4. ZLATÝMI BRANAMI
4.1 Přivítání po návratu
Po návratu do země svítání jsme byli bratrstvem královsky přijati a byla pořádána slavnost na naši počest. V malém pokojíku našel každý z nás pro sebe připravený nový oděv. Byl světlešedé barvy, skoro bílý a lem, pás a odznak našeho řádu - kotva a hvězda na levém rukávu - byly zlatožluté.
Tento nový oblek jsem si vysoce cenil, neboť oděv znázorňuje stupeň vývoje ducha na onom světě a platí jako důkaz úspěchu. Ještě dražší mi byl věnec bílých duchovních růží, které vyrostly okolo magického obrazu mé milované a tento živoucí rám nikdy neuvadl a stále vyzařoval vůni, když jsem se ukládal na sněhobílé lože.
Přítel, který mne vzal na slavnost , mne vyrušil ze snění. Když jsem vstoupil do velkého sálu, našel jsem tam svého otce a několik přátel, které jsem poznal na svých putováních. Velmi srdečně jsme se pozdravili a po podobné hostině, jako při mém prvním vstupu do této sféry, jsme se všichni shromáždili na dolním konci sálu před šedozlatým závěsem, který zcela zakrýval stěnu.
K naším uším dolehla něžná melodie, nesená jakoby dechem větru. Stávala se plnější a zřetelnější, až jsme ve slavnostně vážném taktu poznali pochod, vznešený a plný citu. Pak se závěs posunul stranou a objevilo se obrovské zrcadlo z černého mramoru. Hudba přešla do jiného tempa, sice ještě slavnostního, ale promíseného disharmoniemi. Stala se nejistou a nepravidelnou v rytmu.
Místnost kolem nás potemněla, že bylo sotva vidět obličeje druhých. Mohli jsme vidět jenom černou plochu obrovského zrcadla. Na něm jsem pozoroval postavy dvou členů naší výpravy.
Pohybovali se, mluvili spolu a scenérie kolem nich zřetelně vystupovala. Představovala krajinu v pekle, kterou jsme opustili. Strašidelná hudba se hluboce dotkla mé duše a při pohledu na drama, které se před mýma očima rozvíjelo, jsem zapomněl na okolí a bylo mi, jako bych znovu putoval v temných hlubinách pekla.
Objevoval se obraz za obrazem, až nám předvedli různé zkoumání a zkušeností každého z naší skupiny - od nejmenšího člena až po vůdce. Poslední scéna ukázala celý shromážděný zástup na hoře, naslouchající řeči našeho vedoucího na rozloučenou.
Hudba všechno a podmalovávala jako chór v řecké tragédii. Každé náladě a jednání dramatu dala příslušný výraz, smutný a strastiplný, nebo plný klidu a vítězství, potom zase naříkající a lkající, ječivý nebo tichý jako ukolébavka, jako když ubohá zachráněná duše konečně došla klidu. Pak zase nabírala divoké akordy řevu, zuřivého válečného pokřiku, hrubých kleteb a nadávek, nyní vypukla v burácející vlny, pak se rozplývala ve zlomených disharmonických tónech.
Když byla závěrečná scéna předvedena, dozněla v půvabném žalozpěvu a pozvolna odumřela. Když hudba zmlkla, zmizela temnota a závěs zastřel černé zrcadlo. S povzdechem ulehčení jsme se odvrátili, naplněni díkem a blahopřáli jsme si navzájem, že jsme putování v oné temné zemi šťastně přestáli.
Zeptal jsem se otce, čím bylo toto působení vyvoláno, je-li to iluze, nebo něco jiného.
"Můj synu," odpověděl, "co jsi viděl je využití poznání vysoké vědy. Toto zrcadlo má vlastnost, že přijímá a odráží obrazy, které jsou na ně vrženy řadou tenkých kovových desek - lépe řečeno, duchovní částí desek z pozemského kovu.
Kovové desky jsou vysoce citlivé, takže jsou schopny obrazy přijmout a podržet. Pochod je podobný tomu, který již z pozemského života znáš u fotografie, který zvukové vlny zachycuje a uchovává.
Během vašeho putování v temných sférách bylo s vámi navázáno magnetické spojení tímto aparátem. Zážitky každého z vás byly přeneseny na jednu z těchto citlivých desek. Hnutí mysli jednotlivých účastníků výpravy rozkmitala odpovídající příbuzné tóny v oblasti hudby.
Ty patříš k oblasti, kde se pohybuje umění, hudba a literatura. Proto jsi schopen vidět, cítit a chápat kmitání těchto oblastí.
V duchovním světě se zrcadlí všechna hnutí mysli, řeči nebo událostí ve viditelných formách. Pro ty, kteří jsou s těmito formami a záchvěvy v harmonii, tvoří obrazy, melodie, nebo mluvené slovo.
Duchovní svět je stvořen myšlenkami a jednáním duše, proto každý čin a každá myšlenka vytváří duchovně materiální protějšek. V této oblasti potkáš mnohé, co lidem na zemi není dosud známo.
Poznáš mnohé pozoruhodné vynálezy, které budou časem předány na zem a tam oděny do pozemské formy. Ale hleď! Nyní máš přijmout palmovou ratolest, kterou každý z vás obdrží jako cenu vítězství.
V tom okamžiku se otevřely široké dveře sálu a vstoupil náš velmistr. Byl sledován stejným doprovodem pěkných mládenců jako dříve, jen každý z nich tentokrát nesl palmovou ratolest místo vavřínové. Velmistr se posadil pod baldachýnem a každý byl vyzván, aby předstoupil a přijal svoji ratolest. Když bylo toto skončeno, zazpívali jsme radostnou hymnu vítězství a naše jímající hlasy rozezvučely vzduch v triumfující harmonii.
