Komentář k Novému zákonu
Lži a omyly katolické církve aneb slova na obranu Pravdy Ježíše Krista
napsal Pavel Krajíček
17) Evangelium podle Jana
Druhá část
Tento komentář k Janovi je stručný, protože vše podstatné už bylo řečeno u evangelia Matouše.
Jan 9
- 1 Cestou uviděl člověka, který byl od narození slepý.
- 2 Jeho učedníci se ho zeptali: „Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?“
- 3 Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží.
Jednoznačný důkaz o tom, že někteří učedníci věděli o reinkarnaci. Člověk, který mnoho hřešil se může v příštím životě narodit s různým tělesným postižením, což je důkaz o neúplatné a dokonalé Boží Spravedlnosti. Jen líní domýšliví církevníci se opovažují Bohu přisuzovat nespravedlnost. Podle nich si Bůh hraje v kostky, když ten či onen se narodí postižený. Uvědomujete si, že je to rouhání? A že z toho budete muset skládat účty? Každé pochybování o neúplatné a dokonalé Boží Spravedlnosti je rouháním. Vidíme tedy, že není nikdo, kdo by se rouhal více, než samotní církevníci... ti, kteří předstírají, že slouží Bohu.
A Ježíš to potvrzuje, když říká ve třetím verši: Nezhřešil ani on... a pokračuje ve vysvětlování, že jde o jednu z dobrovolných inkarnaci, kdy člověk dobrovolně na sebe bere nějaký úkol, při kterém má spolupracovat na pomoci lidstvu. Jedná se o dobrovolné inkarnace, kdy lidé berou dobrovolně na sebe nějaké postižení apod. Samozřejmě zákon zpětného působení jim za to přinese bohatou odměnu, pokud tak jednali z čisté lásky.
Jan 12
- 32 A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě.“
- 33 To řekl, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít.
- 34 Zástup mu odpověděl: „My jsme slyšeli ze Zákona, že Mesiáš má zůstat navěky; jak ty můžeš říkat, že Syn člověka musí být vyvýšen? Kdo je ten Syn člověka?“
Tady je právě ona zmínka My jsme slyšeli ze Zákona, že Mesiáš má zůstat navěky... židé prostě čekali na Imanuele a protože Bůh ještě poslal v mezidobí Ježíše, tak u mnohých to vyvolalo nejasností. Podrobněji jsem k tomu psal v článku 1) Evangelium podle Matouše (1. část)
Jan 13
- 3 Ježíš vstal od stolu a vědom si toho, že mu Otec dal všecko do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází,
- 4 odložil svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se;
- 5 pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán.
- 12 Když jim umyl nohy a oblékl si svůj šat, opět se posadil a řekl jim: „Chápete, co jsem vám učinil?
- 13 Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem.
- 14 Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat.
- 15 Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já.
Vidíme dnes, jak papež katolické církve líbá a olizuje nohy vetřelcům, kteří jako smečka dnes se vrhají na Evropu ve vidině laciného blahobytu, který si vydobyli jiní. Ježíš omýval nohy v té době asi vnitřně nejčistším lidem na světě. A co dělá papež dnes? Olizuje nohy špinavé duchovní spodině, která Kristem opovrhuje. Jak jsem říkal, Antikrist je znovu v církvi a dokonce na místě nejvyšším.
Jan 14
- 2 V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo.
- 3 A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já.
V domě mého Otce je mnoho příbytků... tím míní Ježíš duchovní sféru, která leží pod věčnou božskou sférou. Z této duchovní sféry (z Ráje) jsme před dávnými věky vyšli (tzv. vyhnání z Ráje) za účelem vývoje do hmoty. Inkarnovali jsme se do tehdejších nejvýše vyvinutých zvířat (namísto duše zvířecí) a přetvořili tato těla do dnešní lidské podoby. V těch evangeliích je mnoho zkomolené. Ježíš se samozřejmě vrátil až do božské sféry, nesetrvává tedy s lidskými duchy níže v duchovní sféře.
- 6 Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.
K tomu si můžeme ocitovat slovo samotného Ducha Pravdy:
"To však neznamená, že odpuštění mohou dosáhnout jen příslušníci křesťanských církví.
Ježíš hlásal Pravdu. Jeho slova musela proto také obsahovat všechny pravdy ostatních náboženství. Nechtěl založit církev, nýbrž ukázat lidstvu pravou cestu, která rovněž může vést pravdami jiných náboženství. Proto nachází se v jeho slovech také tolik ohlasů na tehdy již existující náboženství. Ježíš to však z nich nepřejímal, nýbrž přinášeje Pravdu, muselo se to vše také v ní opět nacházet, co v ostatních náboženstvích již z Pravdy existovalo.
Také ten, kdo sám Ježíšova slova nezná a vážně usiluje k Pravdě a zušlechtění, žije často již zcela ve smyslu těchto slov, a proto rovněž bezpečně postupuje v čisté víře, k odpuštění svých hříchů. Střes se proto před jednostranným nazíráním. Je to znehodnocení vykupitelského díla, strhávání Božího Ducha.
Kdo vážně usiluje k Pravdě a k Čistotě, tomu také neschází láska. Bude, i když někdy tvrdými pochybnostmi a boji, duchovně veden vzhůru, od stupně ke stupni a, nehledě ke kterému náboženství patří, setká se již zde nebo až v jemnohmotném světě s duchem Kristovým, který ho pak povede dál, ke konečnému cíli až k Otci, čímž se také naplní slova: „Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne.“
„Konečný cíl“ nenastává však s posledními pozemskými hodinami, nýbrž na určitém stupni vývoje duchovního člověka, pro kterého přechod z hrubohmotného do jemnohmotného světa znamená jen proměnu..." celá přednáška: 14. Vykupitel
Jan 14
- 15 Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání;
- 21 Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám se mu poznat.“
- 22 Řekl mu Juda, ne ten Iškariotský: „Pane, jak to, že se chceš dát poznat nám, ale ne světu?“
- 23 Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.
- 24 Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova. A slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal.
Dobře si přečtěte výše uvedené verše.
Je mnoho věřících, kteří tvrdí, že milují Boha. Je to ale namnoze velká lež.
Bůh vložil do svého díla do svého stvoření zákony, přírodní zákony, svou vůli. Jestliže milujeme Boha, tak budeme jednat v rozporu s touto jeho vůli? Tady je vysvětlení. Ten kdo miluje Boha, dodržuje jeho zákony stvoření. Ochotně a radostně se jim podrobuje.
Ježíš říká v Jan 14,15: “Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání...”
dále Jan 14,23: ”Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo...”
dále Jan 14,24: “Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova...”
A přesto vidíme pokrytce z církví, jak veřejně vytrubuji před Bohem a lidmi, že jsou hříšní a že zhřešili a že stále hřeší... a zároveň vám většina z nich bude tvrdit, že miluje Boha. Jak ale mohou milovat Boha, když to znamená: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo... kdo mě nemiluje, nezachovává má slova"... tak koho to vlastně tito pokrytci a samolibci milují?
A samozřejmě totéž píše i Abdrushin např. v přednášce 3. Mlčení:
"Učte se proto poznávati zákony, jež jsou zapsány ve velké knize celého stvoření. Podrobiti se jim znamená milovati Boha! Pak nepřivádíš již do harmonie žádný nesouzvuk, ale přispíváš k tomu, aby v plnou výši dospěl šumný akord!"
Stojí tam totéž co řekl Ježíš: "Podrobiti se jim znamená milovati Boha!"
V Katechismu katolické církve čteme na straně 221: "Všichni členové církve, včetně jejích služebníků, musí uznávat, že jsou hříšníci."
To je věc co? Tak Ježíš řekl "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo...” “Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova...” A církevníci jsou nucení stále vykřikovat, že jsou hříšníci, tedy že Krista nemilují a proto nezachovávají jeho Slovo. Opravdu ten kdo se nechá zlákat církví na její bláboly, není hoden už být nadále nazýván člověkem. Takový automat s otrockou myslí není člověk.
