Komentář k Novému zákonu
Lži a omyly katolické církve aneb slova na obranu Pravdy Ježíše Krista
napsal Pavel Krajíček
3) Evangelium podle Matouše
Třetí část
Matouš 5 (Blahoslavenství)
- 1 Když spatřil zástupy, vystoupil na horu; a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci.
- 2 Tu otevřel ústa a učil je:
- 3 „Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.
- 4 Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni.
- 5 Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví.
- 6 Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.
- 7 Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství.
- 8 Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.
- 9 Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.
- 10 Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.
- 11 Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně.
- 12 Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi.
Takzvaná blahoslavenství, máme je zaznamenána i v duchovně přijatém životopise Život Ježíšův na Zemi:
"Nežijete proto, abyste žili lehce, jak po tom toužíte! Žijete proto, abyste prožívali! Buďte proto bdělí v každé době! Učte se ze svých nezdarů a učte se ze svého štěstí. Rozhlédněte se kolem sebe: nejste na této zemi proto, abyste jí pohrdali. Musíte ji poznat, neboť máte těla, která z ní pocházejí. Chci vám dát ještě jednou zákony, které se zachvívají ve stvoření a jimž jste podrobeni i vy. Využijte času, který vám ještě zbývá do hodiny soudu!"
Opět se shromáždil lid kolem Mistra a jeho učedníků. Všichni zbožně naslouchali a chtěli slyšet víc. Ježíš se proto posadil na vyvýšené místo a u jeho nohou usedly zástupy, jež přišly, aby slyšely jeho slova."
A Ježíš pravil:
Blahoslavení ti, kteří prostě přijímají Pravdu; neboť jejich jest království nebeské. Nehloubejte a nemudrujte o mých slovech, neboť tím byste nikdy nedošli konce. Neříkejte svým bližním o tom, co se vás v nich dotklo, neboť oni jsou jiného druhu. Vyňali by z nich jen to, co je jim vlastní, a vás by tím zmátli!
Blahoslavení lidé, kteří jsou trpěliví a mírní; neboť oni zemi vládnouti budou. Učte se čekat a učte se mírnit, pak budete mít jednou v sobě moc ovládat jiné lidi. Vaše vlastní kázeň ukázní druhé!
Blahoslavení ti, kteří musí procházeti utrpením, neboť oni utěšeni budou. Nežalujte, stihne-li vás utrpení. Snášejte je a buďte silní! Nemůže k vám žádné utrpení, které sami nepřivoláte a nenecháte k sobě proniknout. Učte se však na něm a změňte se ve svém nitru. Pak od vás odpadne a vy budete volní!
Blahoslaveni ti, kteří prosí o spravedlnost; neboť oni spravedlnosti dojdou. Domníváte-li se, že trpíte bezpráví, tu pohlédněte na lidi, kteří jsou vašimi bližními, a odčiňte vše, co jste jim kdy udělali. A to i tehdy, když se domníváte, že jste v právu! Žádný člověk nemá právo připravovat druhému bolest a utrpení! Budete-li v tomto směru čistí, pak vám žádný člověk neučiní bezpráví, neboť bude zahanben velikostí vašeho ducha!
Blahoslavení milosrdní; neboť oni milosrdenství dojdou. Neklamte se však a nekonejte falešné milosrdenství, nýbrž uvažte, zda vaše dobrá vůle také lidem opravdu prospívá.
Blahoslavení pokojní; neboť oni dítkami Božími nazýváni budou. Mít v sobě mír, pokoj a zprostředkovávat jej lidem, to vyžaduje takovou čistotu duše, že jen málo lidí na zemi se již může nazývat dětmi Božími. Člověk, který má v sobě opravdový mír, bude pro své bližní utěšovatelem a balzámem, bude jejich rány léčit již pouhým bytím!
Blahoslavení ti, kteří trpí pro spravedlnost; neboť jejich jest království nebeské. Trpět pro spravedlnost znamená trpět pro pravdu. Vzít na sebe vše a překonat všechno, aby mohl zůstat pravdivým, to je pro člověka to nejtěžší při jeho putování. To znamená vše: spravedlivě žít, pravdivě žít až do toho nejmenšího. A to bude vyžadovat mnoho bojů a mnoho utrpení, to bude prožitím, opravdovým prožitím na celé pouti člověka. Taková má být jeho cesta, aby ho mohla vésti do království nebeského.
Blahoslavení čistého srdce; neboť oni Boha viděti budou. V těchto slovech spočívá všechno, i to nejvyšší, čeho může člověk dosáhnout: vidět Boha v jeho dílech. Srdce člověka musí být čisté a jasné jako křišťál, aby mu žádné zkalení nebránilo ve vidění. Vidění je poznání! Člověk, který je čistého srdce, dokončil zde svůj úkol a může pak stoupat ke Světlu."
Matouš 5 (O zabití)
- 21 Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: ‚Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu.‘
- 22 Já však vám pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; a kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu.
- 23 Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě,
- 24 nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar.
- 25 Dohodni se se svým protivníkem včas, dokud jsi s ním na cestě k soudu, aby tě neodevzdal soudci a soudce žalářníkovi, a byl bys uvržen do vězení.
- 26 Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře.
K těmto veršům a vůbec ke všem výrokům Ježíšovým je zapotřebí ještě něco říci. Mnoho lidí se na jeho slova dívá špatně. Ježíš přehlížel celé stvoření, nenahlížel na člověka jen na jeho pozemské tělo. Když hovořil, viděl lidskou duši ve stvoření a z toho pohledu volil svá slova. Šlo mu o záchranu lidské duše ne pozemského těla. Proto jeho výroky je nutno chápat ze širšího duchovního hlediska. Nejinak zde u verše 26 Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře. I předchozí verše např. 22 se netýkají pozemského dění, pozemských soudů, jsou míněny duchovně. Nevyjdeš odtud (ze hmoty) dokud nezaplatíš do posledního haléře (dokud nerozuzlíš veškerou karmu).
Člověk nemůže po smrti na onom světě stoupat do duchovní sféry, dokud je karmicky zatížen (dokud nezaplatil do posledního haléře). Musí proto zpět k inkarnaci (nemůže ze hmoty vyjít), aby v pozemském rozvázal ta vlákna, kterými se omotal při svém nesprávném jednání, myšlení, cítění. Až vše rozuzlí, odpyká (zaplatí do posledního haléře), tak může odsud vyjít.
Matouš 5 (O cizoložství)
- 27 Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Nezcizoložíš.‘
- 28 Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci.
- 29 Jestliže tě svádí tvé pravé oko, vyrvi je a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden z tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla.
- 30 A jestliže tě svádí tvá pravá ruka, utni ji a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden z tvých údů, než aby se celé tvé tělo dostalo do pekla.
Tady se dostáváme k veršům, které by bez předchozího vysvětlení, které jsem podal u verše 26, nešly vůbec pochopit. Tady zároveň vidíme, jak jsou církevnící obyčejní rozumáři. Po duchovní zralosti ani stopy. Vezměme si opět našeho chytrého pana docenta Mrázka, ten k těmto Ježíšovým výrokům říká: "V obou případech je to míněno jako metafora a hyperbola".
Církevníci, kteří mají celou svou víru uchopenou svým rozumem a naučenou z příkazu církve (vnitřně jde o duchem vlažné, kteří budou vyvržení, jak je zaslíbeno), chtějí vysvětlovat duchovní děje. Rozumář ale nemůže chápat nic duchovního, protože rozum pochází z hmotného mozku. Abychom pochopili duchovní a jemnohmotné děje, musíme sami být vnitru živí a orgány své duše zkoumat duchovní děje, nikoli hmotným rozumem. I když je rozum už jemná hrubohmotnost, stále je hmotný, je produkt hmotného mozku, na rozdíl od cítění, které je produktem ducha. Neplést cítění s pocitem.
Právě proto že celé lidstvo uctívalo pozemský rozum, bylo jeho rozšíření tím snazší a proto se snadno dostal až oltářům. Církve čekají na příchod antikrista a on už dávno působí i mezi nimi a oni ho nevidí. Jedině tento chladný pozemský rozum, pokud není řízen čistým cítěním, je nepřítelem Boha. Byli to rozumáři, kteří ukřižovali Krista.
Jen tak se mohlo stát, že nadutí rozumáři se zmrzačeným mozkem obviňují Syna Božího z metafory a hyberboly jako náš, sebeukájecími vizitkami ověnčený pan docent.
Jaký je tedy skutečný smysl těchto slov? Ježíš zase přehlíží celé stvoření a rolí lidské duše v něm a hovoří k ní (duši), nikoli pouze k hmotnému tělu. Jeho řeč: vyrvi je a odhoď pryč... utni ji a odhoď pryč... se obrací na lidskou duši těsně před inkarnaci do hmotného těla. Je to ten případ, kdy si lidé dobrovolně před inkarnaci zvolí postižené tělo. Různě ochrnuté apod. Takto postižená těla, tím, že jsou ve svém pozemské působení omezená, poskytují naopak více možnosti pro vývoj ducha.
Je to ostuda, že výklad bible zase dělají omezení rozumáři 666, že se zase dostali až k oltářům.
Zamyslel se už někdo nad tím, proč si asi Ježíš zvolil učedníky z prostých lidí? Z rybářů apod? Proč si je nezvolil ze študovaných a sebeukajecími nálepkami (Doc., Pudr, Hadr.) ověnčených zákoníků a farizejů? Zcela jasně tím Světlo dalo něco najevo. Říká to lidem, že rozumáři s přepěstovaným mozkem se nehodí pro Slovo Boží! A co udělaly církve? Bez vysoké školy nemůžete být ani knězem! Tedy přesný opak toho co svým jednáním naznačil Ježíš. Ježíš přijal jen jednoho chytristika a jak známo, ten jej nakonec zradil. A dnes v církvích vládne celá smečka těchto chytristiků, Luciferových trabantů a skrz pokřivenou a zfalšovanou víru vedou své ovečky na širokou a pohodlnou cestu, která vede do záhuby.
