14) Evangelium podle Matouše (14. část)

Komentář k Novému zákonu

Lži a omyly katolické církve aneb slova na obranu Pravdy Ježíše Krista

napsal Pavel Krajíček

14) Evangelium podle Matouše

Čtrnáctá část

Matouš 26 (Označení zrádce)

• 20 Navečer usedl s Dvanácti ke stolu,
• 21 a když jedli, řekl jim: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí.“
• 22 Velice je to zarmoutilo a začali se ho jeden po druhém ptát: „Snad to nejsem já, Pane?“
• 23 On odpověděl: „Kdo se mnou omočil ruku v míse, ten mě zradí.
• 24 Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno; ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil!“
• 25 Na to řekl Jidáš, který ho zrazoval: „Jsem to snad já, Mistře?“ Řekl mu: „Ty sám jsi to řekl.“

Tady nechť se líní církevníci zamyslí. Verš 24 ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil!. Uvažujete! Kdyby Kristová smrt byla Bohem chtěná za účelem smytí hříchů človíčků, jak se nám snaží církev nalhávat, tak řekl by Kristus něco takového? ...ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil!... 

Vidíte to jasně?! Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil!... jak je něco takového vůbec možné říci? Vždyť Jidáš by měl být přece podle církevních bludů oslavován jako vyvolený nástroj Boží, který přispěl ke spáse lidstva! Ale vidíme, že tomu tak není, že Kristus říká pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil!... protože tímto činem na sebe uvalí takovou karmu, která se mu musí stát osudnou a to tedy znamená, že to co dělá není v souladu s Boží vůli, ale že nesmírně hřeší.

Myslím, že další výklad k tomu není nutný a že každému jasně myslícímu člověku to je snadno pochopitelné. Ale vy církevníci, probuďte se zavčasu a obraťte se na své falešné cestě! Brzo bude pozdě i na tento obrat.

V další kapitole vidíme další potvrzení: 

Matouš 26 (Modlitba v Getsemane)

• 36 Tu s nimi Ježíš přišel na místo zvané Getsemane a řekl učedníkům: „Počkejte zatím zde, já půjdu dál, abych se modlil.“
• 37 Vzal s sebou Petra a oba syny Zebedeovy; tu na něho padl zármutek a úzkost.
• 38 Tehdy jim řekl: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou!“
• 39 Poodešel od nich, padl tváří k zemi a modlil se: „Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš.“
• 40 Potom přišel k učedníkům a zastihl je ve spánku. Řekl Petrovi: „To jste nemohli jedinou hodinu bdít se mnou?
• 41 Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Duch je odhodlán, ale tělo slabé.“
• 42 Odešel podruhé a modlil se: „Otče můj, není-li možné, aby mne ten kalich minul, a musím-li jej pít, staň se tvá vůle.“

Opět - verš 39 a 42 - byl by se Kristus modlil aby ho minul kalich utrpení, kdyby jeho smrt byla nutnou oběti? Určitě ne! Kristus ovšem věděl, že jeho smrt je následkem svobodné vůle lidí a proto jeho modlitba.

V evangeliu Lukáše čteme:

Lukáš 22

• 42 „Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň.“
• 43 Tu se mu zjevil anděl z nebe a dodával mu síly.
• 44 Ježíš v úzkostech zápasil a modlil se ještě usilovněji; jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve.

Ježíš v Getsemane prožil předem bolest, aby ho poté lidé neviděli trpět. Čteme v duchovně přijatém životopise:

"...Teď věděl vše! Všechno, co bylo před ním. Páska spadla. Bojoval boj s tělesností a v této hodině odkládal to, co ho tak úzce pojilo s jeho schránou. Vzpírání bylo tak silné, že zákony Otce cítil bolestně na sobě ve svém těle. Na sobě samém musel Ježíš prožít, jak zásah do života způsobí duši bolest, která ji na dlouhou dobu ochromí.

Ježíš prožíval předem vraždu a snášel ji tak dlouho, až vše překonal. Snášet tento násilný a nepřirozený zásah do Božích zákonů bylo pro Ježíše těžší než pro kteréhokoliv člověka. Bez této hodiny v Getsemane by lidé byli museli vidět Ježíše trpět tak silně, že by konce tělesného umírání nemohli dohlédnout. Bez této přípravy by Ježíš stěží mohl být zbaven tělesných bolestí, neboť jeho živé jádro bylo božské.

A Bůh uchránil svého Syna před tím, aby se nemusel před lidmi obnažit, a poslal mu pomocníky, kteří byli u něho a utěšovali ho. Anděl se snesl dolů a posílil zápasícího novou silou..." celý životopis: Život Ježíšův na Zemi

Matouš 27 (Jidášův konec)

• 1 Když bylo ráno, uradili se všichni velekněží a starší lidu proti Ježíšovi, že ho připraví o život.
• 2 Spoutali ho, odvedli a vydali vladaři Pilátovi.
• 3 Když Jidáš, který ho zradil, viděl, že Ježíše odsoudili, pocítil výčitky, vrátil třicet stříbrných velekněžím a starším
• 4 a řekl: „Zhřešil jsem, zradil jsem nevinnou krev!“ Ale oni odpověděli: „Co je nám po tom? To je tvoje věc!“
• 5 A on odhodil ty peníze v chrámě a utekl; šel a oběsil se.
• 6 Velekněží sebrali peníze a řekli: „Není dovoleno dát je do chrámové pokladny, je to odměna za krev.“
• 7 Uradili se tedy a koupili za ně pole hrnčířovo k pohřbívání cizinců.

Tento Jidášův konec také zrovna neodpovídá vysoce vyvolené osobnosti pro největší Boží čin a to obětování svého Syna na kříži. Jidáš je přece podle církevních bludů Boží vyvolený nástroj, který přispěl ke spáse lidstva. Jak je tedy možné, že takto skončil? A proč vlastně církve tento vyvolený nástroj Boží (Jidáše) neoslavují? Jak je možné, že tolik důkazů v bibli církevníci přehlížejí? Je to možné jen proto, že jejích víra je slepá. A slepá víra je možná jen tam, kde tvor nežije, ale duchem už zahnívá. Vlažní budou vyvržení, protože se jedná o líné služebníky na vinici Páně, kteří svou vlastní námahu přesunuli na jiné.

Matouš 27 (Ježíš před Pilátem)

• 11 A Ježíš byl postaven před vladaře. Vladař mu položil otázku: „Ty jsi král Židů?“ Ježíš odpověděl: „Ty sám to říkáš.“
• 12 Na žaloby velekněží a starších nic neodpovídal.
• 13 Tu mu řekl Pilát: „Neslyšíš, co všechno proti tobě svědčí?“
• 14 On mu však neodpověděl ani na jedinou věc, takže se vladař velice divil.

K verši 14, co na to říká samotný Duch Pravdy:

"...Zde pochopíte, proč při svém výslechu a svém odsouzení nepromluvil nakonec ani jediné slovo. Zhnusilo se mu lidstvo na zemi! Hnusem umlkl! Lidé nebyli hodni žádného slova. Představte si jen vážně, jak hloupé se muselo jevit každé slovo žalobců a soudců Synu Božímu, který čerpal z moudrosti a sám byl částí této moudrosti! Co musel cítit, když ho lidé označili za rouhače Bohu, jen protože tomuto mozkově omezenému pozemskému lidstvu nemohl podat žádný doklad svého Božského poslání, jakému by toto lidstvo rozumělo. Dokladů dal dostatek, avšak lidé nebyli schopni jeho doklady poznat jako takové v celé velikosti, která v nich spočívala!

A za tuto jejich vlastní neschopnost učinili pak nakonec zodpovědným Syna Božího! Odsoudili ho, protože mu nemohli rozumět! Právě jeho, který jako naprosto jediný znal Boha Otce! Zděšeně stojíte před duševním utrpením, které bylo Synu Božímu vnuceno lidstvem v nejbeznadějnější hrůze. — celá přednáška: 17. Vánoce!

Matouš 27 (Ježíšova smrt)

• 45 V poledne nastala tma po celé zemi až do tří hodin.
• 46 Kolem třetí hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eli, Eli, lema sabachthani?“, to jest: ‚Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?‘
• 47 Když to uslyšeli, říkali někteří z těch, kdo tu stáli: „On volá Eliáše.“
• 48 Jeden z nich hned odběhl, vzal houbu, naplnil ji octem, nabodl na tyč a dával mu pít.
• 49 Ostatní však říkali: „Nech ho, ať uvidíme, jestli přijde Eliáš a zachrání ho!“
• 50 Ale Ježíš znovu vykřikl mocným hlasem a skonal.
• 51 A hle, chrámová opona se roztrhla vpůli odshora až dolů, země se zatřásla, skály pukaly,

Tady se zastavme u verše 51, církve si toto vysvětluji zase zcela opačně, než je skutečný význam tohoto děje. Jak také jinak při své zvrhlé domýšlivosti. Oni se domýšlejí, že tím, že se opona roztrhla, že už není překážka mezi lidstvem a Bohem. Ve skutečnosti to je naopak. Tím, že lidé odmítli Syna Božího a zavraždili ho, tak božské od nich odešlo a proto už nebylo zapotřebí opony, která by chránila božské... protože božské tam už nebylo, svatostánek se stal obyčejným a proto mohl být nyní nechráněn.

Viz slovo Ducha Pravdy:

"...Při Kristově smrti se roztrhla opona v chrámu, která oddělovala Nejsvětější od lidstva. Tento děj je považován za symbol toho, že obětí smrti Spasitele skončilo ve stejném okamžiku oddělení mezi lidstvem a Božstvím, a bylo tedy vytvořeno bezprostřední spojení.

Tento výklad je však falešný. Ukřižováním lidé odmítli Syna Božího jako očekávaného Mesiáše, čímž se oddělení stalo větším! Opona se roztrhla, protože Nejsvětější pak již více nebylo zapotřebí. Bylo otevřeno pohledům a nečistým proudům, protože, symbolicky vyjádřeno, Božství po tomto činu již více nevkročilo na zemi, čímž se Nejsvětější stalo zbytečným. Tedy právě opak dosavadních výkladů, ve kterých se opět jako tak často ukazuje jen velká povýšenost lidských duchů..." celá přednáška: Smrt Syna Božího na kříži a poslední večeře

 K samotnému tzv. Ježíšovu zmrtvýchvstání budeme hovořit až v evangeliu Jana.

 Ještě na závěr Matouše:

Matouš 28

• 19 Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého
• 20 a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku. “

Co říká opět Ježíš? Říká, že se lidé nemusejí starat? Že všechnu jejich špínu vzal na sebe? Ne neříká. Říká: a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal!

Běda vám církevníci, vy shiloši! Padne na vás těžký soud, za to, že křižujete Krista denně každou hodinu znovu a znovu!