8) Evangelium podle Matouše (8. část)

Komentář k Novému zákonu

Lži a omyly katolické církve aneb slova na obranu Pravdy Ježíše Krista

napsal Pavel Krajíček

8) Evangelium podle Matouše

Osmá část

Matouš 12

• 31 Proto vám pravím, že každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu svatému nebude odpuštěno.
• 32 I tomu, kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; ale kdo by řekl slovo proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno v tomto věku ani v budoucím.

Závažná slova, málokým pochopená. Především si znovu objasněme pojmy. Syn Člověka je Imanuel, Duch Pravdy, Duch svatý tedy Boží Vůle. Syn Boží je Ježíš Láska z Boha. Vidíme tedy v těchto verších opět pomýlení pojmů Syn Člověka a Duch svatý. Ve skutečnosti to je jedno a to samé. Správně v tom verši 32 má být Syn Boží. Syn Boží Ježíš může odpustit hříchy spáchané na něm, jakože je i odpustil.

Co to tedy znamená? Duch svatý je Boží Spravedlnost, Boží zákony vetkané do stvoření, které člověku přinášejí sklizeň jeho setby. Proto říká Ježíš, že rouhání proti Duchu svatému nemůže být odpuštěno, protože každý musí sklidit co zasel, až to prožije (následky svých činů), tak se karma může rozuzlit. V jiných případech, kdy člověk někomu osobně ublíží, tak dotyčný má moc odpustit a tím předem zlomit hrot karmě. Toto odpuštění se vztahuje pouze na ty jednotlivce, kteří jsou do toho zapojení. Nevztahuje se to na libovolné hromadné odpouštění hříchů, jak to dělá církev, to je rouhání. Člověk má moc odpustit pouze tomu, kdo se osobně proti němu provinil, protože jen tito jsou spojení nitkami dění.

 Viz také slova Syna Člověka:

"Bůh Otec a Bůh Syn jsou tedy dva a ve skutečnosti jen jeden! A „Duch Svatý“? Kristus sám o něm řekl, že sice hříchy proti Bohu Otci a Bohu Synu mohou být odpuštěny, nikdy však hříchy proti „Duchu Svatému“!

Je tedy „Duch Svatý“ výše nebo více než Bůh Otec nebo Bůh Syn? Tato otázka již trápila a zaměstnávala mnohou mysl a tak mnohé dítě zmátla.

„Duch Svatý“ je Otcův Duch, jenž oddělen od něj působí v celém stvoření, a tak jako Syn je s ním přece ještě úzce spojen a jedno s ním zůstává. Neúprosné zákony ve stvoření tak jako nervové provazce pronikají celým vesmírem a bezpodmínečně přináší vzájemné působení, lidský osud nebo jeho karmu, to je... od „Ducha Svatého!“ nebo zřetelněji: z jeho působení.

Proto řekl Spasitel, že se nikdo bez potrestání nemůže prohřešit proti Duchu Svatému, neboť v neúprosném a neposunutelném vzájemném působení se odplata vrací k původci, k východisku, ať je již dobrá, nebo zlá. A jako Bůh Syn je od Otce, tak je od něho i Duch Svatý. Oba jsou tedy částí z něj samotného, zcela k němu neodlučně náleží, jinak by mu část chyběla. Jako ruce jednoho těla provádí samostatné úkony, a přece k němu patří, jestliže má tělo být úplné; a samostatné úkony mohou provádět také jen ve spojení s celkem, tedy jsou s ním bezpodmínečně jedno." celá přednáška: 11. Bůh

 =

Matouš 12 (Ježíšova rodina)

• 46 Ještě když mluvil k zástupům, hle, jeho matka a bratři stáli venku a chtěli s ním mluvit.
• 47 Někdo mu řekl: „Hle, tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí s tebou mluvit.“
• 48 On však odpověděl tomu, kdo mu to řekl: „Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři?“
• 49 Ukázal na své učedníky a řekl: „Hle, moje matka a moji bratři.
• 50 Neboť kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr, má sestra i matka.“

Tady se zastavíme u posledního verše 50. Neříká tam Ježíš: všichni jste mi bratři mé sestry a mé matky, protože se nechám zavraždit, abyste vy shniloši nemuseli se namáhat prát své vlastní špinavé prádlo, ale já jako služebníček vás pozemských červíčků veškerou vaší špínu vezmu na sebe. Nene nic takového tam nečteme! Čteme tam opět potvrzení, že pouze ten kdo činí vůli jeho Otce v nebesích...

Že se nestydíte vy církevníci, shniloši a pokrytci! Mějte na paměti ona závažná slova, že vlažní budou vyvržení spolu se zavrženými. A k vlažným patří také každý, kdo si nechce prát své vlastní špinavé prádlo a nechává za sebe myslet jiné a přijímá jejich nesmyslná dogmata, která byla postavená na vašich slabostech... na lenosti a ješitnosti, kterými jste spoutání.

Matouš 13

• 10 Učedníci k němu přistoupili a řekli: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“
• 11 On jim odpověděl: „Protože vám je dáno znáti tajemství království nebeského, jim však není dáno.
• 12 Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještě víc; ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.

Tady je vlastně poukaz na zákon přitažlivosti stejnorodého. Kdo není duchovně líny, ale hýbe se a používá duchovní sílu správně, tak mu v důsledku zákona přitéká stále větší posila, více slovo Syna Člověka:

"Probuďte se a postavte se bojujíce proti všemu temnu, pak vám bude propůjčena také pomáhající síla. Slabí však ještě ztratí všechno, co ze síly ještě mají, protože ji neumí správně použít. Bude jim tím ještě vzato i to málo z jejich vlastnictví, poněvadž to v zákoně přitažlivosti stejného druhu přiteče k těm, kteří sílu v horlivosti a správným způsobem používají. Tím naplní se slova dávného zaslíbení." celá přednáška: Záchrana! Spása!

Matouš 13 (Podobenství o pleveli mezi pšenicí)

• 24 Předložil jim jiné podobenství: „S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli.
• 25 Když však lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel.
• 26 Když vyrostlo stéblo a nasadilo na klas, tu se ukázal i plevel.
• 27 Přišli sluhové toho hospodáře a řekli mu: ‚Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Kde se vzal plevel?‘
• 28 On jim odpověděl: ‚To udělal nepřítel.‘ Sluhové mu řeknou: ‚Máme jít a plevel vytrhat?‘
• 29 On však odpoví: ‚Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici.
• 30 Nechte, ať spolu roste obojí až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.‘“

Ono si možná bude mnoho lidí klást otázku, proč Bůh tak dlouho čeká a nechává temno se roztahovat? Proč prostě tu temnou holotu nevyhubí? Ono to není tak, jak si to představují samolibí církevníci a jim podobní lenoši v duchu, že Bůh může cokoliv, jakoby mávnout proutkem a stane se. Bůh v první řadě bude vždy jednat v souladu se svými vlastními zákony vloženými do stvoření. A tyto zákony jsou jednoduché na pochopení. Co člověk zaseje to sklidí. V tom je vysvětlen celý osud člověčí. Jediné co může být ze Světla učiněno, protože zrušit či obejít tento zákon je nemožné, tak jediné co je možné, je to pouze urychlit. A tady je hlavní problém. Když se posílí tlak ze Světla, tak to není tak, že to jako vyhubí jen ty temné. Ten tlak posílí všechno. To znamená i v těch, co se domýšlejí, že jsou vyvolená dítka Boží. Nelze rozdělit tlak shůry jen na vybranou část lidí. Tlak prostě vnikne do stvoření a vše urychluje a posiluje. Posílí veškeré sklony lidí i urychlí karmu, jako se nyní už děje. Kdyby se to ale hned urychlilo s tím, ať to temno vyhubí, tak by to semlelo i většinu dobrých lidí, protože ti jsou také nehotoví a většina z nich má také mnohdy těžkou karmu a obrovské urychlení by je také rozdrtilo. Proto tak dlouho je vše pod nadvládou temna a zdánlivě Bůh nezasahuje. Dává se milostivě čas, alespoň pro ty, kteří to myslí se sebou vážně. Ostatně i v bibli je od Ježíše pro to podobenství viz výše Matouš 13: 24-30 Podobenství o pleveli mezi pšenicí.

Matouš 13 (Kázání v Nazaretě)

• 53 Když Ježíš dokončil tato podobenství, odebral se odtud.
• 54 Přišel do svého domova a učil je v jejich synagóze, takže v úžasu říkali: „Odkud se u toho člověka vzala taková moudrost a mocné činy?
• 55 Což to není syn tesaře? Což se jeho matka nejmenuje Maria a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda?
• 56 A nejsou všechny jeho sestry u nás? Odkud to tedy ten člověk všecko má?“
• 57 A byl jim kamenem úrazu. Ale Ježíš jim řekl: „Prorok není beze cti, leda ve své vlasti a ve svém domě.“
• 58 A neučinil tam mnoho mocných činů pro jejich nevěru.

Tady vidíme opět to, co se namnoze i dnes děje. Je to právě zvyk omezených rozumářů a materialistů, že si prvně musí posvítí na zevnějšek osoby, zda-li se jí dá věřit. Právě proto, že jsou vnitřně prázdní, nejsou schopni poznat pravdu. Právě tady v případě Ježíše, tehdejší rozumářska spodina, která se cítila věcnými Ježíšovými argumenty ohrožena, tak namísto věcných argumentů poukazovala na to, že Ježíš je tesař a tudíž nezpůsobily k výkladu. Zapomínají, že zlato je zlatem, ať je drží v rukou král nebo žebrák.

Dávejte proto bedlivý pozor na nevěcnost v obraně i v útoků těchto trabantů temnot, kteří se třesou, plní nenávistí, před Pravdou. Ten kdo hovoří pravdu, přináší onu pravdu. Musí se zkoumat řečené, slova. To ale vnitřně prázdní rozumáři nedovedou a proto si vždy prvně posvítí na osobu, jestli má před jménem vizitky Pudr., Hadr. apod. Nebude to už dlouho trvat a právě za tyto vizitky se budou lidé stydět, protože se to ukáže jako známka přepěstovaného, zmrzačeného mozku. Až toto prožití lidi probudí, tak se už nikdy fanatik rozumář nedostane k moci.