Pozoruhodná odhalení psychometrie, oné vlastnosti vnitřního zraku, kterou může být dávno zašlé /minulé/ opět převedeno do přítomnosti, vzbuzovalo a probouzelo vždy můj největší zájem. Probouzelo se ve mně živé přání, abych mohl, možno-li, sám psychometricky nahlížet na obrazy nebo aspoň objevit vhodné medium, které v nepochybně pravém způsobu má tuto schopnost. Všechny pokusy, abych dosáhl příznivých úspěchů, zcela selhávaly. Tak zůstávala schůdná jen druhá cesta. Vytrvale jsem hledal vhodnou osobnost, aniž jsem tušil, jak blízko leželo uskutečnění tohoto přání. Než však vylíčím objev tohoto media, jímž bylo teprve umožněno zveřejnění dalších pozoruhodných obrazů, je nutné se krátce podívat na podstatu samé psychometrie.
Je známá skutečnost, že všechny věci, které se kdy staly, nezmizí beze stopy z přítomnosti, nýbrž naopak ve světovém prostoru rovněž jako fotografované zůstávají zachovány. Od každé události vycházejí světelná chvění (vibrace), které putují světovým prostorem.
Kdyby se podařilo pochytat tato chvění na jiném místě a shromáždit je ve vhodném přístroji, případně je přenést na přijímač, dal by se zobrazit týž obraz, ať by se jednalo o jakoukoliv vzdálenost, jak byl vyzářen vibracemi(chvěním) vycházejícími ze zdroje. Takový vynález by znamenal začátek onoho umění, které může psychometrie vykonávat dokonalým způsobem, neboť ona chce reprodukovat ne jen přítomné, ale dávno zašlé pomocí skutečností, že do prostoru vyslané chvění, které vyšlo od nějaké události, mohou být opět přinesena, shromážděna a k obrazu sestavena. Přístroj, který tento zázračný výkon provádí, je mozek. I když dnes ještě neznáme zákon, jímž jsou tyto věci možné, tak přece trvají účinky tohoto zákona, neboť jsou osoby, které jakmile podrží nějaký předmět na čele s živým přáním, aby obdržely přesnou zprávu o jeho původu, vidí v jasných živých obrazech svým duchovním zrakem probíhat před sebou děj předmětu. Tento objev, nazývaný psychometrické zření, přišel, (jako tak mnohé na poli okultismu), z Ameriky.
Zejména Dr. Buchman jej vypracoval v soustavu, pomocí které se umožňovaly nejpozoruhodnější pokusy. Líčení zániku Pompejí, sopečné výbuchy z předhistorické doby naší zeměkoule a jiné přinášely vhodné, psychometricky nadané osobnosti. Okolnosti jasně dokazovaly, že zde muselo být ve hře víc, než jen vzrušená síla představivosti, protože úroveň znalostí příslušných osob o líčených událostech nepostačovaly, aby tyto obrazy vysvětlily jen jako hru představivosti.
Lze snadno pochopit, že přání – zkoušet pravdu či její opak u takových schopností, se musí utvářet v živou žádost badatele, který sleduje problémy lidské duše na poli její magické moci /možnosti/ a snaží se je zákonitě přirozeně řešit. V tomto úsilí jsem se po léta spojoval s přítelem vědecky vysoce vzdělaným. Jako lékař byl zcela zvláště způsobilý chodit po stopách temných stínů nevědomého v člověku. Jeho pozorování nepodléhala snadno výčitkám protivníků o chybách v pozorování, ale ještě méně sebeklamu nebo přeceňování získaných výsledků.
Činili jsme pokusy s psychometrií v jeho vlastní rodině, a to s překvapujícím úspěchem. Jeho dcera se brzy prokázala jako vynikající medium, rychle se stále zdokonalující, které bylo při plném vědomí sto s překvapující správností podávat zprávu o původu každého předmětu a vším, co jinak souviselo s jeho dějem. Sdělení mladou dámou se nejprve omezovala na běžné věci, jejichž správnost se mohla kontrolovat a nám pokusníkům byly známy. Ale potom jsme přecházeli k předmětům, jejichž původ nám samým byl neznámý, ale které jsme přece mohli dostatečně kontrolovat. Stále nám bylo vše oznamováno s největší přesností. Jeden z prvních pokusů mi zvláště utkvěl ve vzpomínce, protože to je charakteristické pro způsob tohoto zření a souhlasně podával důkaz, že jsme nepodléhali sebeklamu. Od sochaře se sádrovými postavami jsme koupili jednu malou figurku, kterou nám prodavačka předala bez každého dalšího vysvětlení. Doma jsme požádali mladou dámu, aby nám podala malé líčení o jejím zřízení. Znali jsme sochaře, údaj jsme mohli přezkoušet.
Dívka položila figurku na čelo, zavřela oči a ihned nám vyprávěla, že vidí obchod, ve kterém jsme figurku koupili. Byli jsme oba přítomni, požádali o figurku, zaplatili za ni dvě marky. Teď se mění obraz – muž s vousem v bílém pracovním oděvu stojí sám v krámě / byl to nám známý sochař/. Jedna paní, jeho paní vstupuje do krámu zadními dveřmi, má v ruce figurku, kterou jsme koupili a říká svému muži, že ji získala na jedné dobročinné loterii, neví, co si s tím má počít, třeba ji někdo koupí. Muž se směje, jmenuje svou ženu „malou praktickou paní“ – staví figurku na stůl a píše dvě marky jako cenu na podstavec. Vidím teď veliký sál, dlouhé stoly, pokryté dárky – na jednom stole se prodávají losy, přichází dáma z obchodu, kupuje pět losů, otvírá je, má dvě výhry, jde k výdejně výher, - ach, tu stojí figurka, dostává ji a ještě malou koženou kabelku. Tímto způsobem ještě podrobněji je líčen původ figurky, stále dále pokračující zpět do minulosti. Je zbytečné vyprávět tyto věci, protože jsme nemohli pravdu údajů zjišťovat, ale dobře jsme to mohli činit u toho, co bylo dříve líčeno. To souhlasilo na vlas přesně.
Už dávno jsme se přesvědčili, že naše medium mělo absolutně jistý přesný vhled do dálky, svědčily o tom mnohonásobné důkazy. Jednou mě napadlo, abych dal dívce k přezkoušení prsten s pozoruhodným kamenem, nad kterým už mnohý archeolog potřásal hlavou. Prsten obsahoval starobylý drahokam s hlubokými rytinami(Gemme): na bílém základě se ukazuje vznešeně hnědá hlava zvláštního rysu obličeje a pozoruhodné přílby. Kámen není achát, jehož různě zbarvené žíly se zvláště rády používají k takovým zobrazením, nýbrž kámen, jehož původ nelze zjistit. Nejpodrobnější je našemu křemenu, avšak přece nereaguje na zkoušky s kyselinou – ta se ho nedotýká. Obličej a přilbová ozdoba hlavy neměly žádnou podobnost s jinými drahokamy s hlubokými rytinami známých musejí. Nevykazovaly to a tak každý archeolog zůstával v nejistotě o původu tohoto starého prstenu pocházejícího z neznámé doby.
Mladá dáma zkoušela prsten, případně jeho drahokam s rytinami a objevovaly se nejnápadnější, do očí bijící obrazy (frappieredd), které byly na dalších listech sestaveny do přehledného celku. Tím nám byl psychometrií dán pohled do zcela cizího a přece zase známého Světa. Ony obrazy nás vedou na planetu, která kdysi patřila naší sluneční soustavě. Ta byla před dlouhými časy zrušena vinou lidského pokolení, které ji obývalo. Strašné svědectví, kam blud a zvrhlost člověka může vést, který se sám považuje za vyššího, než vše řídící Boží síla.
Zákony psychometrie udávají (srovnej líčený příklad), že se události, odkrývajíce vždy více minulost, zobrazují, představují zpětně, /do dávnější doby/. Ale protože vyprávění jde právě opačnou cestou, tak se přece v dalším chodu jednání podávají přesně všechna líčení, avšak odpovídají způsobu, na který je čtenář zvyklý, to znamená pokračují, nikoli zpětně jdoucí. Bylo nutné zpracování v odtržených větách představených obrazů. Ty sice velmi často obsahovaly dlouhé rozhovory vystupujících osob a jejich těsnopisný záznam by však čtenáře v původním textu unavoval. Úkolem spisovatele bylo – poskytnout uzavřený celek. Doufám, že jsem tuto práci vykonal, aniž bych při tom psychometricky viděnému něco přidával či odnímal. Kéž čtenář najde v této práci zalíbení, ale ještě spíš, aby měl prospěch, užitek z nauk a zobrazení, která se mu teď otevírají.
Autor
