15) Evangelium podle Lukáše (1. část)

Komentář k Novému zákonu

Lži a omyly katolické církve aneb slova na obranu Pravdy Ježíše Krista

napsal Pavel Krajíček

15) Evangelium podle Lukáše

První část

Tento komentář k Lukášovi je stručný, protože vše podstatné už bylo řečeno u evangelia Matouše. 

Evangelium podle Marka nejspíše přeskočíme. Především Matouš a snad i Lukáš ono evangelium znali a z části je zahrnuli do svých evangelii. Chtěl jsem i Lukáše přeskočit, ale nyní vidím, že tam je něco, co by stálo za komentář:

Lukáš 2 (Narození Ježíšovo)

• 8 A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda.
• 9 Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň.
• 10 Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid.
• 11 Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.
• 12 Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“
• 13 A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha:
• 14 „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“
• 15 Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: „Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“

U onoho zjevení anděla pastýřům, jak už jsem popisoval podobné děje, jde vždy o tzv. jasnovidnost. V tomto případě anděl sestoupil dolů z duchovních sfér k zemi. Nikdo v pozemském těle by ho samozřejmě neviděl, protože pozemský zrak může vidět jen pozemské, stejně jako astrálním zrakem můžete vidět jen astrální oblast atd. Pastýřům byl otevřen duchovní zrak a proto mohli anděla vidět. Zmiňuje se o tom i Syn Člověka ve své přednášce 38. Vánoce:

"Posvátná noc! Jásavý zpěv v radostném díku zaplavil kdysi všechny úrovně ve stvoření, když se Boží Syn Ježíš narodil v chlévě v Betlémě a pastýři na poli, jimž byla během tohoto radostného rozechvění veškerenstva sňata páska z duchovního zraku, čímž se stali svědky nesmírné události, aby na ni lidstvo upozornili, padli bázlivě na kolena, protože byli přemoženi pro ně novým, nepochopitelným děním.

Pastýři, kteří se za tímto účelem stali dočasně jasnovidnými a také jasnoslyšnými, měli strach. Strach z velikosti dění, z všemohoucnosti Boží, která se při tom zjevila! A proto také pravil k nim zvěstovatel ze světlých výšin nejprve k upokojení: Nebojte se!

To jsou slova, která vždy znovu budete nacházet, když zvěstovatel ze světlých výšin promlouvá k lidem; neboť to, co pozemští lidé vždy nejprve cítí, když spatří a slyší vznešeného posla, je strach vyvolaný tlakem síly, jíž jsou v takovýchto okamžicích také poněkud otevřeni. Avšak jen v nejmenší míře; neboť o něco více z ní by je muselo rozdrtit a spálit.

A přece to měla být radost, a ne strach, jakmile duch člověka touží po světlých výšinách.

Avšak toto nebylo celému lidstvu o svaté noci zjevné! Kromě hvězdy, která se hrubohmotně ukázala, nespatřil nikdo z pozemských lidí tohoto světlého posla a světlé zástupy, které byly kolem něj. Nikdo neviděl a neslyšel než těch několik k tomu vyvolených pastýřů!" celá přednáška: 38. Vánoce

Lukáš 4 (Kázání v Nazaretě)

• 16 Přišel do Nazareta, kde vyrostl. Podle svého obyčeje vešel v sobotní den do synagógy a povstal, aby četl z Písma.
• 17 Podali mu knihu proroka Izaiáše; otevřel ji a nalezl místo, kde je psáno:
• 18 ‚Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu,
• 19 abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.‘
• 20 Pak zavřel knihu, dal ji sluhovi a posadil se; a oči všech v synagóze byly na něj upřeny.
• 21 Promluvil k nim: „Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“

Tady je něco co opět potvrzuje, že Ježíš není oním zaslíbeným Imanuelem - Synem Člověka, ale že je Ježíšem - Synem Božím. Odkazuji na první článek 1) Evangelium podle Matouše (1. část) kde jsem objasňoval omyl Matoušův ve kterém smíchal oba pojmy (Ježíš a Imanuel) do jednoho.

Tady ve verších Lukáše čteme jak se Ježíš uvedl, zacitoval Izaiáše 61:1-2 a následně říká: „Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“ Kdyby byl Ježíš oním Imanuelem, tak by mohl citovat Izaiáše 7:14, kde je Imanuel doslovně a bez pochyb zvěstován: Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je S námi Bůh) .

Ježíš se vyhnul této zmínce o Imanueli... samozřejmě, protože Ježíš přece není Imanuel.

Lukáš 23 (Ukřižování)

• 32 Spolu s ním byli vedeni na smrt ještě dva zločinci.
• 33 Když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jej i ty zločince, jednoho po jeho pravici a druhého po levici.
• 34 Ježíš řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ O jeho šaty se rozdělili losem.
• 35 Lid stál a díval se. Členové rady se mu vysmívali a říkali: „Jiné zachránil, ať zachrání sám sebe, je-li Mesiáš, ten vyvolený Boží.“

Vidíte ta slova ve verši 34: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ jak je možné, že církevníci kolem nich chodí jako tupí? Toto je jedna z největších přímluv, která kdy byla vyslovena. Kdyby tedy vražda na Kristu byla Bohem chtěna jako nutná oběť smíření, byl by Kristus pronesl tuto přímluvu? „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“

Kristus moc dobře věděl, že vražda na něm je zločin, že většího nemůže být a že lidé si nakládají na sebe velice těžkou karmu a proto ta přímluva.

Duch Pravdy píše:

"...Jedním z nejvíce neblahých pojetí však zůstává drsná vražda Syna Božího jako nutná oběť smíření pro lidstvo!

Domněnka, že tato brutální vražda Syna Božího má smířit Boha!

Protože se pro tento podivný názor nemůže logicky najít žádné vysvětlení, uniká se rozpačitě opět za tak často používanou ochrannou zeď Božského mystéria, tedy dění, které se člověku nemůže stát srozumitelným!

Přitom je Bůh tak jasný ve všem, co koná. Jasnost sama! Stvořil přece přírodu ze své vůle. Tudíž přirozené musí být také to pravé! Vždyť přece Boží vůle je zcela dokonalá.

Avšak oběť usmíření na kříži musí být pro každé přímé smýšlení nepřirozená, protože je vůči nevinnému Synu Božímu také nespravedlivá. Zde není ani vytáček ani kroucení. Nechť člověk raději jednou bez obalu přece jen přizná, že něco takového je skutečně nepochopitelné! Může si dávat námahu jak chce, nedojde při tom k žádnému závěru a nemůže v tomto případě pak již porozumět svému Bohu. Bůh však chce být chápán! To však také lze, protože ve stvoření jasně spočívají projevy jeho vůle, nikdy si neodporujíc. Jsou to jen lidé, kteří si dávají námahu a do svého náboženského bádání vnáší nesrozumitelnost.

Tato pracná stavba pro falešnou základní myšlenku nutné oběti smíření ve smrti na kříži se přece již tříští na slovech samotného Spasitele, v době, kdy ho křižovali.

„Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí!“ Bylo by třeba této přímluvy, kdyby smrt na kříži měla být nutnou obětí k usmíření? „Nevědí, co činí!“ je přece obžaloba nejtěžšího druhu. Jasný poukaz, že je falešné to, co činí. Že tento čin byl jen obyčejným zločinem..." celá přednáška: 81. Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí!

Lukáš 24 (Zjevení na cestě do Emaus)

• 13 Téhož dne se dva z nich ubírali do vsi jménem Emaus, která je od Jeruzaléma vzdálena asi tři hodiny cesty,
• 14 a rozmlouvali spolu o tom všem, co se událo.
• 15 A jak to v řeči probírali, připojil se k nim sám Ježíš a šel s nimi.
• 16 Ale něco jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali.
• 17 Řekl jim: „O čem to spolu cestou rozmlouváte?“ Oni zůstali stát plni zármutku.
• 18 Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi asi jediný z Jeruzaléma, kdo neví, co se tam v těchto dnech stalo!“
• 19 On se jich zeptal: „A co to bylo?“ Oni mu odpověděli: „Jak Ježíše Nazaretského, který byl prorok mocný slovem i skutkem před Bohem i přede vším lidem,
• 20 naši velekněží a členové rady vydali, aby byl odsouzen na smrt, a ukřižovali ho.
• 21 A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale už je to dnes třetí den, co se to stalo.
• 22 Ovšem některé z našich žen nás ohromily: Byly totiž zrána u hrobu
• 23 a nenalezly jeho tělo; přišly a vyprávěly, že měly i vidění andělů, kteří říkali, že je živ.
• 24 Někteří z nás pak odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy vypravovaly, jeho však neviděli.“
• 25 A on jim řekl: „Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci!
• 26 Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a tak vejít do své slávy?“
• 27 Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma.
• 28 Když už byli blízko vesnice, do které šli, on jako by chtěl jít dál.
• 29 Oni však ho začali přemlouvat: „Zůstaň s námi, vždyť už je k večeru a den se schyluje.“ Vešel tedy a zůstal s nimi.
• 30 Když byl spolu s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim.
• 31 Tu se jim otevřely oči a poznali ho; ale on zmizel jejich zrakům.
• 32 Řekli si spolu: „Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“
• 33 A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma; nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy pohromadě.
• 34 Ti jim řekli: „Pán byl opravdu vzkříšen a zjevil se Šimonovi.“
• 35 Oni pak vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat, když lámal chléb.

Tady vidíme, že někteří šli i několik hodin po boku Ježíše (po jeho smrti) a nepoznali ho. Co z toho vyplývá? Že opět jim byl otevřen vnitřní zrak a mohli vidět Ježíšovou duši, která samozřejmě vypadá daleko jinak, než samotné pozemské tělo a proto ho mnozí nemohli poznat. Ježíš tedy nevstal z mrtvých v pozemské těle. Pokud by vstal v pozemském těle, musel by zůstat na zemi do další pozemské smrti. Protože odletět nahoru zpět k Otci v hrubohmotném těle je pohádka nevyzrálých církevníků.

Ježíš jako část dokonalého Boha, který je věčný, sestoupil dolů do hrubohmotnosti k inkarnaci do fyzické schrány (těla) a opět se vrátil po dokončení mise zpět k Otci. Proč by měl tam nahoru do dokonalosti a čistoty tahat pozemské churavé hmotné tělo? Navíc to není vůbec možné, protože každý druh musí zůstat ve svém. Hmotné tělo ve hmotě, astrální tělo v astrální oblasti. Právě tak do duchovní sféry se může člověk vrátit po vykonaném výcviku rovněž jen v duchovním těle. Tady je prostě vidět, že církev se snažila z biblických textů za každou cenu slátat nějakou nauku a protože bibli psali omezení lidé, tak je tam spousta chyb, omylů, bludů, domněnek... nezbylo tedy církevníkům, než z toho namíchat takovýto nesmyslný koktejl, který odporuje všem zákonům stvoření.

Nejhorší na tom je, kolik shnilých církevníků se nechalo zlákat na tuto slátaninu. Kdyby člověk nechal jen špetku svědomí přijít k činnosti ve svém nitru, tak by musel snadno poznat tuto křečovitou šalebnou stavbu. Budou muset sklidit co zaseli.

Navíc i ten verš 21 A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. I proto se jim Ježíš zjevil po smrti, protože oni by byli úplně zdeptaní a víra by v nich mohla časem odeznít a zeslábnout. Proto se jim zjevil, aby neklesali na mysli. Nechtěl, aby církev na tom postavila svou falešnou víru. Celé tři roky, kdy vysvětloval pro lidi nutnou znalost zákonů stvoření, církve zahodily a vybudovaly si kult, který Kristus nechtěl. Budete skládat účty církevníci... pyšně se domýšlíte, že jste vyvolená dítka Boží... ale něco tak samolibého a shnilého nikdy nemůže vkročit do království nebeského.

Lukáš 24

• 36 Když o tom mluvili, stál tu on sám uprostřed nich.
• 37 Zděsili se a byli plni strachu, poněvadž se domnívali, že vidí ducha.
• 38 Řekl jim: „Proč jste tak zmateni a proč vám takové věci přicházejí na mysl?
• 39 Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.“

Ten verš 39 duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně - to samozřejmě Ježíš neřekl... buď to bylo do bible dodatečně vepsáno nebo to prostě takto slátal Lukáš, který Ježíše znal pouze z vyprávění. Navíc i v Markovi je závěr 16:9-20 vepsán navíc, nepsal jej Marek, je přidán někým jiným než Markem, což ani církve nepopírají. Kdo pak může říci, co vše je v bibli pozměněno k obrazu vlastnímu?