Komentář k Novému zákonu
Lži a omyly katolické církve aneb slova na obranu Pravdy Ježíše Krista
napsal Pavel Krajíček
5) Evangelium podle Matouše
Pátá část
Matouš 7 (O posuzování druhých)
- 1 Nesuďte, abyste nebyli souzeni.
- 2 Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.
- 3 Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?
- 4 Anebo jak to, že říkáš svému bratru: ‚Dovol, ať ti vyjmu třísku z oka‘ – a hle, trám ve tvém vlastním oku!
- 5 Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.
- 6 Nedávejte psům, co je svaté. Neházejte perly před svině, nebo je nohama zašlapou, otočí se a roztrhají vás.
Je mnoho lidí, kteří tento výrok správně nepochopili a ještě více je těch, kteří ho zneužívají. Toto máme i u Lukáše 6/37:
"Nesuďte a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte a bude vám odpuštěno."
Pravé odpuštění spočívá v tom, že nedbáme chyb druhých, že prvně odkládáme chyby na sobě, dříve, než budeme chtít hledat chyby na druhých. Nehledat chyby na druhých je splněním onoho nesuďte a nebudete souzení.
Jde ale o vnitřní stav, který nejde rozlišit vnějším pozorování. Protože je rozdíl mezi výše popsaným stavem a útočnosti ve službě Světlu. Rytíři, kteří duchovně na onom světě bojují proti temnu a rozdávají rány mečem, by museli být všichni nařčení z toho, že soudí.
Ještě jinak řečeno jde o rozdíl mezi osobním a věcným. Rčení se týká osobního, aby člověk ve styku s bližními nedbal jejich chyb a spíše šel příkladem svým životem. Když nebude dbát chyb a bude odpouštět svým bližním, tak i jemu v zákoně zvratného působení bude odpouštěno (Nesuďte a nebudete souzeni). Rčení se tedy týká osobního, ale ne velkého věcného ve službě Světlu. Jako příklad může posloužit Jan Hus... jeho bychom mohli nařknout, že soudil druhé a tedy nedbal tohoto přikázání. On ale nebyl osobní... ho osobně nerozčilovaly malé chyby lidiček, protože je sám neměl. On ve službě Světlu byl věcný a hájil Pravdu a Světlo před havětí a temnotami před zlem.
Jestliže nějaký nízký člověk bude před vámi špinit Boha nebo bude jinak nespravedlivý, tak nemůžete mlčet. Potom je to zbabělost a zneužití onoho rčení. Milujte své nepřátelé znamená, tedy je i kárejte, nemohou li jinak dojít k poznání. Když mlčky snášíte zlo, tak je podporujete.
Ono to všechno jde pochopit a rozlišit jen z vnitřku skrz cítění. To souzení je takové, že vnitřně odsuzujete a kritizujete chování, které se vás dotýká. Vám osobně se nelíbí nějaké chování toho či onoho ve vašem osobním životě a těchto věci se týká ono pořekadlo Nesuďte a nebudete souzeni. Pokud jste ale duchovně pokročili a odložili malicherné pozemské chyby, tak tyto vás už osobně nerozčilují ani se vás nedotýkají. Zachvívajíc se ve Vůli Boží, ale nebude mlčet, když zlo a havěť bude špinit, napadat a křivit Pravdu. Nebude to osobní, ale věcné.
Mnohé ba snad vše bylo takto nepochopeno, ale i překrouceno a zneužito z Bible. Především farizejové, tedy pokrytci rádi zneužívají těchto moudrých rad pokrouceně k zastření svých ohavnosti.
K veršům
- 4 Anebo jak to, že říkáš svému bratru: ‚Dovol, ať ti vyjmu třísku z oka‘ – a hle, trám ve tvém vlastním oku!
- 5 Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.
Toto je věc sama pro sebe, kterou církevníci ve své samolibosti vůbec nepochopili. Tato Ježíšova rada má sloužit pouze k tomu, jak odhalovat vlastní chyby a odstraňovat je. Když vidíte u někoho třísku, tedy rozčiluje vás nějaká chyba, tak to znamená, že sami máte trám v sobě, tedy stejnou chybu ve větší míře a jste s ní na obtíž druhým. Trám i tříska jsou ze stejného materiálu. Když vás někdo nějakou chybou rozčiluje, tak to znamená, že onu chybu sami máte a ještě ve větší míře v sobě.
Pro obsáhlejší výklad viz přednášku Syna Člověka s názvem: 75. Vidíš třísku v oku bratra svého a trámu v oku svém nedbáš
K verši
- 6 Nedávejte psům, co je svaté. Neházejte perly před svině, nebo je nohama zašlapou, otočí se a roztrhají vás.
Tady je to snad jasné. Nabízet Slovo Boží, Jeho svatou Pravdu se má jen takovým lidem, kteří upřímně hledají a touží po Pravdě. Nemá se chodit a vnucovat všem Pravdu, je to snižování vznešenosti Boží. To pak vypadá, že Bůh musí prostřednictvím svých věřících chodit žebrat o přízeň lidí.
Matouš 7 (O vyslyšení proseb)
- 7 Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno.
- 8 Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.
- 9 Což by někdo z vás dal svému synu kámen, když ho prosí o chléb?
- 10 Nebo by mu dal hada, když ho poprosí o rybu?
- 11 Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec v nebesích dá dobré těm, kdo ho prosí!
Tady je poukázáno na zákon přitažlivosti stejnorodého. Podle toho jak člověk cítí, tak si přitahuje okolnosti do života. Musí jít ale o cítění, nikoli jen povrchní myšlenky. A protože většina lidí jen nadává na všechno a všechny, tak si neustále tyto okolnosti a lidi přitahují do života. Samozřejmě to platí i pro modlitbu či lépe řečeno prosbu. Pokud je pokorná a čistá, tak může ze Světla dojít ke splnění. Samozřejmě, že církevníci se budou domýšlet, že jsou pokorní, což je sebeklam. Není více domýšlivějších tvorů než jsou církevníci. Celá jejich naučená strnulá, pokřivená nauka svědčí o tom, že jsou v nitru mrtví a jako takoví budou zavržení, jak je zaslíbeno, že Vlažní budou vyvržení. Nemůže být větší ostudy, než když si církevníci nechali od svých představených zakázat přemýšlet a samostatně zkoumat. Jsou to líní služebníci Páně, kteří nechávají za sebe myslet druhé. Ve své chlípné pýše se domýšlejí, že mají zajištěno místo v nebi... ani jeden z nich neuvidí království Boží.
- 13 Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí.
- 14 Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.
Tyto verše jen potvrzují co jsem pravil před chvílí. Církevníci, tím, že za sebe nechali myslet jiné, vešli na širokou cestu do záhuby.
Matouš 7 (Výroky o stromu a ovoci)
- 15 Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci.
- 16 Po jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky?
- 17 Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce.
- 18 Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce.
- 19 Každý strom, který nedává dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.
- 20 A tak je poznáte po jejich ovoci.
Jednání církve samo potvrzuje platnost těchto slov. V minulosti inkvizice, vraždění, odpustky... dnes papež, který stojí na straně vetřelců muslimů a islámistů. Zřetelně ukazuje, že nemá ponětí o zákonech ve stvoření a ve své domýšlivosti jde proti nim.
Čteme dnes ve zprávách různě, že "Nenávist vůči Romům a muslimům v ČR roste..." apod. A víte proč rozumáři a materialisté a tedy i papež, který tyto zvrhlosti podporuje, nevědí co s tím? Proč neznají příčinu ani řešení? Protože ve své zvrhlé domýšlivosti se stavějí nad zákony stvoření a vedou tak lidstvo do záhuby. Kdyby zůstali lidmi, tak by znali jeden z nejdůležitějších zákonů stvoření - zákon přitažlivosti stejnorodého. Tento zákon se v celém stvoření projevuje (mezi lidmi) jako kastovnictví. Na zemi jsme měli tyto zákony poznat a nainstalovat do svého života. Ve všech úrovních jsou pohromadě jen stejně zralí lidští duchové, což jediné je zárukou harmonie. To jen na zemi nebezpečná sekta rozumářů 666 chce obcházet tyto zákony. Nikdy nebude společnost fungovat, když se budou méně zralí lidé (špindírové apod.) násilím míchat mezi zralejší lidí. Nakonec tito zralejší budou sami prchat z takové společnosti. Z toho vyplývá, že dnešní hromadná migrace je vlastně jistá cesta do záhuby. Pokud si lidé nezačnou volit do vedení normální lidi, kteří respektují zákony stvoření, tak záhuba je jistá.
Pokud někdo nepochopil ony obrazné děje ve Zjevení Janově, tak ona šelma tam jmenována je pozemský rozum. Tento přepěstovaný rozum se stal šelmou, kterou člověk dneška nedovede ovládat, stala se jeho tyranem.
Je vidět, že mnoho lidí ještě nechápe podstatu dnešních problémů, včetně církevníků. Mnozí argumentují, že kéž by politici dostali konečně rozum apod. Právě že politici mají rozumu až moc a v tom je jádro problému. Rozum pokud není řízen čistým cítěním, tak vždy páchá škody, protože rozum je v podstatě chladný počítač. Jen tento rozum dokáže krást, podvádět, vraždit, myslet jen na sebe a v podstatě všechna další zla. Rozum je pouze nástroj a má být cítěním používán, žel se to přehodilo. Lidé se rozumem nechali spoutat a cítění pohřbili. Takže řešení není v dalším pěstování rozumu... rozhlédněte se kolem sebe po celém světě - vidíte plody tohoto rozumu. V tom chcete pokračovat a ještě dále to rozvíjet? Je zapotřebí zastavit ve školách zmrzačování rozumu dětem a začít je učit rozvíjet cítění, naslouchání svému svědomí, učit je vnímat krásu svým cítěním, učit je duševní rovnováze. Učit je, že rozum je nástroj a když rozum něco navrhuje, tak musí s tím prvně svědomí (čistý cit) souhlasit. Viz samostatný článek s názvem: Jak poznám svůj vnitřní hlas svědomí?
Církev píše ve svém Katechismu na straně 29: "Tím, že církev zastává názor, že lidský rozum je schopen poznat Boha..." jednak je to blud, pozemským rozumem se nikdy nemůžete přiblížit ani k duchovnu, natož k samotnému Bohu. Rozum zůstává po smrti na zemi, stejně jako jeho uctívači zůstávají po smrti v blízkosti země v astrálu, včetně duchem líných církevníků. Jen svým duchem, tedy cítěním se můžete přiblížit k pochopení duchovna. A za další, církev tím sama potvrzuje, že se stala služebníkem Antikrista, byli to totiž tito rozumáři, kteří Krista zavraždili.
Vidíme tedy, že církev se stala služebníkem stejného Antikrista, kterého uctívají všichni rozumáři a materialisté.
A pozor neplést pocit s cítěním. Slovo pocit tedy po-cit nám říká, že se jedná o něco co je po cítění.
