Areval se prudkým otřesem svých nervů úplně zhroutil „ Kletbou bratra a vraždou svého vlastního syna, který byl plodem jeho zločinného úkladu na Fedijah, tehdy násilně odvedenou. Teď nastal čas, kdy ho mohl úplně ovládat jako dříve. Karmuno zakázal sluhům zmiňovat se o případu v parku, jinak neujdou nejpřísnějšímu trestu. Příběh znala jen Artya a Karmuna o něm zpravila. Ten jí ihned objasnil, aby o tom ve vlastním zájmu mlčela, že tu je možná dědic trůnu a že jeho smrt není jistá.
Ale kam se obrátil Muhareb a Upal? Pro hlavního kněze bylo důležité, aby se to dozvěděl a také to, zda Muraval byl jen těžce raněn nebo je mrtev. Tušil Muharebovo útočiště na mořském pobřeží a v tomto názoru byl utvrzen Arevalem, jehož Arvodo zpravil o zázračných pokladech v jeskyních Wirdu.
Ihned přikázal, aby se připravili nejvěrnější sluhové chrámu, kteří se už dávno přestali obávat bůžků, démonů a Otce všeho a aby tito byli připraveni vnikat do jeskyní Wirdu a navštívit útočiště Muharebovo. Vedl je od moře k malému ráji. Našli někdejší bydliště královského syna, ale bylo prázdné. Nic neprozrazovalo, že bylo poslední dobou obydleno. Našli i chodbu do nitra hory, místo, kde kdysi leželo i zkamenělé tělo Fedijahy, ale i tato jeskyně byla prázdná, nebylo tu ani stopy po někdejších přírodních skvostech.
S temným pohledem a pln tušení teď Karmuno nařizoval, aby se pronikalo hlouběji do jeskyní Wirdu. Byly postaveny nesčetné mangy, které mohutné dutiny jako za dne osvětlovaly. Stopy v jemném písku ještě viditelně ukazovaly, kterou cestou se dát. Vedla ke všem místům, která kdysi Upal Arvodovi ukazoval. Avšak prázdné to bylo i zde. Vylámán byl skvostný orokámen, bílý rod. Holá hornina, puklé skály hleděly ztrnule, žádné poklady démona Usgloma nekynuly vstříc. Karmuno našel i místo, kde stále Upalova loď. Pohlížel nahoru do obrovského komínu, který byl dosažitelný jen pomocí takového stroje a musel si říci, že poklady, nahoře se nalézající zůstávají prozatím i jemu nedosažitelné. Se zlostí v srdci se musel se svými lidmi s nepořízenou vrátit zpátky. Zlořečil chytrému Upalovi, který, pak jistě vše předpokládal a předešel jej. Karmuno musel svůj vztek potlačit, proti této skutečnosti nepomohlo nic než trpělivost.
Areval zuřil, když mu Karmuno sdělil, že se nenašel Muhareb ani cokoli nejnepatrnějšího z pokladů. V jeho nemocném mozku se líhla myšlenka, která ho stále víc ovládala, až se konečně zmohla ke strašnému příkazu. Byl posedlý myšlenkou, že se jeho bratr spiknul s démonem Usglomem, aby ho zahubili. Že proto Usglom ponořil poklady do větší hloubky a že v nitru hor Muhareb s Usglomem sídlí, aby ho a jeho dům zničili. Ve strašlivé zuřivosti zvolal jednoho dne: „Chci oba potopit, neboť jsem vládcem Mallony, mně patří tento celý svět. Jsem pánem nadsvětí i podsvětí. Usglome, ty starý nepříteli mého kmenu, zničím tě.“ Přikázal roztříštit skály pomocí nimah a vést moře do jeskyní Wirdu. Tak chce přemoci Usgloma a Muhareba, dědičného nepřítele a nepřítele trůnu.
Karmuno se marně snažil ho od toho odvrátit. Šílená myšlenka byla silnější. Konečně Karmuno svolil v domnění, že toto počínání nebude mít větší následky, než že se jeskyně naplní vodou. Tajně doufal, že král při domnělém vítězství nad Usglomem najde svůj zánik.
Artya velmi trpěla tyranstvím svého otce. Kromě ní a Karmuna kolem sebe nestrpěl nikoho. Tím se bezděčně přimkla blíž k nejvyššímu knězi, který ji uměl litovat a radil jí, jak se má při králových záchvatech co nejlépe chovat. Uměl také Arvoda představit jako muže, který chce být samovládcem jen skrze ni a odňal by jí žezlo a nepomýšlel na její účast na vládě.
O všech těchto tajemných našeptáváních velmi mnoho přemýšlela, zda by nebylo lepší stát se ženou nejvyššího kněze, jehož moc a vliv velmi dobře znala. Karmuno, znalec všech umění, holdoval kráse Artye. A protože se blížila slavnost krásy, na které byla nejkrásnější dívka stále po delší dobu oslavována jako viditelná bohyně krásy, dal nahlédnout, že by možná Artya mohla v jeho kněžské říši dobýt vítězství. Ješitný tvor byl opit myšlenkou, že může této ceny dobýt. Na Malloně totiž platila za nejvyšší, k čemu se žena mohla povznést.
Teď byl Karmuno jist svou kořistí. Snadno získal nemocného krále. Arvodo byl pevně držen na horském úpatí svým vojskem, neměl o tamním dění žádnou zprávu. V den velké obětní slavnosti bohyni krásy byla Artyi přiznána cena krásy. Karmuno získal princezninu ruku. Chrám jásal vítězstvím.
Ale daleko na mořském pobřeží zaznívaly pádné údery kladiv ke zřízení min, jejichž roztříštění mělo moři opatřit přistup do jeskyní Virdu...
