Komentář k Novému zákonu
Lži a omyly katolické církve aneb slova na obranu Pravdy Ježíše Krista
napsal Pavel Krajíček
12) Evangelium podle Matouše
Dvanáctá část
Matouš 19
- 29 A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole pro mé jméno, stokrát víc dostane a bude mít podíl na věčném životě.
Původně jsem to nechtěl komentovat, ale asi bude dost lidí, kterým se tento verš nezamlouvá. Ono správné pochopení, tedy skutečné prožíti tohoto výroku, přijde až s vyšší duchovní zralosti. Až bude člověk schopen přehlížet celou svou cestu ve stvoření i vlastní smysl pozemského života. My lidé jsme lidští duchové. Nejde o nějaké pohádkové představy, lidský duch v podstatě vypadá stejně jako člověk, pouze je jiné lehčí podstaty. Je z duchovní podstaty, která je vysoko nad veškerými hmotnými vesmíry. Ve skutečnosti nemáme žádné otce a maminky a babičky a vše další co na zemi existuje. To jsou jen pozemské pojmy, které jsme my lidé na zemi zavedli. Po pozemské smrti se můžete setkat se všemi svými maminkami, které jste měli během všech svých inkarnaci. Poznáte, že mnohdy vaše dcera byla jindy vaše matka apod. Šlo prostě v pozemském o uzrávání ducha a také o rozuzlování vzájemných karmických vláken. Jsme prostě všichni lidští duchové, kteří máme stejný původ v duchovní říší. Pozemské rodinné vazby vznikly až na zemi, pro věčnost nic neznamenají.
Takže jde vlastně o duchovní nezralost, když se člověk v pozemském ještě příliš poutá na své rodinné příslušníky. Někteří stavějí své děti nadevše na první místo a aniž by to věděli, tak přestupují první přikázání: 1. Já jsem Pán, Tvůj Bůh! Nebudeš mít jiných Bohů vedle mne! Takováto nezralost samozřejmě způsobuje pozemské připoutání v blízkosti země v astrálu a nemožnost stoupat nahoru ke Světlu.
Matouš 20
- 28 Tak jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“
Tady se stalo něco neuvěřitelného. Katolické církvi už nestačil jen falešný a pokřivený výklad, ale uchýlila se zde přímo k podvodu a falšování. Přepsala si text ke svému obrazu:
- 28 Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny.“
viz katolický překlad nového zákona a také Katechismus katolické církve str. 121 a 162. Jako ti nejsprostší lháři a podvodníci, ostatně oni jimi jsou, když si dovolili překrucovat Slovo k sobeckým účelům, si bezostyšně přepsali text v bibli, který se jim nehodí a tím jen korunovali svou zvrácenou činnost.
Jestliže v originále stojí: dal svůj život jako výkupné za mnohé. Tak to znamená za ty, kteří přijmou jeho Slovo a budou podle něho žít! Tedy to opět potvrzuje ona slova: Matouš 7:21 Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Katolické církvi se to nehodilo do její falešné nauky a tak se zde uchýlila k podvodu a falšování a přepsala si to na "všechny".
Ježíš samozřejmě se mohl stáhnout do ústraní a smrti na kříží se tak vyhnout. Tím by ale jeho činnost časem upadla v zapomnění. Tím, že položil život za to co hlásal, tak ostatní jen utvrdil o pravdivosti svých slov. To byl důvod proč se nechal ukřižovat. Ovšem církev, která už dávno slouží antikristu, aby získala vliv na líné ovce, tak si výklad překroutila k obrazu svému. Předhodila shnilošům laciné smytí hříchů, zavražděním čistého a spravedlivého. Že to odporuje každému citu pro Spravedlnost a tím i Božím zákonům ve stvoření to shnilým církevníkům nevadí... hlavně, že někdo jiný za ně pere jejich špinavé prádlo.
Matouš 20 (Uzdravení slepých u Jericha)
- 30 A hle, dva slepí seděli u cesty; když uslyšeli, že jde kolem Ježíš, začali křičet: „Smiluj se nad námi, Pane, Synu Davidův!“
- 31 Zástup je napomínal, aby mlčeli, ale oni křičeli ještě víc: „Smiluj se nad námi, Pane, Synu Davidův!“
- 32 Ježíš se zastavil, zavolal je a řekl jim: „Co chcete, abych pro vás učinil?“
- 33 Odpověděli mu: „Pane, ať se otevřou naše oči!“
- 34 Ježíš pohnut soucitem, dotkl se jejich očí, a hned prohlédli; a šli za ním.
Ježíš často léčil a konal tzv. zázraky. K tomu si ocitujeme Slovo samotného Syna Člověka:
42. Zázrak
Vysvětlení pro to spočívá ve slově samotném. Zázrak je děj, nad kterým se člověk ocitá v údivu. Je to něco, co nepovažuje za možné. Avšak také jen nepovažuje, neboť, že to možné je, dokázalo již přece uskutečnění zázraku.
Neexistují však zázraky, jak si je představují mnozí lidé věřící v Boha! Tito považují zázrak za něco, co se odehrává mimo přírodní zákony, dokonce za něco, co je v rozporu se všemi přírodními zákony. Právě v tom spatřují Boží! Zázrak je pro ně něco, co je možné jen jejich Bohu, který v tom projevuje svou zvláštní milost a k tomu používá svou všemohoucnost.
Ubozí lidé si pod všemohoucností mylně představují možnost libovolných skutků a zázraky jako takovými libovolnými skutky. Neuvažují nad tím, jak velmi tím Boha snižují; neboť tento druh zázraků by mohl být Božím o to méně.
V Božím působení spočívá v první řadě bezpodmínečná dokonalost, bez chyby a bez mezery. A dokonalost je podmíněná nejpřísnější logikou a bezpodmínečnou důsledností ve všech směrech. Zázrak musí se tudíž odehrávat jen v dění bezmezerné důslednosti. Rozdíl je jen ten, že při zázraku se vývojový proces, který v pozemských pojmech zabírá delší čas, odehrává sice běžným způsobem, avšak v tak ohromné rychlosti, ať je to již prostřednictvím člověku zvlášť propůjčené síly nebo jinou cestou, že může být lidmi vlivem neobyčejně rychlého průběhu označen jako zázračný, zkrátka jako zázrak.
Může to být také někdy něco, co přesahuje rámec nynějšího vývoje, což je naplněno skrze soustředěnou sílu. Avšak to se vůbec nikdy nepostaví mimo stávající přírodní zákony, nebo dokonce proti nim. V tom okamžiku, který je sám o sobě tak jako tak nemožný, pozbylo by to všeho Božího a stalo by se to aktem libovůle. Tedy právě opakem toho, než se mnozí věřící v Boha domnívají. Všechno, co postrádá přísnou důslednost, není Boží. Každý zázrak je bezpodmínečně přirozený proces, pouze provedený v mimořádné rychlosti a soustředěnou silou; neboť nikdy se nemůže stát něco nepřirozeného. To je zcela vyloučeno.
Nastane-li vyléčení nemoci, která byla doposud považována za nevyléčitelnou, tak v tom nespočívá žádná změna přírodních zákonů, nýbrž to ukazuje jen na velké mezery v lidských vědomostech. Tím spíše se to musí uznat jako milost Stvořitele, který tu a tam jednotlivého člověka obdaří zvláštní silou, která může být použita k blahu trpícího lidstva. Avšak vždy to budou jen takoví, kteří se drželi daleko od veškeré domýšlivosti vědy, protože pozemsky vázané vědomosti zcela přirozeně dusí schopnost přijímat vyšší dary.
Pozemsky vázané vědomosti chtějí dobývat, avšak nejsou schopny nikdy čistě, tedy dětsky přijímat. Avšak síly přicházející z oblastí, kde není času ani prostoru, mohou být jen prostě přijímány, nikdy vydobyty! Tato samotná okolnost ukazuje, co je hodnotnější, silnější, a tedy také správnější!
Matouš 21
- 33 Poslyšte jiné podobenství: Jeden hospodář vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal v ní lis a vystavěl strážní věž; potom vinici pronajal vinařům a odcestoval.
- 34 Když se přiblížil čas vinobraní, poslal své služebníky k vinařům, aby převzali jeho díl úrody.
- 35 Ale vinaři jeho služebníky chytili, jednoho zbili, druhého zabili, dalšího ukamenovali.
- 36 Znovu poslal jiné služebníky, a to více než předtím, ale naložili s nimi právě tak.
- 37 Nakonec k nim poslal svého syna; řekl si: ‚Na mého syna budou mít přece ohled!‘
- 38 Když však vinaři shlédli syna, řekli si mezi sebou: ‚To je dědic. Pojďte, zabijme ho, a dědictví připadne nám!‘
- 39 Chytili ho, vyvlekli ven z vinice a zabili.
- 40 Když nyní přijde pán vinice, co udělá těm vinařům?“
- 41 Řekli mu: „Zlé bez milosti zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou odvádět výnos v určený čas.“
- 42 Ježíš jim řekl: „Což jste nikdy nečetli v Písmech: ‚Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným; Hospodin to učinil a je to podivuhodné v našich očích‘?
- 43 Proto vám pravím, že vám Boží království bude odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce.
Jde opět o obrazné podaní skutečnosti. Hospodář je Bůh, vinice vývoj lidí ve hmotnosti. Služebníci vyslaní jsou různí proroci a další praví služebníci Páně, které vinaři (představitelé církví, farizejové apod.) vždy od nenávisti pronásledovali a vraždili. Verš 37: Nakonec k nim poslal svého syna - to je Ježíš, to hovoří o sobě.
Verš 43 Proto vám pravím, že vám Boží království bude odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce. Tady se dostáváme k tomu, že národ Židovský už dávno není národem vyvoleným. Po vraždě Syna Božího mu byla vyvolenost odňata a nově byl povolán německý národ. Německý národ také selhal, když namísto za Synem Člověka šel za Hitlerem a nově byl povolán český národ. Viz k tomu samostatný článek: Povolaný český národ.
