Komentář k Novému zákonu
Lži a omyly katolické církve aneb slova na obranu Pravdy Ježíše Krista
napsal Pavel Krajíček
7) Evangelium podle Matouše
Sedmá část
Matouš 8
- 21 Jiný z učedníků mu řekl: „Pane, dovol mi napřed odejít a pochovat svého otce.“
- 22 Ale Ježíš mu odpověděl: „Následuj mě a nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé.“
Tento výrok Ježíšův - "Následuj mě a nech mrtvé, ať pohřbí své mrtvé." - mnozí nechápou. Především jej nechápou samotní oni mrtví. Oni mrtví Ježíšem zmínění jsou rozumáři a materialisté, protože oni jsou v nitru duchem mrtví a pouze jejich nástroje tělo a rozum jsou aktivní. Jsou to bezduché loutky, nepotřebné pro skutečný život, mnohdy velice škodlivé, jak o tom svědči dějiny i přítomnost. Jsou to ti duchem vlažní, o nichž je psáno, že budou zavržení. Mezi ně patří i mnoho dnešních církevníků. Proto Ježíš říká v nitru živému člověku, ať se nestará o tyto shniloše, tedy ony v nitru mrtvé (duchem vlažné), ale ať jej následuje, tedy ať žije podle jeho slov, podle jeho učení.
Protože je stále více a více zřejmé, že (duchem) mrtví rozumáři se nezmění a Pravdu nepřijmou, jsou tato slova stále aktuální: "Nech mrtvé, ať pohřbí své mrtvé". Nelámat si hlavu těmito mrtvými rozumáři, kteří budou vyhubení, ale pracovat na sobě a hledět v sobě zachránit co se ještě dá.
Matouš 8 (Utišení bouře)
- 23 Vstoupil na loď a učedníci ho následovali.
- 24 Vtom se strhla na moři veliká bouře, takže loď už mizela ve vlnách; ale on spal.
- 25 I přistoupili a probudili ho se slovy: „Pane, zachraň nás, nebo zahyneme!“
- 26 Řekl jim: „Proč jste tak ustrašeni, vy malověrní?“ Vstal, pohrozil větrům i moři; a nastalo veliké ticho.
- 27 Lidé užasli a říkali: „Kdo to jen je, že ho poslouchají větry i moře?“
Tady jako i v jiných případech nepochopitelných omezenému rozumu, nešlo o jednání vymykajícímu se přírodním zákonům. Ježíš vždy jednal v souladu se zákony stvoření. Lidé tak hluboce poklesli, že nejsou schopní rozvinout ani vlastní duchovní síly, jinak by žasli nad tím, co vše je možné i člověku, kdyby byl zůstal člověkem. O to více žasnou, když svou moc rozvine Božské na zemi. To ale neznamená, že je možné vše, jak si to naivně představují dětinští církevníci.
Tedy tento konkrétní případ o utišení bouře bude mnohým pochopitelný, protože mnozí vědí o přírodních bytostech (elfové, salamandři a další), které samozřejmě nejsou vidět hmotným zrakem. Ježíš, jako část z Boha mohl tyto přírodní bytosti lehce ovládat a řídit.
Matouš 9 (Vzkříšení dcery Jairovy)
- 18 Zatímco k nim takto mluvil, přišel jeden z představených, klaněl se před ním a řekl: „Má dcera právě skonala; ale pojď, vlož na ni svou ruku, a bude žít!“
- 19 Ježíš vstal a šel s ním i se svými učedníky.
- 23 Když Ježíš vstoupil do domu toho představeného a uviděl hudebníky a hlučící zástup,
- 24 řekl: „Jděte odtud! Ta dívka neumřela, ale spí.“ Oni se mu posmívali.
- 25 A když byl zástup vyhnán, vešel Ježíš dovnitř, vzal dívku za ruku a ona vstala.
- 26 Pověst o tom se rozšířila po celé té krajině.
Tady máme první záznam o probuzení (vzkříšení) mrtvého. Toto probuzení není naprosto v rozporu se zákony stvoření, ale je možné do té doby, dokud je duše ještě spojená s tělem (tzv. stříbrnou šňůrou). Po přetržení tohoto provazce, což může trvat i několik týdnů, už nikdo nemůže onoho člověka probudit a to ani Bůh sám, protože by v tu chvílí jednal proti svým vlastním dokonalým zákonům, což ve skutečnosti není vůbec možné. A právě proto, že jsou dokonalé, tak by Boha ani taková nedokonalá myšlenka nenapadla, jako napadá mnohé dětinské církevníky, představujícího si Boha, jako nějakého varietního kouzelníka, který (podle nich) stvořil své dílo z ničeho, protože co by na tom jinak bylo zvláštního že? Více k této samolibosti a pýše jsem psal v první části: 1) Evangelium podle Matouše (1. část)
Co říká Syn Člověka k probouzení mrtvých:
"Když Kristus dělal zázraky, které byly daleko nad možnostmi pozemských lidí, tak to neopravňuje k myšlence, že se nepotřeboval starat o zákony Boží vůle spočívající ve stvoření a že sahal nad ně. To je vyloučeno. Také při zázracích jednal v dokonalé shodě s Božími zákony, a nikoliv svévolně. Tím jen dokázal, že konal v Boží síle, ne v duchovní, a tím samozřejmě také v účinku široce a dalece překračoval lidské možnosti. Avšak tyto zázraky nebyly mimo zákony stvoření, nýbrž jim byly zcela podrobeny.
Člověk tak dalece zaostal ve svém duchovním vývoji, že vůbec nemůže přivést k plnému vývoji duchovní síly, které jsou mu k dispozici, jinak by mohl také on podávat výkony, které by podle dnešních pojmů hraničily se zázračností.
S Boží silou lze však vytvářet přirozeně ještě zcela jiná díla, kterých nelze nikdy dosáhnout silou duchovní a která se již ve svém druhu liší od nejvyššího duchovního působení. Avšak i přesto všechny události zůstávají v hranicích Boží zákonitosti. Nic nemůže překročit jejich rámec. Jediní, kteří se dopouštějí aktu libovůle v rámci jim stanovených hranic jejich svobodné vůle, jsou lidé; neboť se skutečně nikdy nevpravili do Boží vůle tam, kde jako lidé mají určitou svobodu, jednat podle vlastního chtění. Vždy při tom prosazovali svou vlastní vůli. A tím ochromili sami sebe a nemohli se nikdy vyvinout výše, než to připustila jejich vlastní rozumová vůle, která je pozemsky vázaná.
Lidé tedy neznají ani ty zákony ve stvoření, které uvolňují a spouští jejich duchovní moc a v nichž tuto svou duchovní moc mohou rozvinout.
Tím užasleji pak stojí před rozvinutím Boží síly. Z téhož důvodu však nemohou také tuto Boží sílu poznat jako takovou nebo od ní očekávají věci, které leží mimo Boží zákony v rámci stvoření. K tomu by však patřilo sestoupení hrubohmotného těla z hrubohmotného kříže.
Probouzení mrtvých prostřednictvím Boží síly neleží mimo Boží zákony, jakmile se tak děje během určité doby, která je pro každého člověka rozdílná. Čím je duchovně zralejší oddělující se duše od hrubohmotného těla, tím rychleji je od něj uvolněna a tím je kratší doba zákonité možnosti zpětného zavolání, protože se to může stát jen během trvajícího spojení duše s tělem.
Boží vůli, tedy Boží sílu, musí duchem oživená duše uposlechnout a na její zavolání se vrátit po jemnohmotném mostě do již opuštěného hrubohmotného těla, pokud se tento most ještě nepřerušil...." celá přednáška: 56. Sestup z kříže
Matouš 10
- 28 A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může i duši i tělo zahubit v pekle.
Tady Ježíš hovoří, že nemáme mít strach z nepřátel Pravdy, kteří křesťany vraždí a pronásledují. Protože když zabijí tělo, tak akorát vám zničí pozemský nástroj, ale duše prostě si jde dál svou cestou. Máme se bát toho, který může zahubit i duší. A to se může samozřejmě stát tehdy, když člověk nebo duše sejde z pravé cesty, jde proti zákonům stvoření a poutá se na hmotu. Přímo se tam hovoří bojte se toho... ano jde o konkretní bytost o Lucifera. To už jsou ale děje, které mnoho lidí nechápe. Tak jen ve zkratce. Lucifer je vysoká bytost z věčné Božské sféry, která byla poslána do hmotných světů, aby jako obrovský transformátor energie a Světla podporoval lidské duše ve hmotném vývoji. Lucifer tím, že se ocitl tak daleko od svého místa původu, tak v něm povstalo vlastní chtění, získal svobodnou vůli a postupně se odklonil od vůle Boží a začal zavádět svůj princip, princip pokušení. Nízkost lidí, jejich zvrhlost podnítila Lucifera k tomu, aby v nich viděl tvory zasluhující jen zavržení a tím více ho pudí k tomu, aby pracoval na jejich zničení.
Matouš 10 (Člověk proti člověku pro Ježíše)
- 34 Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč.
- 35 Neboť jsem přišel postavit syna proti jeho otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni;
- 36 a ‚nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina‘.
- 37 Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mne hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mne hoden.
- 38 Kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden.
- 39 Kdo nalezne svůj život, ztratí jej; kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.
Hned první tři verše jasně hovoří proti změkčilé lásce, jak se ji pokoušejí vykládat změkčili církevníci i esoterici. Pravá láska je přísná, protože jí jde o váš život, abyste nemuseli zahynout. Proto vám nebude mazat med kolem úst, ale přísně vám řekne pravdu a strhá vaše pokrytecké pláštiky, kterými klamete sami sebe i své bližní.
Dnes se v politice často hovoří, hlavně ze strany prozápadních chlípíků a zvrhlíků a jejich zvrhlých ideologii, že ten či onen rozděluje společnost. A zde vidíme, že už sám Ježíš hovořil, že přináší rozdělení. Ježíš je čistá Láská, část z Boha. Čistá Láská okamžitě vyvolává u havěti nenávist. Jak chcete spojit nenávistnou havěť s normálními lidmi? Nikdy nemůže dojít k sjednoceni normálních lidí s havětí... a proto Ježíš takto hovořil.
Proč myslíte, že havěť, plná nenávisti, stále útočí na Rusko, na vlastence, na vlastenecké strany, tedy na cítící lidi? Vysvětlil to už kdysi Syn Člověka:
"Po tom se pozná, kde číhají temnoty. A to co temnota nenávidí, co pronásleduje svou nenávistí, tj. jen Světlo a všechno světlé. Každý, kdo v klidu zkoumá, nalezne hned důkaz, kde jest temnota a kde Světlo. Je to podle zákonů stvoření a dá se to z mého Poselství podrobně zdůvodniti. Vždyť temnoty nenávidí Světlo a snaží se je napadat a špinit, kde jenom mohou!
Kam temnota útočí, tam jsou světlé hodnoty! To bude lidem v budoucnosti jasně viditelné. Budou moci podle toho usuzovati a jednati, aby úplně vymýtili zlo, které se musí takto samo vždy označiti!"
Matouš 11 (O Janu Křtiteli)
- 1 Když Ježíš dokončil tyto příkazy svým dvanácti učedníkům, šel odtud učit a kázat v tamějších městech.
- 2 Jan uslyšel ve vězení o činech Kristových; poslal k němu vzkaz po svých učednících:
- 3 „Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“
- 4 Ježíš jim odpověděl: „Jděte, zvěstujte Janovi, co slyšíte a vidíte:
- 5 Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.
- 6 A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.“
Tady se lidé ptají Ježíše jestli je oním zaslíbeným věčným prostředníkem na kterého měli Židé čekat. Kdyby jím Ježíš byl, tak by odpověděl jednoznačně... on se ovšem odpovědí vyhnul, jak vidíme. Vyhnul se přímé odpovědí pro nezralost lidí. Stejně jako nemohl říci spoustu dalších věcí: Jan 16:12 "Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to nesnesli." Kdyby řekl přímo že není oním na koho mají čekat, tak by si asi většinu lidí od sebe odpudil, protože téměř všichni byli spoutání primitivní židovskou vírou. Ježíš však chtěl do duší zasít stopy Světla, aby zůstalo alespoň několik lidí ve spojení se Světlem.
Také Duch Pravdy říká:
"Kristovo narození nebylo tedy splněním zaslíbení a zjevení, která lidským duchům slibovala jako Boží dar věčného prostředníka! Nýbrž to byl nouzový Boží akt pro celé stvoření, jemuž hrozilo podlomení vlivem zbloudilého lidského ducha.
To přináší s sebou také to, že tehdy v Ježíši z Nazareta vtělená část Boží musí opět zcela vejít k Otci, do Božského, jak to Kristus sám často zdůrazňoval. Musí opět s ním být jedno. Tato skutečnost rovněž dokazuje, že nemůže být zaslíbeným věčným prostředníkem mezi Bohem a stvořením, není k tomu zaslíbeným Synem Člověka!" celá přednáška: 81. Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí!
Matouš 11
- 16 Čemu připodobním toto pokolení? Je jako děti, které sedí na tržišti a pokřikují na své druhy:
- 17 ‚Hráli jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsme, a vy jste nelomili rukama.‘
- 18 Přišel Jan, nejedl a nepil – a říkají: ‚Je posedlý.‘
- 19 Přišel Syn člověka, jí a pije – a říkají: ‚Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!‘ Ale moudrost je ospravedlněna svými skutky.“
Ty poslední dva verše dobře padnou i na dnešní jednání temných stvůr, které nenávidí Pravdu. Poskoci temnot nezkoumají věcně řečené, ale vždy už předem hledají slova proti, ať uděláte cokoli, přesně jak to stojí v těch verších 18-19.
