají naději a uznávají, že je třeba držet se pravé cesty, dokud je čas.
Člověk mnohem snáze napraví špatné činy ještě na zemi, než aby otálel až smrt položí přehradu mezi něj a ty s nimiž by se chtěl smířit.
Vše, co jste viděli v pekle, jsou plody špatného lidského života, plody činů jejich vlastní minulosti na zemi. Nebylo zde nic, co by jako výtvor neodpovídalo skutečné povaze duše. Temná vězení vám připadá hrozná, při pohledu na tyto nešťastníky jste byli otřeseni, stále si musíte připomínat, že si to sami způsobili.
Bůh nic nepřidal k břemenu člověka.
Je úkolem každého jednotlivce, napravit to, co porušil, očistit to co zašlapal do prachu. Pak budou tyto zchátralé postavy se svým strašlivým okolím vyměněny za šťastnější podmínky a čistší tělo. Až během času bude na zemi všechno zlo přemoženo dobrem, budou tyto krajiny odplaveny jako pěna na moři stoupajícím přílivem. Čisté vody života se rozlijí přes tato místa a očistí je a černé hory, těžká atmosféra a špinavá obydlí budou zničena očistným ohněm pokání.
Nic není provždy ztraceno, nic nemůže být na věky zničeno. Atomy, které dnes vaše tělo přitahuje, budou zítra odpuzeny, aby stvořily jiné formy. Vyzařování duchovní složky člověka vytvářejí nyní formy v zemských oblastech.
Až později nebude existovat dostatečně hrubý magnetismus, aby držel pohromadě hrubé částečky, z nichž zemské oblasti sestávají, budou tyto atomy zbaveny nutnosti doprovázet hmotnou a duchovní zemi.
Pak se budou volně vznášet v éteru, až je přitáhne jiná planeta, jejíž sféry mají s nimi příbuzné vlastnosti a její obyvatelé se nacházejí na stejné hmotné úrovni.
Tyto hory a tato země tvořily kdysi v minulosti nízké sféry jiných planet, které jsou již nyní příliš vyvinuty, aby se ještě přitahovaly.
Až je naše země přestane pevně poutat, budou odpuzeny, aby utvořily sféry jiné planety.
Naše vyšší sféry jsou utvořeny z mnohem éteričtější, ale stále ještě hmotné podstaty, která pochází ze sfér pokročilejších planet. Jejich atomy také jednou zemi opustí, aby opět byly přitaženy některým následníkem.
Nic se neztratí, nic není opravdu nové. Jsou jen nové kombinace toho, co bylo a co je ve své podstatě věčné, které svoji poslední výši vývoje dosáhneme.
To nikdo neví, protože pro naše poznání a pro náš vývoj není hranic. Trvalé zkoušky pozemského života v těchto temných sférách musíme považovat za stupně, po nichž konečně vystoupíme k trůnu nebes.
Co vidíme a můžeme pochopit, je vždy přítomná pravda, že naděje je věčná a pokrok stále možný i pro nejsešlejší duši. Tuto velkou pravdu máte lidu kázat, až se vrátíte k pozemským úrovním a ke své práci v nich. Vděčnost a láska vám ukládá povinnost přispět druhým ku pomoci tak, jak vám bylo pomoženo.
Nyní se rozlučme s touto temnou zemí, nikoliv se smutkem nad její bezútěšností, ale v důvěryplné naději a první modlitbě za budoucnost všech, kteří se ještě nacházejí v poutech utrpení a hříchu.
Když náš velký vůdce skončil proslov, vyslali jsme poslední pohled na temnou zemi. Sestoupili jsme s hory a ještě jednou prošli ohnivým kruhem, jehož částečky byly jako dříve naší vůlí rozehnány do stran a my jsme mohli bezpečně projít.
Tím skončilo moje putování říší pekla.
