Mladý kněz se těšil veliké oblibě ve své farnosti. Byl ke všem vlídný a pomáhal každému jak jen mohl. Setřel slzu z nejednoho oka. To vzbuzovalo nelibost u starého faráře, který žil více pro peníze, než pro službu církvi. Svoji nelibost dal pocítit mladému faráři při každé příležitosti. Stejně tak i farská kuchařka, žena v nejlepších letech, která se bezúspěšně pokoušela získat přízeň mladého kněze, nebyla mu nakloněna. Toho všeho využil nízký záhrobní svět proti němu.
Stará podruhyně seděla opět v hospodě, kde měli opět schůzi ohniví revolucionáři a vypravovala jim, jakou křivdu utrpěla, když ji vyhnali z hospodářství proto, že vyprávěla o tom, že viděla, jak kněz líbá Hanu. Možná, že to půjde až před soud, ale ona že na to nemá peníze.
Schůze rozhodla, že pokud opravdu dojde k soudu, pak obdrží peněžitou podporu z jejich pokladny. Jen ať se do toho dá a rozseká pány.
Podruhyně posílena několika skleničkami režné se po schůzi vypravila na faru, kde nalezla ochotnou posluchačku ve farské kuchařce. Blábolila, co jí na jazyk přišlo. Obě ženy, zabrány do živého hovoru si nepovšimly pootevřených dveří, za nimiž se právě zastavil mladý kněz, procházející chodbou a s odporem vyslechl jedovatý rozhovor. Zhnusen tímto zážitkem odešel do své světničky, kde se pomodlil a bez večeře šel spát.
Pozdě večer se vrátil starý farář. Hospodyně, když mu přinesla večeři, ihned mu oznamovala novinu, která se šíří po okolí o mladém knězi. Farář horlivě naslouchal. Druhý den si nechal zavolat starou podruhyni, aby od ní ještě jednou vše slyšel. Potom všechno sepsal a odevzdal církevnímu soudu, který pak předvolal mladého kněze, aby se zodpovídal ze svého zločinu.
Ještě před soudem pohroužil se do upřímné modlitby: „Ó, Pane, odpusť jim vše, neboť nevědí, co činí. Dej mi sílu, abych zvítězil nad pokušením světa a temnými vlivy a neopusť mne v mém nevinném utrpení.“ U soudu čekalo ho překvapení. Byla to petice jeho farníků, kteří se za něho zaručovali, poukazovali na jeho čest a lidumilnost a současně věrnosti církvi.
Mimo toho soudní tribunál měl ještě jeden důležitý doklad. Bylo to vysvědčení o panenství Hany, potvrzené několika lékaři. Toto vše rozhodlo. Mladý kněz byl zproštěn viny.
Tento průběh událostí zapůsobil i na starého faráře, který poznal, jak se nechal unést zlem, jak křivdil svému mladému kolegovi. V neděli pak v kázání hovořil na toto téma a ostře bouřil proti lidské špatnosti a upozornil, že bude-li ještě někdo rozšiřovat podobné zprávy, že půjde před soud a bude trestán.
A tak se ulevilo u rodičům mladého kněze k nimž také zalétly tyto zvěsti a přes to, že znali svého syna, přece jen trpěli a byli na pochybách.
Mladý kněz žil jako dříve. Poučoval lid, nabádal je k dobrému, pomáhal radou i hmotnou pomocí. U lidí byl stále oblíbený a často se s nimi stýkal.
