13) Evangelium podle Matouše (13. část)

Komentář k Novému zákonu

Lži a omyly katolické církve aneb slova na obranu Pravdy Ježíše Krista

napsal Pavel Krajíček

13) Evangelium podle Matouše

Třináctá část

Matouš 22 (Spor o daň císaři)

• 15 Tehdy farizeové šli a radili se, jak by Ježíšovi nějakým slovem nastražili léčku.
• 16 Poslali za ním své učedníky s herodiány, aby řekli: „Mistře, víme, že jsi pravdivý a učíš cestě Boží podle pravdy; na nikoho se neohlížíš a nebereš ohled na postavení člověka.
• 17 Pověz nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?“
• 18 Ale Ježíš poznal jejich zlý úmysl a řekl: „Co mě pokoušíte, pokrytci?
• 19 Ukažte mi peníz daně!“ Podali mu denár.
• 20 On jim řekl: „Čí je tento obraz a nápis?“
• 21 Odpověděli: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“
• 22 Když to slyšeli, podivili se, nechali ho a odešli.

Tady jsem nechtěl komentovat, ale po přečtení komentáře našeho pana docenta Mrázka se k tomu vyjádřím. Pan Mrázek má naprosto skvělý a věcný komentář k těmto veršům (str. 369 Jiří Mrázek, Komentář - Evangelium podle Matouše). Toto je ovšem jen potvrzení mých předchozích argumentů. Docent Mrázek jako i další rozumáři má přepěstovaný (zmrzačený) rozum. Pokud se tedy jedná o pozemské věci, tak tam se rozumáři uplatní a vyniknou. Jako i zde ve verších o placení daní. Protože v těchto verších není nutno vykládat nějaký duchovní děj, tak docent Mrázek na něj postačuje a vykládá jej správně. Ovšem jakmile přijde na řadu něco duchovního, duchovní zákony, duchovní děje apod., tak rozumáři jsou v koncích. A pro vnitru živého člověka je potom snadno viditelné, jak tito rozumáři tápou a při křečovitém rozumovém úsilí ony duchovní děje mrzačí, zavlečou do hmotného, sníží, aby je bylo možno pochopit hmotným rozumem. Například takový komentář k Zjevení Janovu, který také dělal docent Mrázek bude určitě velkou groteskou. Chystám si jej koupit a na konec tohoto spisu ještě udělám komentář ke Zjevení.

Jinak samozřejmě to byl na Ježíše chyták, protože kdyby byl řekl, že se daň má platit, tak by si popudil lid proti sobě, protože by to znamenalo platit daň Římanům, kteří je tehdy okupovali. Kdyby řekl neplatit, tak by si zase mohl popudit Římany a pokrytecká lůza by jej mohla i udat u Římanů.

Matouš 22 (Spor o vzkříšení)

• 23 V ten den přišli za ním saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a předložili mu dotaz:
• 24 „Mistře, Mojžíš řekl: ‚Zemře-li někdo bez dětí, ať se s jeho manželkou podle řádu švagrovství ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.‘
• 25 U nás bylo sedm bratří. První po svatbě zemřel, a protože neměl potomka, zanechal svou ženu svému bratru.
• 26 Stejně i druhý, třetí a nakonec všech sedm.
• 27 Naposledy ze všech zemřela ta žena.
• 28 Až bude vzkříšení, komu z těch sedmi bude patřit? Vždyť ji měli všichni!“
• 29 Ježíš jim však odpověděl: „Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží.
• 30 Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé.
• 31 A pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám Bůh pravil:
• 32 ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých.“
• 33 Když to slyšely zástupy, žasly nad jeho učením.

Především verš 32 On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých... docent Mrázek k tomu píše (str. 375): ...Zůstat ve vztahu k živému Bohu znamená být nějak živý. Víc o tom říct neumíme, ale ani to není zapotřebí.

Samozřejmě Ježíš zase přehlíží lidskou duši v celém stvoření a nikoli pozemské tělo. Hovoří o živých v duchu (nikoli o pozemském těle) na rozdíl o duchem vlažných, kteří budou vyvržení. Ježíš nikdy nehovořil o nějakém vzkříšení hmotných těl. Ježíš zásadně rozlišoval duši živou a mrtvou a nikoli hmotné tělo, které je pouhým dočasným nástrojem.

Tito duchem vlažní jsou i ti, kteří jsou mínění, že na závěr budou mrtví vzkříšení... prosím vás nikoli hmotná těla! Vzkříšení se tyká duchem vlažných, vnitřně mrtvých. Budou vzkříšení, těsně před tím, než je savý vír vezme do zničení, aby v posledním okamžiku poznali, co si svou trestuhodnou lenosti přivodili. Protože omezení rozumáři toto nepochopili, tak to samozřejmě zaznamenali tak, jak si to ve své hlavě domysleli a vztáhli to mnozí na pozemské hmotné tělo, protože neměli skutečné vědění o stvoření.

Pozor na to vy líní církevníci! To zavržení vlažných se týká především vás! Vy jste duchem líní, kteří za sebe nechávají myslet jiné a přijímají tupě jejich nesmyslná dogmata. Uvědomte si, že k chápání duchovních dějů musíte použít stejnorodé orgány, tedy orgány své duše a nikoli pozemský hmotný rozum, který ve skutečnosti se stal antikristovou zbraní. Orgánem duše tady na zemi, když je inkarnována v pozemském těle je však svědomí, čisté cítění, viz článek: Jak poznám svůj vnitřní hlas svědomí?

Byli to rozumáři, kteří zavraždili Krista. Jenomže jak mohou duchem líní, vlažní a mnozí i mrtví používat orgány své duše, že? A také proč, když vaši samolibosti se lichotí, že sám Syn Boží za vás vypral vaše vlastní špinavé prádlo... za jak cenné se asi musíte považovat? Boží oběť za vás, za samolibé shniloše! Opravdu jste už ztratili veškeré hnutí svědomí? 

Matouš 24

• 23 Tehdy, řekne-li vám někdo: ‚Hle, tu je Mesiáš nebo tam,‘ nevěřte!
• 24 Neboť vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět veliká znamení a zázraky, že by svedli i vyvolené, kdyby to bylo možné.
• 25 Hle, řekl jsem vám to předem.
• 26 Když vám řeknou: ‚Hle, je na poušti,‘ nevycházejte! ‚Hle, v tajných úkrytech,‘ nevěřte tomu!
• 27 Neboť jako blesk ozáří oblohu od východu až na západ, takový bude příchod Syna člověka.
• 28 Kde je mrtvola, slétnou se i supi.
• 29 Hned po soužení těch dnů se zatmí slunce, měsíc ztratí svou zář, hvězdy budou padat z nebe a mocnosti nebeské se zachvějí.
• 30 Tehdy se ukáže znamení Syna člověka na nebi; a tu budou lomit rukama všechny čeledi země a uzří Syna člověka přicházet na oblacích nebeských s velkou mocí a slávou.

Toto je sice pravda, co je zde psáno, že Syn Člověka (Imanuel, Boží Vůle) přijde na závěr (duchovně, nikoli hmotně) v oblacích a vykoná konečné roztřídění lidských duší. Ovšem jak čteme v evangeliu Janově, před tím ještě přijde Duch Pravdy a bude znovu zvěstovat celou Pravdu. Toto zaslíbení je pouze v evangeliu Janově a to proto, že bylo Ježíšem oznámeno Janovi, až po Ježíšově smrti, proto se o něm ostatní evangelisté nezmiňují. Až po zavraždění Ježíše bylo na jeho vlastní prosbu u Boha Otce dovoleno, aby se Syn Člověka, ještě před svým příchodem k soudu, mohl i inkarnovat a zvěstovat Pravdu těm, kteří budou chtít slyšet. Církev se tady dopustila těžkého přehmatu, když toto vše smíchala do jednoho děje. Ona si myslí, nebo možná i úmyslně lže, že příchod Ducha Pravdy o kterém Jan hovoří se už udál... domýšlí se, že šlo o jeho vylíti síly. Ježíš ale neříká v tomto případě, že půjde o nějaké vylíti síly, říká jasně, že přijde někdo jiný a bude mluvit viz např. Jan 16:12-14

Čtete to dobře? Přijde někdo jiný a bude mluvit! Ne jak si to vy pokrytci překrucujete na nějaké vylíti síly, protože jinak by vám to nepasovalo do vašeho pokřiveného a zfalšovaného učení. Myslíte si vy vedoucí v církvích, že toto veškeré křivení Slova, že vám bude jen tak beze všeho odpuštěno? Nikdo z vás neuvidí království nebeské. Pro takové rouhání, že většího nemůže být, není žádného odpuštění. Svedli jste milióny věřících na cestu do záhuby... jediná možnost odčinění je všechny opět uvést na správnou cestu. 

Matouš 25 (O posledním soudu)

• 31 Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy;
• 32 a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů,
• 33 ovce postaví po pravici a kozly po levici.
• 34 Tehdy řekne král těm po pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa.
• 35 Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne,
• 36 byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.‘
• 37 Tu mu ti spravedliví odpovědí: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít?
• 38 Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě?
• 39 Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?‘
• 40 Král odpoví a řekne jim: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.‘
• 41 Potom řekne těm na levici: ‚Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům!
• 42 Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít,
• 43 byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘
• 44 Tehdy odpovědí i oni: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?‘
• 45 On jim odpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.‘
• 46 A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“

Tady z těchto veršů mnoho církevníků odvozuje, že toto činit znamená konat vůli Boží, že těmito skutky se vřadili do Boží vůle. To je samozřejmě omyl. Víme přece jak Ježíš varoval před farizeji a jejich konáním skutků na odiv. To co je skutečně rozhodující pro zákony stvoření je to, co chce váš duch při nějakém jednání. Je mnoho lidí, kteří konají výše citované skutky, ale vše činní z vypočítavosti. Je přece pochopitelné, že takoví pokrytci nemohou před Bohem obstát. 

Vetšiná lidí nemá ani tušení o dokonalé Boží Spravedlnosti. Spravedlnost Boží odvažuje až do nejjemnějšího odstínu veškeré pohnutí člověka, vše co se v člověku hýbe. Při nějakém jednání např. při onom milosrdenství je zvažováno vše, co se ve vašem nitru hýbe... ješitnost, samolibost, láska prostě vše. Tady se dostáváme k bodu, že vlastně mnoho lidí vůbec, ale vůbec neví, co je ješitnost a která pohnutí v jejich nitru jsou ukájením ješitnosti. A to proto, že se nikdy o svou duši vlastně nestarali, protože veškeré jejich jednání směřuje na povrchnost na vnější zdání, protože si mysli, že konání dobra navenek a poslušnost církvi jim zajistí nebe. A přece je to velký omyl... nejde v první řadě o zevní skutky, ale o duší. Jde o to, jestli se vaše duše skutečně spoluzachvívá s vnějším jednáním. Je skutečně mnoho věřících, kteří konají dobro jen proto, že kdoví k čemu to nakonec bude dobré... zahynou jako dech ve větru.

Zase se tedy potvrzuje ono Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. V tomto případě ne každý kdo koná skutky na odiv... prostě toto vše může pochopit jen ten, kdo není vnitru vlažný, ale je živý... jde přece o duši a ne o tělo... tělo a rozum nic není, jen dočasný nástroj. Pozemské tělo, stejně jako rozum, po smrti zaniká a na onen svět přichází duše. Mnohdy zbědovaná a v žebráckém šatu, protože člověk na zemi zapomněl onu duši vzdělávat a nechat ji uzrávat, když Kristovou nauku tupě rozumem přijímal a ke své duši nenechal dojít.